Příběh mladé a do onoho osudového dne i zcela zdravé švédské dívky začíná před rokem, kdy se o ni novináři začali poprvé zajímat. Ti mainstreamoví však odmítli zveřejnit byť jen podezření na souvislost jejího stavu s tzv. „vakcínou.“ Jenže pokud se nesmí řešit příčina jakéhokoli problému, je otázka, zda je pak možné problém vhodně vyřešit.
V červenci 2021 si tehdy 19letá Jennifer vzala první dávku vakcíny proti covidu. Již dva dny poté začala mít problémy a krátce nato byla upoutána na invalidní vozík. Dnes, tedy po více než roce, je mobilní telefon to nejtěžší, co může zvednout.
Péče, říká Jennifer, nebyla žádnou další pomocí, a když noviny Sundsvalls Tidning udělaly zprávu o 19leté dívce, bylo zatajeno, že její problémy mohou být spojeny s vakcínou proti covidu.
Obyvatelka Sundsvallu Jennifer Melin se loni v červenci rozhodla nechat se očkovat proti covidu a rychle si objednala schůzku s očkovací jednotkou.
Jennifer okamžitě trpěla bolestí v ruce, ale usoudila, že je to „běžný“ vedlejší účinek. O dva dny později ztratila cit v rukou, měla problémy s rovnováhou a také necitlivost nohou. Brzy se necitlivost rozšířila na jednu nohu a potřebovala pomoc s pohybem. Postupně se to zhoršilo natolik, že brzy potřebovala invalidní vozík, aby se mohla pohybovat.
Později kontaktovala neurologa. Vysvětlil Jennifer, že stav, jako je ten její, může přijít po požití jakékoli drogy a zeptal se jí na to.
Pak Jennifer řekla, že se nechala očkovat proti covidu-19, načež neurolog změnil názor a řekl, že to není možné.
„Ne, to nemůže být kvůli tomu. Je to náhoda,“ neurolog náhle změnil názor.
Dále vysvětlil, že se nedá nic dělat, ale Jennifer se stále ptala na následné vyšetřování.
„Pak jsem požádala o magnetickou rezonanci, s čímž souhlasil,“ říká 19letá dívka.
Byl proveden rentgen a pak to utichlo. Odpověď, která by normálně měla přijít do 2-4 pracovních dnů, nepřišla po třech týdnech. Pak Jennifeřina matka zavolala do nemocnice, která řekla, že odpovědi ještě nepřišly. Ve stejný den šly matka s dcerou do nemocnice, a proto když prošly kolem neurologického oddělení, položily jim stejnou otázku.
Tam se setkaly s výmluvami a vyhýbavými odpověďmi proč zpráva ještě nedorazila. V souvislosti s tím dostala Jennifer nápad jít se zeptat na rentgenové oddělení, které bylo nedaleko. Řekli, že odpovědi poslali na neurologické oddělení hodinu poté, co podstoupila rentgen, tedy o tři týdny dříve.
„Ležela jsem na telefonu a čekala. Co je to za chování?“ podivila se 19letá dívka této zdravotnické „péči.“
Krátce poté byla kontaktována společností Sundsvalls Tidning, kterou vlastnila společnost Bonnier, která chtěla o jejím problému udělat zprávu.
„Byl to skvělý pocit, když jsem mohla vyprávět celý svůj příběh, jak to začalo poté, co jsem se nechala očkovat. Byla jsem také opatrná, abych jim řekla, že chci najít více lidí, kteří prošli podobnými situacemi, protože je velmi těžké, zejména jako mladá dívka, procházet si tím sama.“
Jennifer cítila, že ji reportér poslouchá a také si mohla přečíst zprávu předtím, než byla zveřejněna, aby ji schválila. Nebyla to však stejná reportáž, která byla tehdy publikována v Sundsvalls Tidning.
„Odstranili všechno, co jsem řekla o vakcíně,“ říká Jennifer.
Znovu cítila, že ji nikdo neposlouchá, ale snažila se to vidět z té lepší stránky.
„Pokud je článek zveřejněn na Facebooku, ostatní mohou komentovat a dát mi tipy nebo rady o tom, co udělali nebo o jiných lidech, kteří si tím prošli.“
Jennifer při hledání těchto komentářů sledovala sekci komentářů, ale rychle si uvědomila, že komentáře týkající se vakcín proti covidu začínají mizet.
„Viděla jsem komentář týkající se vakcíny, pak jsem si šla udělat oběd. Když jsem se vrátila, komentář byl pryč. Pořád se to dělo, přicházely nové komentáře k vakcíně a za deset minut byly pryč.“
Celkově vzato, článek v místních sundsvallských novinách nepomohl vůbec ničemu a Jennifer se nedostala do kontaktu s nikým, koho se něco takového týká, a také se jí nepodařilo získat žádnou radu, jak postupovat.
„Mohli také klidně článek smazat,“ říká.
Zpravodajský server Checkfact kontaktoval noviny Sundsvall, aby se zeptal na tuto záležitost a oni odpověděli, že ústřední část jejího příběhu není o vakcíně.
„Když jsme se setkali s Jennifer, důraz jejího příběhu byl kladen na příznaky, kterými trpěla, a na léčbu, kterou dostala z péče, spekulace o příčinách nebyly v žádném případě ústřední,“ vysvětlil.
Světlým bodem pro Jennifer a její matku je jejich domovská obec, kde se jim dostalo velké pomoci. Mimo jiné upravili byt a také postavili výtah, který jí umožňuje dostat se nahoru a dolů po schodišti mezi bytem a ulicí.
„Se vším mi pomohli,“ říká dnes již 20letá dívka.
Jennifer se stále – tedy i po roce a půl – snaží získat pomoc, kterou potřebuje, a je stále na invalidním vozíku, přičemž nejtěžší věc, kterou může v tuto chvíli zvednout, je mobilní telefon.
Požádala o druhý názor jinou nemocnici. Čeká také na lékařská potvrzení – mimo jiné na potvrzení o trvalé invaliditě.
