Jaký je ve skutečnosti vliv neonacismu na Ukrajině?

Jaký je ve skutečnosti vliv neonacismu na Ukrajině?

Toto  zásadní téma je v době, kdy jsou u nás statisíce Ukrajinců, absolutně tabu. Přitom stačí vidět mnohá videa, na nichž jsou jasně patrné nacistické symboly. V minulosti se nad tím dokonce pozastavovala i světová mainstreamová média, nyní však o problému mlčí.

Země, které trpěly pod nacistickou okupací, by neměly před tímto zásadním problémem zavírat oči. Chceme snad tuto nenávistnou ideologii oživovat a podporovat?

V nedávném hlasování v OSN měly členské země hlasovat k odsouzení propagace nacismu. Všechny státy EU hlasovaly proti této rezoluci, čímž nacismus a jeho propagaci de facto podpořily. Jak si máme podobné hlasování vysvětlit?

K této rezoluci se hlasuje pravidelně. V minulosti proti ní hlasovaly vždy jen dvě členské země: USA a Ukrajina. Před několika lety se při hlasování země EU zdržely. Letos již hlasovaly proti. Znamená to, že nacismus dostává v Evropě zelenou?

Ale zpět na Ukrajinu. K danému tématu přináším zajímavý článek, který dokazuje, že nacismus v zemi nikdy nebyl potlačen. Od druhé světové války byl naopak přiživován. To samozřejmě vůbec neznamená, že je každý Ukrajinec nacista. Ale na druhou stranu se ukazuje, že v této zemi jich je zřejmě mnohem víc než kde jinde…

Vztah USA s ukrajinskými fašisty začal po druhé světové válce. Během války se jednotky Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN-B) účastnily holocaustu a zabily nejméně 100 000 Židů a Poláků. Mykola Lebed, hlavní poradce Stepana Bandery, vůdce fašistické OUN-B, byl podle studie amerického Národního archivu z roku 2010 po válce naverbován CIA.

Podle vládní studie Banderovo křídlo (OUN-B) byla militantní fašistická organizace. Banderův nejbližší zástupce, Jaroslav Stetsko, řekl: „Jsem si vědom nepopiratelně škodlivé a nepřátelské role Židů, kteří pomáhají Moskvě se zotročením Ukrajiny… Proto podporuji vyhlazování Židů a účelnost přivést na Ukrajinu německé metody vyvražďování judaismu…“

Studie uvádí:

„Na schůzce ve Lvově 6. července 1941 banderovští věrní rozhodli, že se Židy musí být zacházeno tvrdě…. „Musíme s nimi skoncovat… Pokud jde o Židy, použijeme všechny metody, které povedou k jejich zničení.’“

Sám Lebed navrhl „vyčistit celou revoluční oblast od polského obyvatelstva,“ aby si obnovený polský stát nenárokoval region jako v roce 1918. Lebed byl „ministrem zahraničí“ banderovské exilové vlády, ale později se rozpadla, protože Bandera se choval jako diktátor. Kontrarozvědka americké armády označila Banderu za „extrémně nebezpečného“, ale uvedla, že je považován za duchovního a národního hrdinu všech Ukrajinců…

CIA neměla zájem spolupracovat s Banderou, uvádí zpráva na stranách 81-82, ale britská MI6 ano. „MI6 tvrdila, že Banderova skupina byla nejsilnější ukrajinskou organizací v zahraničí, která je považována za kompetentní k výcviku stranických kádrů a budování morálně a politicky zdravé organizace…“.

Shrnutí MI6 z počátku roku 1954 uvádí: „Operační aspekt britské spolupráce s Banderou se vyvíjel uspokojivě. Postupně se získávala úplnější kontrola nad infiltračními operacemi…“

Británie ukončila spolupráci s Banderou v roce 1954. Západoněmecká rozvědka pod vedením bývalého šéfa nacistické rozvědky Reinharda Gehlena pak spolupracovala s Banderou, který byl nakonec v roce 1959 KGB v Mnichově zavražděn kyanidovým prachem.

CIA se zajímala o Lebedě, navzdory jeho fašistickému původu. Zřídili mu kancelář v New Yorku, odkud řídil sabotážní a propagandistické operace jménem agentury na Ukrajině proti Sovětskému svazu. Vládní studie USA uvádí:

„Operace CIA s těmito Ukrajinci začala v roce 1948 pod kryptonymem CARTEL, který byl brzy změněn na AERODYNAMIC. … Lebed se přestěhoval do New Yorku a získal status trvalého pobytu a poté americké občanství. CIA ho zachránila před pokusy o atentát, umožnila mu mluvit před skupinami ukrajinských emigrantů a umožnila mu vrátit se do Spojených států po operačních cestách do Evropy.

