Nový migrační pakt spolu s dříve schválenými dokumenty bude pro EU účinným kladivem na málo obohacené země

Občas se proslýchají různé zvěsti o tom, že nedávno vládou přijaté kvóty nejsou povinné a údajně máme mít výjimku. To je ovšem nesmysl.

V samotném migračním paktu není o výjimce ani slovo. V momentě, kdy se začne přerozdělovat, budou jen dvě možnosti: přijímat nebo platit asi 22 000  eur/kus.

Rozhodně nám – jak tvrdí vláda – nijak nepomůže, že jsme přijali nejvíc Ukrajinců. Pořád jich máme mnohem méně, než kolik přijaly podobně velké či dokonce menší země jako Rakousko, Švédsko či Belgie muslimských „obohacovačů.“

Při přidělování se má brát ohled zejména na počet žadatelů o azyl v přepočtu na počet obyvatel a na HDP země. Do přerozdělovacích kvót se nepočítají Ukrajinci, ale do celkového současného zatížení ano.

Představte si, že EU bude potřebovat přerozdělit třeba 5 tisíc džihádistů z Itálie a bude srovnávat ČR a sousední Rakousko.

Pokud sečtou a srovnají počet žadatelů o azyl u nás a v Rakousku (součet Ukrajinci + zbytek z mimoevropských zemí), tak pak zjistí, že Rakušané jich přijali v přepočtu na počet obyvatel mnohem víc.

A to by jim vyšlo i u mnoha dalších obohacovaných zemí. Do přerozdělování se nepočítají vstupní země. Takže Řecko, Kypr, Itálie, Malta a Španělsko jsou zcela z obliga, protože jde o země, odkud se má přerozdělovat jinam.

Při přerozdělování bude bráno do úvahy i to, zda nemají přerozdělovaní jedinci vazby na některé konkrétní země. Pokud tak má například někdo příbuzné ve Francii, tak půjde automaticky tam.

Velmi zvláštní je i zacházení se všemi, kdo tvrdí, že jsou nezletilí (v 80% to není pravda, ale EU se jim automaticky věří). Takzvaní „nezletilci bez doprovodu“ mají lepší ubytování, různé další výhody, vyšší kapesné a nesmí být v žádném případě deportováni.

Je také možné, že o ně projeví zájem vláda a bude je přijímat přednostně. Pamatujete si na „sirotky bez doprovodu,“ které před 4 lety protlačovala Šojdrová?

Právě současné vládní strany měly o její vousaté sirotky zájem. Proto s nějakým odporem u nich ani nepočítám.

A odpor by mohl být marný i proto, že na nás má EU i další „kladivo.“ A ne pouze jedno. Tím kladivem jsou již dříve schválené závazné dokumenty.

Například v Marakéšské deklaraci se v roce 2018 zavázala tehdy ještě menšinová Babišova vláda k přijímání afrických obohacovačů. Jde o smlouvu mezi státy EU (vyjma Maďarska, které odmítlo podepsat) a mnoha africkými zeměmi – v drtivé většině islámskými.

Marakéšskou deklaraci jménem ČR odsouhlasil tehdejší ministr vnitra Metnar z ANO.

Tento dokument mimo jiné uvádí legální migraci ze signatářských zemí do Evropy za přínosnou. A v Bruselu se tímto dokumentem občas také ohání. Vždyť v něm se většina zemí EU k přijímání zavázala již před 5 lety!

V tzv. „Globálním kompaktu o uprchlících“ se pro změnu tehdejší vláda ANO a ČSSD koncem roku 2018 zavázala přijímat uprchlíky. Pak zde byl ještě jeden kompakt – o migraci. Ten však většina evropských vlád podepsat odmítla.

Jaký byl mezi nimi rozdíl? Jeden přijímá migranty, což je prakticky kdokoli, kdo cestuje do Evropy. Druhý pak pro změnu přijímá uprchlíky. Ten status mají jen ti, kdo přichází z nebezpečných zemí.

Jenže k těm dnes patří například mnohé státy subsaharské Afriky, Afghánistán, Libye či aktuálně i Ukrajina. A EU již schválila status „klimatického uprchlíka,“ což by mohlo platit pro kdekoho.

Kompakt má umožňovat i rozšířený přístup k přesídlení a dalším řešením v třetích zemích. Tento pakt navíc staví návratovou politiku pouze na bázi dobrovolných repatriací, a to i pro země původu tzv. uprchlíků.

A, v neposlední řadě, tento kompakt má ambici usilovat o to, aby reakce na pohyby uprchlíků po celou dobu zohledňovaly otázky genderu, věku a různorodosti. Takže pakt má v sobě i podobné věci, které obsahuje Istanbulská úmluva.

Tedy přijetí migračního paktu bylo již v tomto směru jen poslední kapkou, ale rozhodně nejde o jediný nástroj, který na nás nyní EU má. A to nehovořím o v roce 2015 schválené Agendě 2030, která také v jednom bodě migraci podporuje.

Ve světle invaze, která nyní pokračuje v rekordním tempu, se přerozdělování jen tak nevyhneme.

Vstupní země jsou přeplněné a aktuálně například do Itálie připlouvá průměrně asi 450 ilegálů denně (jde o průměr, nárazově jde až o 1500 džihádistů denně) a na  Kanárské ostrovy připlouvá asi 100 afrických obohacovačů za den.

Do toho si přičtěte i balkánskou trasu, španělské exklávy nebo autonomní připlutí, která vůbec nespadnou do statistik.

V situaci, kdy se chce vláda za každou cenu zavděčit páníčkům v Bruselu i Washingtonu, lze jen stěží uvěřit, že se bude „povinné solidaritě“  jakkoli vzpírat.

A kdyby náhodou (čemuž nevěřím), tak Brusel má dost nástrojů jak ukázat, že jsme se k přijímání opakovaně zavázali…