Itálie: Tajné služby varují před nepokoji, které budou mít za cíl svržení vznikající vlády budoucí premiérky Meloniové

Pokud má v něčem ultralevice skutečnou praxi, pak jsou to bouřlivé demonstrace a nepokoje. Antifa je již delší dobu dlažebními kostkami a molotovovými koktejly ozbrojenou pěstí současného režimu. Ve většině zemí je ultralevice využívána proti odpůrcům systému, což můžeme vidět na jejich protidemonstracích.

V Německu se pravidelně objevují aby útočili na demonstranty proti muslimské invazi, pravidelně tak napadali i demonstrace Pegidy. V nedávné době se pak Antifa a její odnože soustředily na demonstranty proti nesmyslným covidovým restrikcím a povinnému očkování. Ovšem ultralevice není silná jen v Německu.

Značnou sílu má také v Itálii, kde nyní ve volbách drtivě vyhrála pravice. Levice nedostala v součtu všech stran o moc víc než 20%, což je rekordně nejhorší výsledek v novodobých dějinách Itálie. Nicméně i tato opora často velmi radikálních levičáků a dovezených voličů zcela postačí na to, aby mohly být vyvolány rozsáhlé nepokoje.

K těm by samozřejmě došlo záhy po jmenování nové vlády.

V posledních dnech italská domácí zpravodajská služba AISI předala své nejnovější zprávy „Výboru pro bezpečnost republiky“ COPASIR, parlamentnímu kontrolnímu orgánu pro zpravodajské služby a národní bezpečnost, a stále ještě premiérovi Mariovi Draghimu.

Podrobnosti těchto dokumentů jsou tajné, ale podstatné informace ze zprávy jsou dobře známé: tajná služba varuje před nepokoji v ulicích. A to takovými, jaké již velmi dlouho neproběhly, a to ani v neklidné Itálii.

Cíl nepokojů? Svržení vlády Giorgie Meloniové, která ještě není v úřadu.

Giorgia Meloni, vůdkyně pravicových Bratří Itálie (Fratelli d’Italia), je nesporným vítězem parlamentních voleb konaných 25. září. Spolu se svými spojenci Matteem Salvinim (Liga) a Silviem Berlusconim (Forza Italia) má silnou většinu v obou komorách parlamentu, které se sejdou na svém prvním zasedání 13. října.

Očekává se, že 17. října bude Giorgia Meloni pověřena sestavením vlády levicovým demokratickým prezidentem Sergiem Mattarellou, který samozřejmě není z výsledku voleb příliš nadšen. Zde jen připomínám, že prezident je v Itálii volen Parlamentem, který vždy spolehlivě vybere takovou loutku, která se líbí Bruselu.

Do konce října bude pravděpodobně v úřadu první italská poválečná vláda, vedená nejen ženou, ale i jasně pravicovou stranou.

Na druhé straně část poražené levice chce mobilizovat ulici. Palivo, které zapálí oheň, jsou podle zprávy AISI účty za elektřinu a plyn.

Explozivní inflace je způsobena odcházející vládou „supermaria“ Draghiho, ke které patřila celá parlamentní levice. Levicoví agitátoři však doufají, že zneužijí neutěšenou situaci lidí k jejich vlastním cílům. Výslovné varování domácí zpravodajské služby znamená, že stupeň pohotovosti je vysoký.

Levicový odborový svaz CGIL se včera, tedy v sobotu, poprvé zmobilizoval, aby budoucí vládě předložil katalog požadavků, které jsou záměrně v ostrém kontrastu s programem nové parlamentní většiny:

• Ne „diferencované autonomii“, s níž si mají regiony v definovaném rámci samy určovat, kolik samosprávy chtějí.
• Ne zrušení „peněz občanů“, jak se eufemisticky nazývá nepodmíněný základní příjem.
• Ne zavedení rovné daně.
• Ne nové verzi imigračního zákona, který by uzavřel přístavy.

Zatímco levicoví demokraté (PD) jsou po porážce v krizi identity, připravují se na vnitřní zúčtování a hledají nového vůdce strany, radikální levice se mobilizuje k odporu.

Organizačním shromaždištěm je mocný odborový svaz CGIL, který byl až do roku 1991 páteří Komunistické strany Itálie, jejíž nástupnickou stranou jsou Levicoví demokraté.

Kromě CGIL existují především noviny, jejichž redakce jsou ochotny přilévat olej do ohně. Média, která mají blízko k levicově liberálnímu establishmentu, chtějí odsoudit novou vládu jako mezinárodně „izolovanou“ a „neschopnou jednat“.

Vláda vedená Meloniovou má být potlačena ve dvojím sevření: shora EU, mezinárodními finančními institucemi a spekulacemi o vysokých financích, zdola nepokoji v ulicích.

V Avvenire, deníku italských biskupů, bývalý premiér a vůdce Hnutí pěti hvězd (M5S) Giuseppe Conte pohrozil: Jeho hnutí vyjde do ulic „spolu s pacifistickými sdruženími“, pokud se vláda dotkne „peněz občanů“. Tím měl na mysli plánované zrušení nepodmíněného příjmu, který právě vláda Conteho zavedla.

Conte učinil z nepodmíněného základního příjmu své hlavní téma volební kampaně. Díky hlasům získaným v jižní Itálii dokázal zabránit totálnímu kolapsu své strany, který byl předpovězen po třech letech ve vládě. Právě na jihu Itálie je nejvíce pobíračů základního nepodmíněného příjmu. Ten velmi rádi využívají i „dovezení občané.“

K mobilizaci se připojilo i stranické sdružení ANPI, radikálně levicová organizace. Na konci října, u příležitosti stého výročí Mussoliniho „Pochodu na Řím“, vyjdou rudí partyzáni do ulic na „antifašistický pochod“.

První velká agitace by se mohla uskutečnit 4. listopadu, v „Den ozbrojených sil“. „Nebude to svátek, ale den smutku,“ řekla Laura Boldriniová, která je od roku 2013 poslankyní parlamentu za radikální levici a v letech 2013 až 2018 byla předsedkyní Poslanecké sněmovny. Dříve globalisticky orientovaná novinářka pracovala pro OSN, nejprve pro Organizaci pro výživu a zemědělství (FAO), pak pro Světový potravinový program WFP a nakonec pro UNHCR.

Zdá se, že levicoví demokraté s 19 procenty hlasů a především organizačně zdaleka nejsilnější silou v levicovém táboře, prozatím situaci sledují. Navzdory volebnímu výsledku však odcházející vůdce strany Enrico Letta tvrdil, že pravicové strany nepochopily zhoršení ekonomického a sociálního rámce, napětí a obavy.

Přitom do tristní ekonomické situace dovedla Itálii právě převážně levicová koalice vedená Draghim.