Energetická transformace požírá sama sebe – solární průmysl EU trpí nedostatkem zemního plynu

Politika tzv. „zeleného údělu“, se kterou před pár lety souhlasily všechny země EU s tím, že postupně dojde i k energetické transformaci v duchu „boje proti uhlíku“, se začíná bruselským idiotům hroutit.

Pomineme-li fakt, že soláry a větrníky ve skutečnosti nejsou nijak ekologické, pak pro běžnou spotřebu při současném vyřazování uhelných a jaderných elektráren nemohou vystačit.

Právě sousední Německo, které aktivisticky mezi prvními začalo s vyřazováním nejen uhelných, ale také jaderných elektráren, má obrovský problém. Ten se samozřejmě přenese i na další země, jejichž průmysl je závislý na Německu – asi jako ten náš.

Pro zásadní obrat v zelené elektřině by muselo být v Německu každý den aktivováno deset nově postavených větrných turbín. Ty by však zároveň spotřebovaly kolem 4000 tun oceli – což by odpovídalo objemu poloviny Eiffelovy věže. To znamená pět Eiffelových věží každý den. A to dalších osm let.

Jenže německé ocelárny již začaly bankrotovat a nejinak jsou na tom i ocelárny v dalších evropských zemích – položil je velmi drahý plyn. A to rozhodně není vše. I další fakta ukazují na to, že o destrukci evropské ekonomiky se ruku v ruce zasluhuje jak ničivá bruselská zelená politika, tak protievropské sankce, které jsou zcela nesmyslně nazývány sankcemi protiruskými.

Mimo větrných elektráren prosazuje EU také soláry. Ovšem i solární elektrárny mají problém – jejich výroba v Evropě kvůli velmi drahému zemnímu plynu končí.

Bez levného zemního plynu z Ruska bude extrémně obtížná i výroba solárních systémů v EU. Zpráva z průmyslu ukazuje, jak kritická je situace. Je zřejmé, že díky energetické transformaci si Evropa již nemůže dovolit vyrábět energii z obnovitelných zdrojů…

V posledních letech se v Evropě neustále říká, že výrobu elektřiny je třeba co nejrychleji a nejkomplexněji převést na „zelené energie“. Zejména větrná a solární energie by měla – navzdory nejednotnosti ve výrobě – nahradit fosilní paliva a jadernou energii. 

Současná energetická krize však také způsobuje migraci výrobců fotovoltaických a větrných systémů. Jediný výrobce solárního skla v Evropě musí končit kvůli předraženému plynu: „Bereme s sebou celý solární průmysl,“ varovala německá společnost s ohledem na prudce rostoucí ceny plynu a elektřiny a plynu.

Podle nových nařízení EU může být navíc jakýkoli provoz, který je závislý na vysokém odběru energií, na nutnou dobu zcela zastaven. A to v kterékoli zemi EU, přičemž daná země či společnost nemá právo tento příkaz k zastavení provozu ignorovat.

Tento údajně „zelený“ průmysl (který spotřebovává obrovské množství zdrojů) nyní viditelně umírá na  ceny energií. Nedávná zpráva uvádí, že evropské fotovoltaické elektrárny a továrny na baterie se zavírají jedna po druhé, protože byly navrženy pro cenu elektřiny 50 eur a ne 300 až 400 eur za kilowatthodinu (kWh). Takže Evropané budou místo výroby solárů sami dovážet panely z Číny a instalovat. A to se bude týkat zřejmě i komponentů na větrné elektrárny a baterií.

Zpráva, která cituje výsledky studie společnosti Rystad Energy, ukazuje, že zhruba 35 gigawattů fotovoltaických projektů v Evropě je v současnosti ohroženo uzavřením, protože prudce rostoucí ceny elektřiny ovlivňují dodavatelské řetězce. Společnosti budou nyní ve stále větší míře buď dočasně uzavírat výrobní závody, nebo zcela skončí, případně odejdou mimo Evropu. Mezinárodní energetická agentura (IEA) uvádí, že země, která z toho těží, je ta, která při výrobě energie silně spoléhá na fosilní paliva: Čína.

Bez ohledu na to, co si kdo myslí o tomto zaměření na údajně „zelenou“ energii, současný vývoj v této oblasti ukazuje, že evropská politika v tomto ohledu zcela selhává. Západní ekonomická válka proti Rusku kvůli jeho invazi na Ukrajinu nejen zajišťuje všeobecnou deindustrializaci Evropy, ale nyní také ničí „zelený“ energetický průmysl, do kterého byly investovány obrovské sumy peněz.  Investice, které už za moc nestojí, protože realpolitice dominuje ideologie a ne zdravý rozum.