Poté, co se preference AfD blíží ke 20%, navrhuje institut Bundestagu její zákaz

Německá AfD, která má v programu dokonce i vystoupení Německa z EU, v poslední době nevídaně posiluje, A to i přesto, že prakticky nemá přístup do mainstreamových médií a pokud se o ní někde píše, tak vždy velmi negativně.

V různých průzkumech se pohybuje jen velmi těsně pod hranicí 20% a aktuálně je druhou nejsilnější stranou, přičemž v preferencích již poráží všechny vládní strany.

Důvodů je mnoho – AfD je de facto oponentem německé vlády v mnoha ohledech – od ničivé zelené politiky, přes vyzbrojování Ukrajiny, postoje v době covidismu až po muslimskou invazi, která v poslední době nabírá na síle.

Každopádně je jistě důvodů, proč AfD posiluje, hned několik, což ovšem vadí tzv. „zavedeným stranám,“ které by rády tuto konkurenci zcela zlikvidovaly.

Ti, kdo se nejvíc zasazují o jakési zavedení jednotného názoru a cenzury všech nepohodlných a k vládě kritických názorů, se většinou nadměrně ohání demokracií, kterou ovšem oni sami svým konáním zcela opovrhují.

Nyní „Německý institut pro lidská práva“ (DIMR), který je financovaný Bundestagem, v analýze rozhodl, že podmínky pro zákaz AfD jsou prý splněny, protože ohrožuje demokracii. Zákaz opozice má tedy zachránit „demokracii“?

Zatímco souhlas s prací federální vlády neustále klesá, průzkumy pro AfD se každým týdnem zvyšují. Celostátně se alternativa pohybuje mezi 17 a 19 procenty, v Sasku (32 %) a Durynsku (30 %) je dokonce ve volebních průzkumech na čele. Nyní analýza DIMR obviňuje AfD z „antidemokracie“  s tím, že splňuje podmínky pro zákaz strany.

Takzvaná studie nese název „Proč by mohla být AfD zakázána, doporučení státu a politikům“. Tam se píše:

„Pro obranu nepostradatelných základů lidských práv a tím základního svobodného demokratického řádu má elementární význam, aby se zvyšovalo povědomí o nebezpečí, které AfD představuje jak ve společnosti jako celku, tak na straně státní a političtí aktéři by podle toho měli jednat.“

Strana je obviňována ze snahy dosáhnout „rasistických a pravicově extremistických cílů.“

„Program je založen na pronárodně chápaném pojetí lidí, které rozlišuje podle rasistických kategorií, což není slučitelné s důstojností lidské bytosti zakotvené v článku 1 základního zákona. Z protiústavních výroků je obviňován nejen Björn Höcke, ale celé nejvyšší vedení AfD, například federální mluvčí Tino Chrupalla viděl „nás Němce“ ohrožené „genocidou“ a „revolucí“ uprchlíků.“

Autorem této analýzy je právník Hendrik Cremer. Udělal si doktorát z ochrany nezletilých migrantů bez doprovodu a vyslovil se pro odstranění termínu „rasa“ ze základního zákona (pozn. obdoba Ústavy).

DIMR, „nezávislá národní instituce pro lidská práva v Německu“, je financována z rozpočtu Spolkového sněmu (a proto není nezávislá).

V tiskové zprávě institut vysvětluje, že analýza by měla „zaplnit mezeru ve společenské a právní debatě o AfD a pomoci zvýšit povědomí o nebezpečí, které AfD představuje v politice, státu a společnosti.“

Zakázat politickou stranu může pouze Spolkový ústavní soud, ale překážky jsou značné.

„Zákaz strany není zákazem postoje nebo ideologie. Je nutné, aby strana překročila práh pro boj se svobodným demokratickým základním řádem,“ uvedl Spolkový ústavní soud v roce 2017 po druhém neúspěšném pokusu o zákaz NPD. 

Musí existovat „plánovaný postup“ strany proti svobodně-demokratickému základnímu řádu Spolkové republiky a také aktivně bojovný, agresivní postoj k němu.

Institut varuje ostatní strany, aby se odlišily od AfD. To už ale stejně probíhá, teprve nedávno šéf CDU Merz spolupráci s AfD vyloučil. Zda tím vybídne ještě více lidí, aby se obrátili na AfD, se teprve uvidí.

Vláda se očividně cítí ohrožena vysokými čísly v průzkumech AfD a zadává „studii“, která má podnítit obavy z „krajně pravicové“ strany. Co je to vlastně pravicový extremismus? Spolková agentura pro občanskou výchovu o „extremismu“ píše, že je založen mimo jiné na „vysoké míře ideologického dogmatismu“:

Každý, kdo věří v objektivně rozpoznatelné a předem určené obecné dobro a věří, že má objektivní zákony, jen stěží toleruje legitimitu rozdílných názorů a zájmů. 

BPB.de

Staré strany zjevně vidí sebe a svou politiku jako „jedinou možnou alternativu“ a jako strážce demokracie. I zrušení jediné skutečné opoziční strany je pravděpodobně stále vnímáno jako demokratické, což lze označit pouze za vysoce diskutabilní. 

Vláda semaforu dělá politiku proti občanům ve všech oblastech.

Krize, které z velké části sama způsobila – energetická, ekonomická a migrační krize – jsou bagatelizovány nebo ještě více prohlubovány, zatímco zelení slaví skutečné orgie zákazů. Není tedy divu, že lidé hledají alternativy…