Uprostřed energetické krize se zelené šílenství střetává s realitou

Zajímavá analýza dokazuje, že zelená politika tak, jak ji prosazují šílenci nejen v EU, ale také v Bidenových USA, povede svět o pár století nazpět. To došlo každému jen při představě, že by měla elektromobily vlastnit každá domácnost. To by bylo pro plánovanou energetickou síť – založenou na obnovitelných zdrojích bez produkce CO2 – zcela neúnosné.

Ale je také pravděpodobné, že v těchto plánech se jednoduše již kalkuluje s tím, že „nikdo nic nebude vlastnit a vše se bude sdílet“. Pak by těch elektromobilů již nebylo tolik. Ovšem i tak by muselo být dostatek napájení pro zřejmě posilovanou hromadnou dopravu a pro všechny další spotřebiče.

I když je následující analýza z USA, plně sedne i na EU. Zde je to navíc ještě horší, neboť v Bruselu již potvrdili ukončení prodeje aut na fosilní paliva do roku 2035. A samozřejmě toto omezení by se nemělo týkat pouze aut, ale všeho, kde jsou k pohonu využívána fosilní paliva.

25 ledniček. Takto vysoká by byla dodatečná spotřeba elektřiny na domácnost, pokud by průměrná americká domácnost používala elektrická vozidla.

Kongresman Thomas Massie – elektroinženýr – tuto informaci prozradil při diskuzi s ministrem dopravy Petem Buttigiegem o plánu prezidenta Bidena vyrábět do roku 2030 50 % aut prodávaných v USA na elektrický pohon.

Současné a budoucí rozvodné sítě nebudou schopny na většině míst napájet každou domácnost s 25 ledničkami – ani zdaleka. Stačí se podívat do Kalifornie, kde se již pod stávající zátěží hroutí rozvodná síť.

Myšlenka brzkého rozšíření elektromobility je nebezpečným snem založeným spíše na politické vědě než na solidním inženýrství.

Západní vlády se přesto snaží vyhýbat uhlovodíkům, zejména těm ruského původu, a prosazovat takzvané „zelené“ technologie, jako jsou elektrická vozidla a údajně obnovitelné energie, jako je vítr a slunce, které lze lépe popsat jako nespolehlivé.

Ale tady je velký problém…

Větrná a solární energie může být v určitých situacích užitečná. Přesto je směšné si myslet, že dokážou spolehlivě pohánět vyspělou průmyslovou ekonomiku elektřinou v základním zatížení – natož provozovat 25 ledniček v každé domácnosti.

Není to nic složitého.

Pokud jde o spolehlivé napájení základní zátěže, většina lidstva má pouze tři možnosti:

1) Uhlovodíky – uhlí, ropa a plyn

2) jaderná energie

3) Zřeknutí se moderní civilizace ve prospěch předindustriální životní úrovně.

Kromě přátelských mimozemšťanů, kteří by mohli přinést novou technologii magické energie, pro většinu míst neexistují žádné alternativy.

Takže vzhledem k tomu, že západní vlády mají v úmyslu přejít na zelenou, sankcionovat Rusko a vyhýbat se uhlovodíkům, zůstává nám  jasná volba.

Můžete se rozhodnout pro jadernou energii, která neprodukuje žádné uhlíkové emise – nebo se vzdát spolehlivé elektřiny.

Nejspíš to nebude dlouho trvat – možná už letos v zimě – než západní vlády udělají velký krok směrem k jaderné energii. Existují náznaky, že tak již činí.

Stručně řečeno, zelené šílenství je obrovská deformace trhu. Pokřivení trhu umožňuje důvtipným spekulantům, aby se dostali do pozice pro velké potenciální zisky, když se střetnou s realitou.

Zásoby těžby uranu mají z tohoto trendu velký prospěch. Díky tomu je již tak atraktivní situace nabídky/poptávky po uranu ještě atraktivnější.

Většinu poptávky po uranu tvoří jaderné elektrárny. Jsou neoddělitelně spojeny s cenou uranu a tržními cykly.

Jaderná elektrárna vyrábí energii štěpením atomů uranu. Uvolněná energie vaří vodu a vytváří páru, která pohání turbínové generátory. Tyto elektrárny využívají palivo vyrobené z uranové rudy. Nejprve horníci vytěží rudu ze země. Poté se obohacuje a zpracovává na palivové pelety.

Každý rok vyžadují aktivní jaderné elektrárny na celém světě přibližně 137 milionů liber uranu. Tato poptávka je nepružná, tj. elektrárny se musí zásobit uranem, jinak zhasnou světla.

Spojte tuto nepružnou poptávku s nejistou nabídkou, kdy většina produkce probíhá v nestabilních regionech, jako je Afrika a Střední Asie. Zprovoznění nového dolu obvykle trvá deset let.

Stručně řečeno, pro výrobce je obtížné zvýšit produkci, zatímco poptávka po uranu roste. Často trvá roky, než to doženou. V důsledku toho je cena jediným způsobem, jak se trh vyřeší.

To je důvod, proč cena uranu může vykazovat mimořádné skoky.

Trh s uranem se však často v těchto obdobích neusazuje pouze do rovnováhy. Cena uranu často přestřelí tam, kam potřebuje, aby vyvážila trh.

Je to cyklus, který se odehrál již třikrát a zdá se, že se brzy znovu objeví.

Když se podíváte na celkový obraz uranu, můžete vidět nejistou situaci dodávek, která zahrnuje zmenšující se výrobní kapacitu, dlouhou dobu přípravy nových dolů (asi deset let), zmenšující se zásoby a nestabilní geopolitickou situaci, v níž se země snaží zajistit své dodávky energie. Zároveň však roste (nepružná) poptávka ze strany nových jaderných elektráren.

Jak se nabídka zmenšuje a poptávka roste, pak je na místě, aby ceny uranu přestřelily, jak jsme viděli v předchozích třech cyklech „býčího“ trhu s podobnou dynamikou.

Doug Casey, který je legendární spekulant, dosáhl na posledním „býčím“ trhu s uranem  neuvěřitelných zisků. Zde je to, co říká o zásobách uranu:

„Když chce trh koupit zlaté zásoby, je to jako snažit se protlačit obsah přehrady Hoover Dam zahradní hadicí. V případě zásob uranu je to spíše brčko. Je to malý trh.“

Tolik zajímavá analýza. Připomínám, že do jaderné energetiky začal ve velkém investovat také Bill Gates a záhy „otočila“ i klimaalarmistická modla Greta. To jen potvrzuje, že globalistům zřejmě došlo, že by se původně propagovaná zelená politika bez jádra mohla do jisté míry nepříznivě odrazit také na jejich životní úrovni…