Ve Spojených státech byl Lebed hlavním kontaktem CIA pro AERODYNAMIC. Představitelé CIA uváděli jeho vychytralý charakter, jeho spojení s gestapem a zmiňovali jeho gestapácký výcvik a také skutečnost, že byl velmi bezohledný pracovník.“

CIA spolupracovala s Lebedem na sabotážích a proukrajinských nacionalistických propagandistických operacích na Ukrajině až do nezávislosti Ukrajiny v roce 1991.

„Vztah Mykoly Lebedě s CIA trval po celou dobu studené války,“ uvádí studie. „Zatímco většina operací CIA zahrnujících válečné zločince selhala, jeho operace přispěly k základní nestabilitě Sovětského svazu.“

Takže USA tajně udržovaly ukrajinské fašistické myšlenky na Ukrajině při životě, dokud nebylo dosaženo alespoň ukrajinské nezávislosti. 

„Mykola Lebed, válečný náčelník Bandery na Ukrajině, zemřel v roce 1998. Je pohřben v New Jersey a jeho záznamy jsou v Ukrajinském výzkumném institutu na Harvardské univerzitě,“ uvedla studie amerického Národního archivu.

Nástupnická organizace OUN-B ve Spojených státech s ním však nezemřela. Podle IBT byl přejmenován na Ukrajinský kongresový výbor Ameriky (UCCA).

„V polovině 80. let byla Reaganova administrativa prošpikována členy UCCA. Reagan osobně přijal v Bílém domě v roce 1983 Jaroslava Stetska, vůdce banderovců, který dohlížel na masakr 7 000 Židů ve Lvově,“ uvedl IBT. „Po pádu Janukovyčova režimu pomáhala UCCA organizovat shromáždění v amerických městech na podporu protestů na Euromajdanu,“ uvedl.

Jde o přímé spojení mezi Majdanem a ukrajinským fašismem z dob 2. světové války.

Ačkoli USA upřednostňovaly méně extrémního Lebedě před Banderou, ten zůstal na Ukrajině více inspirativní osobností.

V roce 1991, v prvním roce ukrajinské nezávislosti, byla založena neofašistická Sociálně národní strana, později Strana Svoboda, která sahá přímo k Banderovi. Nechala po Banderovi pojmenovat ulici ve Lvově a pokusila se po něm pojmenovat městské letiště.

Svoboda získala 10 procent křesel v Radě v roce 2012 před převratem a předtím, než se v následujícím roce objevili McCain a Nulandová se svým lídrem.

V roce 2010 prohlásil prozápadní ukrajinský prezident Viktor Juščenko Banderu za hrdinu Ukrajiny, což byl status zrušený Janukovyčem, který byl sesazen.

Na Ukrajině bylo postaveno více než 50 pomníků, bust a muzeí připomínajících Banderu, dvě třetiny z nich od roku 2005, kdy byl zvolen proamerický Juščenko. Akademická studie ze Švýcarska říká:

„Dne 13. ledna 2011 Rada Lvovské oblasti na mimořádném zasedání vedle Banderova pomníku ve Lvově reagovala na zrušení  dekretu Viktora Juščenka o prohlášení Stepana Bandery za hrdinu Ukrajiny.

Odpověděl prohlášením, že Bandera byl a zůstane ukrajinským hrdinou pro miliony Ukrajinců, bez ohledu na politováníhodná a bezcenná rozhodnutí soudů a prohlásil svůj záměr proměnit „ulice Stepana Bandery“ na ulice hrdiny Stepana Bandery“. ‚“

Pochodňové průvody za Banderovým portrétem jsou v ukrajinských městech běžné, zejména 1. ledna, v den jeho narozenin.

Od začátku událostí na Ukrajině v letech 2013-2014 zakladatel Consortium News Robert Parry a další autoři začali poskytovat důkazy a obsáhle informovali o převratu a vlivné roli ukrajinských neonacistů. O klíčové roli, kterou v převratu sehráli neonacisté, tehdy informovala i  média.

