Nepřátelské převzetí: Islám si plíživě přebírá evropské země

Zejména v posledních týdnech bylo velmi dobře vidět, že islamizace je na mnohem vyšší úrovni, než nám tvrdí oficiální čísla.

V rámci Evropy je na tom asi nejhůř Velká Británie, Francie, Německo, Belgie a Švédsko. Je pravděpodobné, že v těchto zemích je skutečný počet muslimů kolem 20%, i když oficiální čísla vypadají jinak.

Žádná evropská země totiž nemá přesné statistiky počtu obyvatel vyznávajících islám či jiná náboženství. Tyto údaje jsou dobrovolné a i sami muslimové se všude snaží o skutečném počtu ve společnosti mlčet.

O tom, že země již došly do vyšší fáze islamizace, jsme se mohli přesvědčit v momentě, kdy muslimové v ulicích německých, francouzských i britských měst volali po chalífátu a právu šaría.

Množí se náznaky, že islámské zabírání půdy, které je patrné ve velkých částech Evropy, bude mít brzy bezprostřední politické důsledky.

Nejen, že muslimové zastávají stále více politických – a dokonce i vládních – pozic. V ghettech se vyznává právo šaría a islámské strany se také stále častěji formují po celé Evropě.

Islamizace, kterou politici i mainstreamová média popírají, probíhá podle jasného plánu.

Již dlouho lze předvídat, že miliony muslimů, kteří jsou bez rozdílu přijímáni do západních zemí a mohou zde do značné míry nerušeně zakládat své paralelní společnosti, se dříve či později dožadují parlamentního zastoupení, které jim nelze ani legálně odepřít.

Minulý měsíc se u britské volební komise zaregistrovala „strana islámu“ ve Velké Británii. Uvedla, že cílem je „dát hlas všem menšinám v Británii.“

Postarají se prý o to, aby všechny problémy, které na ně číhají ve Velké Británii, byly poraženy. To by mělo být chápáno spíše jako hrozba. Ve skutečnosti je politický vliv islámu v Británii již tak silný, že levicová Labouristická strana je závislá na muslimských hlasech.

Tak tomu bylo do doby, než se vůdce strany Keir Stamer po masakru Hamásu v Izraeli postavil proti Hamásu. Tím vyvolal bouři protestů a masový odklon muslimů od Labouristické strany.

Na vedení strany je vyvíjen masivní tlak, aby změnila svůj postoj v konfliktu v Gaze. V asi 30 (!) britských volebních obvodech již muslimové tvoří relativní většinu. Téměř všechna britská města s více než 500 000 obyvateli mají muslimské starosty.

A strana skutečně otočila, aby získala zpět nezbytné hlasy muslimů, kterých je v zemi zřejmě mnohem víc, než udávají oficiální čísla. Muslimové, kteří se již v zemi narodili, jsou považováni za rodilé Brity a ve statistikách obyvatel s migračním pozadím nebývají uváděni.

Nicméně i v dalších evropských zemích se politické strany stále častěji spoléhají na hlasy muslimů, kteří dávají těmto stranám hlas jen proto, že ví, že pomohou zemi rychleji islamizovat.

V určitém okamžiku se však nevyhnutelně mohamedáni zeptají sami sebe, proč by se vůbec měli spoléhat na zavedené strany a ne se jednoduše obrátit k nové islámské straně nebo založit další zájmové skupiny.

V Belgii již muslimové došli celkem daleko: zde již v roce 2018 kandidovala islámská strana ve volbách ve 28 obcích. Mimo jiné volala po islámském státu s právem šaría a oddělené veřejné dopravě pro muže a ženy.

Zároveň také tvrdila, že se nehlásí k žádnému extrémnímu islámu, nicméně zde je třeba připomenout, že islám je jen jeden.

V Nizozemsku byla v roce 2016 založena strana DENK pro muslimy, zejména pak s tureckým původem. Strana se dokonce opakovaně dostala do tamního parlamentu, i když jen ve zanedbatelném zastoupení. Muslimové zatím volí levici, která je pro ně jistotou.

Ve Francii u posledních voleb získala Marine le Pen druhé místo jen velmi těsně před Mélenchonem, který ve Francii zastupuje muslimy. Stačilo jen pár tisíc hlasů a podporovatel urychlené islamizace by skončil druhý.

Je velmi pravděpodobné, že ve volbách za 3,5 roku bude právě on mířit na prezidentský post.

Je jen otázkou času, kdy se také v poměrně silně islamizovaném Německu, Rakousku a dalších zemích objeví podobné strany, které proniknou do politických systémů a zavedou islámské požadavky do legislativy.

Demografie mluví sama za sebe.

Míra reprodukce německých žen je pouhých 1,5 dítěte na obyvatele, ve srovnání s 4,2 u syrských žen a 3,4 u afghánských žen. Mezi lety 2014 a 2022 vzrostl podíl cizinců v Německu z 8,4 milionu na 12,8 milionu.

Zde však nejsou započteni muslimové, kteří se již narodili v Německu, kteří jsou již považováni za Němce. Zejména v turecké komunitě jich může být možná kolem 8 – 10 milionů.

Ve stejném období se počet obyvatel Německa snížil o 1,3 milionu lidí. Původní obyvatelstvo tedy ubývá velmi rychle, dokonce rychlejším tempem, než jakým přibývá to „nové.“

A prostředí politických médií zcela selhává v tom, že islám je chápán jako náboženství, i když jde v podstatě o ideologii.

Islám koneckonců nespoléhá na přesvědčování, ale na podřízenost – a všude usiluje o jedinou, v konečném důsledku totalitní moc. Kdo se nepodřídí, ten bude zlikvidován.

A v poslední době se zdá, že si to konečně začínají uvědomovat i původní obyvatelé výše zmíněných zemí, které se mohou během nejpozději během 10 –  15 let změnit na chalífát, jak to nyní slibují muslimové v ulicích….

Islamist extremists are an existential threat to the West.
According to the security services, there are over 50,000 known wannabe jihadists walking the streets of Britain. pic.twitter.com/CKWSiqTHDO

— Paul Golding (@GoldingBF) November 14, 2023

Stále více mladých Evropanů konvertuje k islámu. Zde probíhá konverze mladé Angličanky:

Extremely young British girl converts to Islam.
Imagine if Christians targeted Muslim girls this young? pic.twitter.com/CabnIOb7uw

— Paul Golding (@GoldingBF) November 13, 2023