Přesně to je zřejmě účelem: Vytvořit konkurenceneschopnou, nesoběstačnou a občanskými válkami zdevastovanou Evropu. Současné děje napovídají, že vše jde právě uvedeným směrem.
Klimatický podvod je nyní v popředí bruselské politiky v podobě zeleného údělu, jehož cílem je nejen zastavit ekonomický a hospodářský růst, ale dokonce dostat nás do stavu, kdy se budeme masově v životní úrovni navracet ne o desetiletí, ale o staletí nazpět.
Zatímco Evropa bude razantně chudnout, v jiných zemích zaznamenají prosperitu, i když možná jen mírnou. To je jeden z cílů Agendy 2030, podle níž se má životní úroveň všech obyvatel planety maximálně srovnat na podobnou úroveň…
Zelený úděl však nezasáhne pouze EU, ale i ty země, které mají zájem s EU obchodovat. Nyní jsou nuceny platit stále vyšší uhlíkovou daň za to, že dané výrobky za sebou zanechávají příliš velkou uhlíkovou stopu.
Uhlíková daň je pokusem donutit zbytek světa, aby se řídil nesmyslnými směrnicemi EU. Zákon byl těžce kritizován Indií a Čínou, což jsou obě země s masivní produkční ekonomikou. Dva asijští giganti věří, že jde v podstatě o akt ekonomické války.
V lednu 2023 se Evropský parlament a Rada EU dohodly na uhlíkové dani, která má je uplatňována na dovoz určitých skupin výrobků do EU od 1. října 2023.
Jde o jeden z prvků Zeleného údělu EU, jehož cílem je „snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030.“ Uhlíková daň je zaměřena na vyrovnání cen uhlíku placených za produkty EU provozované v rámci systému EU pro obchodování s emisemi a dovážené zboží.
Západ je doslova posedlý klimatickou politikou, která je založena na lžích o škodlivém CO2 produkovaném lidmi.
Agresivní pól moci jednoduše využívá této ideologie jako způsobu, jak ukázat svou údajnou „nadřazenost“ nad jakoukoli jinou zemí, která nesdílí stejnou posedlost.
A politický Západ stále trvá na své „morální nadřazenosti“ natolik, že se ji snaží kodifikovat způsobem, který ovlivňuje jeho vztahy s celým světem.
Konkrétně mechanismus úpravy hranic uhlíku (CBAM) Evropské unie nebo jednoduše „uhlíková daň“ je pokusem donutit zbytek světa, aby se řídil bruselskými „zelenými“ směrnicemi.
Zákon byl těžce kritizován Indií a Čínou, což jsou obě země s masivní produkční ekonomikou. Dva asijští giganti se domnívají, že jde ve skutečnosti o akt ekonomické války a novou obchodní bariéru, která nebere v úvahu výrazně odlišné fáze socioekonomického rozvoje.
Žádná z těchto dvou zemí není ochotna vzdát se růstu a rozvoje.
Například Čína bezprecedentně zlepšuje životy svých občanů. Aby mohl Peking pokračovat v této cestě, musí dát své ekonomice potřebnou svobodu a zdroje. A přesně to samé lze říci o Indii.
Jak Čínská asociace železa a oceli („CISA“), tak indický ministr obchodu otevřeně vystoupili proti uhlíkovým daním (CBAM). Obě země podnikají kroky ke zmírnění negativního dopadu nejnovější daně EU, ale netají se tím, že jí pohrdají.
Považují to za zlověstný způsob, jak alespoň zpomalit ekonomický rozvoj. Na druhou stranu Brusel stále trvá na tom, že nový systém má zásadní význam pro jeho plány na dosažení nulových emisí uhlíku v šesti vyčleněných průmyslových odvětvích.
Podle OilPrice se daňový režim CBAM nedávno přesunul do toho, co někteří právní experti nazývají „fáze přechodu.“ Konkrétně od 1. října musí dovozci různých komodit (včetně oceli) do EU hlásit uhlíkové emise svých výrobků.
Do roku 2026 budou zmínění dovozci podléhat i soudním poplatkům. Cílem EU je uvalit uhlíkovou daň na nezápadní země s významnými emisemi uhlíku, ale tyto země to považují za způsob, jak podkopat jejich hospodářský rozvoj.
A zatímco stanoveným cílem „uhlíkové daně“ je donutit výrobce ke snížení uhlíkových emisí, ve skutečnosti se tím dosáhne dalšího zvýšení nákladů na ocel, hliník a další strategicky důležité komodity.
Čína byla ohledně CBAM velmi hlasitá. Před několika dny to její ocelářské sdružení nazvalo „novou obchodní bariérou.“ Podle agentury Reuters CISA uvedla, že chce o této záležitosti více jednání s EU.
Čínská organizace také trvá na tom, že nová uhlíková daň nezohledňuje různé fáze vývoje v různých zemích a dodává, že „poplatek je v rozporu se zásadou společné, ale diferencované odpovědnosti.“
A skutečně, mnoho odborníků předpovídá, že CBAM bude hlavním viníkem rostoucích nákladů na komodity, přičemž přesná čísla se pohybují od 4 % do 6 %, ne-li více. A to bez zohlednění vlivu na ostatní průmyslová odvětví.
Je pochopitelné, že CISA se obává, že by to bylo více než dostačující k tomu, aby se čínský vývoz stal neživotaschopným. Indie také sdílí stejné obavy a nesouhlasí s novou kontroverzní „uhlíkovou daní“ a tvrdí, že by také účinně zničila konkurenceschopnost jejích vývozních produktů směřujících do EU.
Indický ministr obchodu a průmyslu Piyush Goyal nedávno také kritizoval CBAM a předpověděl, že EU si brzy uvědomí svou chybu zastaví její provádění. Snaha vypořádat se s problémem „uhlíkové daně“ se neomezuje pouze na vládní orgány, protože existují také setkání mezi obchodními asociacemi a výrobci, kteří spolupracují na nalezení nejlepšího řešení uhlíkových daní.
Stejně jako Peking i Nové Dillí poukázalo na to, že „uhlíková daň“ nebere v úvahu různé fáze socioekonomického rozvoje v různých zemích.
Ministr Goyal také uvedl, že indická vláda najde řešení, s největší pravděpodobností domácí daň šitou na míru tak, aby negativně neovlivnila ekonomiku země a zároveň snížila emise uhlíku.
To by také učinilo CBAM zastaralým, a tudíž zbytečným. Na druhou stranu Peking pravděpodobně zareaguje vlastními omezeními vývozu z EU do Číny, což by mohlo mít vážné důsledky pro již tak problémové společnosti sídlící v EU.
To vše by nás mohlo vést k ekonomické „studené válce“, která by ovlivnila celý svět, ale nejvíc zřejmě právě Evropu…
Se zelenou politikou nesouhlasím ale měli by se přestat dovážet levné ,zbytečné šmejdy hlavně z Číny ,tím i uplně zbytečné cesty loděmi . Zničili tím mnoho domácích výrobců a obchodníků . Trh je už přesycen vším možným a lidi už neví co kupovat od zhýčkanosti.