Jak uvedl New York Times, klíčovou roli v Janukovyčově násilném sesazení sehrála neonacistická skupina Pravý sektor. O úloze neofašistických skupin v povstání a jejich dopadu na ukrajinskou společnost se tehdy široce psalo v mainstreamových médiích.

BBC, NYT, Daily Telegraph a CNN informovaly o roli Pravého sektoru, C14 a dalších extremistů při svržení Janukovyče. BBC vydala tuto zprávu týden po jeho pádu:

A tato zpráva vyšla v červenci 2015:

Po převratu byli někteří ministři v nové vládě z neofašistických stran. NBC News  informovalo v březnu 2014: „Svoboda obdržela téměř čtvrtinu vládních funkcí v prozatímní vládě vytvořené poté, co byl v únoru svržen prezident Viktor Janukovyč.“

Vůdce strany Svoboda Tjahnybok, s nímž McCain a Nulandová sdíleli pódium, kdysi volal po osvobození Ukrajiny od „moskevsko-židovské mafie“. The International Business Times uvedl:

„V roce 2005 Tjahnybok podepsal otevřený dopis tehdejšímu ukrajinskému prezidentovi Viktoru Juščenkovi, v němž ho vyzval, aby zakázal všechny židovské organizace, včetně Ligy proti hanobení, o které řekl, že provádějí „zločinnou činnost organizovaného židovstva, jejímž konečným cílem byla genocida ukrajinského lidu.“

Než McCain a Nulandová objali Tjahnyboka a jeho národně-socialistickou stranu, byla strana odsouzena Evropským parlamentem, který v roce 2012 prohlásil:

„Parlament připomíná, že rasistické, antisemitské a xenofobní názory porušují základní hodnoty a principy EU, a proto apeluje na prodemokratické strany v Nejvyšší radě, aby se s touto stranou neslučovaly, nepodporovaly ji nebo s ní netvořily koalici.“

Dnes by již europarlament podobné prohlášení zcela jistě nevydal.

Takové mainstreamové zprávy o banderismu byly zastaveny, protože neofašistická role na Ukrajině byla v západních médiích potlačena, když Putin prohlásil za cíl invaze „denacifikaci“.

Prapor Azov, vytvořený během převratu, se stal důležitou silou ve válce proti rusky mluvícímu obyvatelstvu Donbasu, které se bránilo převratu. Jeho velitel Andrij Biletskij tehdy prohlásil, že posláním Ukrajiny bylo „vést bílé rasy světa v poslední křížové výpravě za jejich přežití proti podlidem vedeným Semity“.

V roce 2014 byl současný pluk Azov oficiálně začleněn do Národní gardy Ukrajiny a je pod kontrolou ministerstva vnitra. Do státu se dále integruje úzkou spoluprací s tajnou službou SBU. Azov je jedinou známou neofašistickou součástí armády země na světě.

V rámci ukrajinské armády členové Azova až do konce loňského roku stále nosili žluté pásky se znakem „Wolfsangel“, který kdysi nosili němečtí vojáci SS ve druhé světové válce. Včetně zvěrstev, kterých se nadále dopouštěli, Azov ukazuje světu, že integrace do státu je nedenacifikovala. Ba naopak, možná ještě zvýšili svůj vliv na stát.

Koláž neofašistického vůdce Oleha Tjahnyboka na setkání s McCainem, Bidenem a Nulandovou. 

 

Argument mainstreamu, který tvrdí, že vliv neonacistických skupin na Ukrajině není velký, se odvolává na špatné volební výsledky neofašistických politických stran. To ignoruje skutečnost, že tyto skupiny se místo toho angažují v mimoparlamentním extremismu.

Například Consortium News napsal:

„Neexistuje žádný důkaz, že by nacismus měl na Ukrajině nějaký významný vliv. Radikální krajně pravicové skupiny na Ukrajině představují podle zprávy Freedom House z roku 2018 hrozbu pro ukrajinský demokratický vývoj. Zpráva ale také uvádí, že krajně pravicová politická reprezentace na Ukrajině je slabá a neexistuje žádná věrohodná cesta k moci. Například v parlamentních volbách v roce 2019 získala krajně pravicová nacionalistická strana Svoboda 2,2 procenta hlasů, zatímco kandidát Svobody Ruslan Koshulynskyy v prezidentských volbách jen 1,6 procenta hlasů.

Ale toto zaměření na argumenty volebních výsledků bylo odmítnuto řadou mainstreamových zdrojů. Jedním z nich je Atlantická rada, pravděpodobně nejvíce protiruský think-tank na světě. V článku z roku 2019 autor Atlantic Council řekl:

„Aby bylo jasno, krajně pravicové strany jako Svoboda si vedou v ukrajinských průzkumech a volbách špatně a Ukrajinci neprojevují žádnou touhu jimi být řízeni. Ale tento argument je lichý. Přátele Ukrajiny by neměly znepokojovat volební vyhlídky extremistů, ale spíše neochota či neschopnost státu čelit násilným skupinám a ukončit jejich beztrestnost. Ať už je to kvůli přetrvávajícímu pocitu, že některým z těchto skupin něco dluží za jejich boj proti Rusům, nebo obavám, že by se mohly obrátit proti samotnému státu, je to skutečný problém a Ukrajině nedáváme dobrou službu, když to zametáme to pod koberec.“ 

„Strach, že by se mohly obrátit proti samotnému státu“ ilustruje velký vliv těchto skupin na vládu. Článek Atlantic Council pak zdůrazňuje, jak vlivné tyto skupiny jsou:

„Zní to jako věc kremelské propagandy, ale není. Minulý týden Hromadske Radio odhalilo, že ukrajinské ministerstvo mládeže a tělovýchovy financuje neonacistickou skupinu C14 na propagaci „národně-vlasteneckých vzdělávacích projektů“ v zemi. 8. června ministerstvo oznámilo, že daruje C14 téměř 17 000 dolarů na dětský tábor. Poskytla také finanční prostředky organizaci Holosiyiv Hideout and Educational Assembly, které obě mají vazby na krajně pravicovou scénu. Odhalení je nebezpečným příkladem toho, jak orgány činné v trestním řízení mlčky akceptují, nebo dokonce povzbuzují, rostoucí bezpráví krajně pravicových skupin ochotných použít násilí proti lidem, které nemají rádi.

Od začátku roku 2018 C14 a další krajně pravicové skupiny, jako jsou Národní milice přidružené k Azovu, Pravý sektor, Karpatská Sich a další, opakovaně napadaly menšiny, stejně jako protifašistické demonstrace, zasedání městské rady, akci Amnesty International, umělecké výstavy, LGBT akce a jiné aktivisty. 

8. března násilnické skupiny zaútočily na demonstranty k Mezinárodnímu dni žen v různých městech Ukrajiny. Pouze v několika z těchto případů policie přijala opatření, aby útokům zabránila, a v některých případech byli zatčeni spíše pokojní demonstranti než skuteční pachatelé.

Atlantic Council není jedinou protiruskou organizací, která uznala nebezpečnou sílu neofašistických skupin na Ukrajině. Bellingcat zveřejnil v roce 2018 alarmující článek s názvem: „Ukrajinští krajně pravicoví bojovníci, zastánci nadřazenosti bílé rasy vycvičení hlavní evropskou bezpečnostní firmou“.

NATO také vycvičilo pluk Azov, který poskytuje přímé spojení mezi americkými a krajně pravicovými ukrajinskými bojovníky.

The Hill v článku z roku 2017 s názvem „Realita neonacistů na Ukrajině je na hony vzdálená kremelské propagandě“ uvedl, že:

„Někteří západní pozorovatelé tvrdí, že na Ukrajině nejsou žádné neonacistické prvky, a svádějí toto tvrzení na moskevskou propagandu. Bohužel se hluboce mýlí.“

Na Ukrajině skutečně existují neonacistické skupiny. To bylo drtivou většinou schváleno téměř všemi hlavními západními médii. Skutečnost, že to analytici mohou odmítnout jako propagandu šířenou Moskvou, je hluboce znepokojivá.

Logo Azova se skládá ze dvou emblémů, které Liga proti hanobení označila za neonacistické symboly. O neonacistické povaze Azova informovaly mimo jiné New York Times, Guardian, BBC, Telegraph a Reuters. 

Novináři z mainstreamových západních médií hlásili znaky SS, hákové kříže, pochodně a nacistické pozdravy. Vyzpovídali azovské vojáky, kteří ochotně přiznali, že jsou neonacisty. Tyto zprávy umístili pod jasné titulky jako „Kolik neonacistů podporují USA na Ukrajině?“ a „Dobrovolná ukrajinská jednotka obsahuje nacisty“.

Jak to může být ruská propaganda?

Organizace spojených národů a lidskoprávní organizace Human Rights Watch obvinily Azov a další kyjevské prapory z řady porušování lidských práv.

Neofašismus nakazil i ukrajinskou popkulturu. Půl tuctu neonacistických hudebních skupin uspořádalo v roce 2019 koncert na památku dne, kdy nacistické Německo napadlo Sovětský svaz.

Amnesty International v roce 2019 varovala: „Ukrajina se zmítá v chaosu nekontrolovaného násilí páchaného radikálními skupinami a jejich naprosté beztrestnosti. Za těchto podmínek se prakticky nikdo v zemi nemůže cítit bezpečně.

Jeden z nejmocnějších ukrajinských oligarchů z počátku 90. let Ihor Kolomojskij byl raným finančníkem neonacistického praporu Azov. Podle zprávy agentury Reuters z roku 2015:

„Mnoho z těchto polovojenských skupin je obviněno ze zneužívání občanů, které mají chránit. Amnesty International oznámila, že prapor Aidar – rovněž částečně financovaný Kolomojským – spáchal válečné zločiny, včetně nezákonných únosů, nezákonného zadržování, loupeží, vydírání a dokonce i možných poprav.

Podle zprávy Amnesty další prokyjevské soukromé prapory hladověly civilisty – jako forma války – a bránily konvojům s pomocí dostat se do oblastí na východě Ukrajiny ovládaných separatisty.

Některé ukrajinské soukromé prapory svými extremistickými názory očernily mezinárodní pověst země. Batalion Azov, částečně financovaný Tarutou a Kolomojským, používá jako logo nacistický symbol Wolfsangel a mnoho jeho členů otevřeně zastává neonacistické a antisemitské názory. Členové praporu mluvili o ‚přivedení války do Kyjeva‘ a řekli, že Ukrajina potřebuje ‚silného diktátora, který se dostane k moci a prolije hodně krve, ale sjednotí národ‘.“

V dubnu 2019 začala FBI vyšetřovat Kolomojského za údajné finanční zločiny související s jeho ocelářskými operacemi v Západní Virginii a severním Ohiu. V srpnu 2020 podalo ministerstvo spravedlnosti USA žádost o občanskoprávní konfiskaci proti němu a jeho partnerovi:

„Žaloby tvrdí, že Ihor Kolomojsky a Gennadij Boholjubov, vlastníci PrivatBank, jedné z největších ukrajinských bank, zpronevěřili a okradli banku o miliardy dolarů. Ti dva získali podvodné půjčky a úvěry přibližně v letech 2008 až 2016, kdy byl podvod odhalen a banka byla znárodněna Ukrajinskou národní bankou. Stížnosti tvrdí, že před převodem finančních prostředků do Spojených států prali část výnosů z trestné činnosti prostřednictvím řady bankovních účtů fiktivních společností, zejména v kyperské pobočce PrivatBank. Jak tvrdí stížnost, půjčky byly splaceny jen zřídka, kromě jiných podvodně získaných výnosů z půjčky.“

Mezitím televizní kanál sponzora Azov odvysílal  televizní hit Služebníci lidu (2015–2019), který katapultoval Volodymyra Zelenského ke slávě a konečnému předsedovi nové strany Služebníci lidu. Prezidentskou kampaň bývalého herce a komika financoval Kolomojskij.

Během prezidentské kampaně, Politico uvedl:

„Kolomojského mediální výstup také poskytuje bezpečnostní a logistickou podporu pro komikovu kampaň a nedávno vyšlo najevo, že Zelenského právní poradce Andrii Bohdan byl osobním právníkem oligarchy. Investigativní novináři také informovali, že Zelenskij za poslední dva roky cestoval 14krát do Ženevy a Tel Avivu, kde Kolomojskij žije v exilu.“

Petro Porošenko před druhým kolem nazval Zelenského „Kolomojského loutkou“. Podle Pandora Papers Zelenskyj ukryl v zahraničí finanční prostředky, které dostal od Kolomojského.

Během předvolební kampaně byl Zelenskyj vyslýchán ohledně Bandery. Řekl, že je „cool“, že mnoho Ukrajinců považuje Banderu za hrdinu.

Zelenskyj byl zvolen prezidentem s příslibem ukončení války na Donbasu. Zhruba po sedmi měsících svého působení odcestoval do předních linií v Donbasu, aby řekl ukrajinským vojákům, v nichž má Azov velké zastoupení, aby složili zbraně. Místo toho byl poslán pryč. The Kyiv Post uvedl:

Když veterán Denys Jantar řekl, že nemají žádné zbraně a místo toho chtějí diskutovat o protestech proti plánovanému stažení, ke kterému došlo po celé Ukrajině, Zelenskyj se rozzuřil.

„Podívej, Denysi, já jsem prezident této země, je mi 41 let. Nejsem žádný smolař. Přišel jsem za vámi a řekl jsem vám: dejte pryč zbraně. Neodkládejte rozhovor a žádné protesty,“ řekl Zelenskyj, jak ukazují videa z rozhovoru. Když to řekl, Zelenskyj se agresivně přiblížil k Jantarovi, který vede Národní sbor, politickou složku krajně pravicového dobrovolnického praporu Azov, ve městě Mykolajiv.

„Ale diskutovali jsme o tom,“ řekl Jantar.

„Chtěl jsem vidět pochopení ve tvých očích. Ale místo toho jsem viděl chlápka, který se rozhodl, že před ním stojí poražený,“ řekl Zelenskyj.

Byla to ukázka síly armády, včetně pluku Azov, nad civilním prezidentem.

V dubnu, po ruské invazi, byl Zelenskyj vyslýchán stanicí Fox News ohledně Azova, který byl později poražen u Mariupolu. „Jsou to, co jsou,“ odpověděl. „Bránili naši zemi.“ Pak se snažil říct, že protože jsou součástí armády, už nějak nejsou neonacisté, i když stále nosí nacistické znaky. Příspěvek Fox na YouTube tuto otázku z rozhovoru odstranil, ale je zde zachována:

Zelenskyj také v dubnu rozzlobil dva bývalé řecké premiéry a další úředníky tím, že pozval člena pluku Azov, aby promluvil v řeckém parlamentu. Alexis Tsipras, bývalý premiér a vůdce hlavní opoziční strany SYRIZA-Progresivní aliance, kritizoval vystoupení azovských militantů před parlamentem.

„Solidarita s ukrajinským lidem je samozřejmostí. Ale to nemůže být tak, že nacisté mluví v parlamentu,“ uvedl Tsipras na sociálních sítích. „Ten projev byl provokací.“ Řekl, že řecký premiér Kyriakos Mitsotakis nese „plnou odpovědnost. Mluvil o historickém dni, ale je to historická hanba.“

Bývalý řecký premiér Antonis Samaras označil video Azova přehrávané v parlamentu za „velkou chybu“. Bývalý ministr zahraničí Nikos Kotzias řekl: „Řecká vláda nezodpovědně podkopala boj ukrajinského lidu tím, že dala slovo nacistovi. Zodpovědnost je velká. Vláda by měla zveřejnit podrobnou zprávu o přípravách a kontaktech na tuto akci.“

Strana MeRA25 bývalého ministra financí Yanise Varoufakise uvedla, že Zelenského vystoupení se stalo „nacistickým festivalem“.

Zelenskij také nepokáral svého velvyslance v Německu Andrije Melnyka za návštěvu Banderova hrobu v Mnichově, což vyvolalo reakci německého poslance: „Kdokoli, jako Melnik, který nazývá nacistického kolaboranta Banderu „náš hrdina“ a koná pouť k jeho hrobu nebo obhajuje pravicový prapor Azov jako ‚statečný‘ by měl být ve skutečnosti stále benevolentně popisován jako ‚sympatizant nacistů‘.“

Zelenskyj uzavřel nezávislá média a zakázal 11 politických stran, včetně největší, euroskeptické opoziční Platformy pro život (OPZZh), a zatkl jejich vůdce. Žádná z 11 zakázaných stran není krajně pravicovou stranou….

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 18 Průměrně: 5]

One thought on “Jaký je ve skutečnosti vliv neonacismu na Ukrajině?

  1. Všetci zločinci spomínaní v článku sú nedotknuteľné idoly známeho fašistu,antiruského aj antikomunistického militanta /zrejme ho za jeho výgrcy na lžIdnes platí Soros/ a obdivovateľa Pinocheta, Vlasova, Douglasa MacArthura, Reagana, Goldy Meirovej aj saudskoarabského kráľa Fahda – Jana Zieglera. Mimochodom, prečo jeho rodinu po vojne neodsunuli? Podľa mňa to bola veľká chyba…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tyto stránky využívají soubory cookies, další informace naleznete zde.

View more
Přijmout
Odmítnout