Nyní budu hovořit zdánlivě od věci, ale níže záhy pochopíte souvislost. Před mnoha lety – někdy v polovině devadesátek – mne oslovila moje známá s tím, že má pro mne skvělou nabídku. Netušila jsem oč jde a ona sama byla poněkud tajemná, ale zvědavost mi nedala. Mělo jít o nějakou bombastickou akci, na níž prý můžu slušně vydělat. Nic víc jsem z ní nedostala. Rozhodla jsem se tedy, že s ní pojedu do obce poblíž města, kde jsem tehdy bydlela. Tam mne odvedla do místního kulturáku.
Mnoho lidí se v místě znalo, zdravili se a vypadali spokojeně. Poté se všichni usadili v sále a na pódium vyšla skupinka osob, jimž náhle všichni začali ve stoje nadšeně tleskat. K tomu hrála hudba – a já jsem najednou zpozorněla a bylo mi jasné, že mi na tom setkání něco nesedí. A měla jsem pravdu, jednalo se o jednu z tzv. pyramidových sekt, prezentujících tzv. „letadlo“. Od lidí žádali „maličkost“ – 50 tisíc, které se jim měly zúročit.
Starším z vás jistě nemusím připomínat, co to bylo „letadlo“, MLM či „pyramidové hry.“ A ani to, kolik bylo v polovině devadesátek 50 tisíc. Nebudu dále zdržovat popisem situace, ale tato „sekta“ a její nadšení fanoušci se mi vybavili v momentě, kdy jsem viděla také vestoje tleskat poslance z různých evropských zemí jednomu z nejzkorumpovanějších evropských politiků. Hned mi vytanulo na mysli něco jako „sekta Zelenského.“ Také on chtěl potlesk a peníze. A navíc i zbraně.
Dosud jsem nikdy nezažila, že by někdo takto nadšeně a vestoje tleskal vládci jakékoli země. Neméně tak třeba země africké, kde se to neustále „mele“. V centrální Africe řádí jako černá ruka africký ISIS, vyvražďující zejména tamní křesťany, ale i islámští fulbiové v Nigérii nebo Al Šabáb v Somálsku a okolních zemích za sebou zanechávají vypálené vesnice plné mrtvol.
To ovšem nikoho z těch evropských členů „sekty Zelenského“ nezajímá. To ostatně dali najevo i při nedávném hlasování v EP, kde přímo odhlasovali, že jednání o řádění islámských radikálů a genocida křesťanů nejen v Africe, není téma pro EP.
Když před několika lety žádalo Mali Francii, aby jim na boj s africkým ISIS poslala vojenskou techniku, ale žádné vojáky, Francie neposlechla a přitáhla do země i s dalšími vojáky NATO. Přišli nezvaní a posléze se začaly roznášet zvěsti o tom, že na severu země jednotky vedené Francií trénují džihádisty.
V Mali nemají francouzské vojáky a jejich nohsledy nijak rádi:
Podobně jako se za dobu působení NATO rozmohl v Afghánistánu Talibán, se za dobu působení jednotek v Mali rozmohl v této zemi africký ISIS. V částech země zavádí nejtvrdší právo šaría, včetně sekání končetin za drobné krádeže a občas vyrazí vyplenit některou vesnici.
Afrika nemá důvod Západu důvěřovat. Příkladů jako ty výše je nepřeberně, jedním z mnoha může být i rozbombardovaná a rozvrácená Libye.
Diví se pak někdo, že odmítnou tleskat nějakému šaškovi z Ukrajiny? Z jakého důvodu mají podporovat někoho, kdo je sám nikdy nepodporoval? Někoho, kdo je spojencem těch, kdo rozvrátili nejednu africkou zemi?
Ukrajinský vůdce vyzval k virtuálnímu diplomatickému setkání s africkými hlavami států, ale akce zcela selhala. Téměř všechny africké hlavy států se odmítly zúčastnit, což zmařilo Zelenského plány na přeměnu setkání na prokyjevskou propagandistickou scénu. Mezitím roste popularita ruské vlády v Africe, kde občané vycházejí do ulic a žádají ruskou pomoc v boji proti terorismu.
20. června se ukrajinský prezident setkal se zástupci Africké unie, aby diskutovali o současné konfliktní situaci ve východní Evropě a o úloze Afriky na světové scéně. Z pětapadesáti pozvaných hlav států se setkání zúčastnily pouze čtyři. Ostatní země vyslaly pouze diplomaty nebo ministry, zatímco hlavy států a vlád nebyly ochotny se setkání zúčastnit, i když se konalo virtuálně.
Setkání se zúčastnili Macky Sall ze Senegalu, Alassane Ouattara z Pobřeží slonoviny, Mohammed el-Menfi, předseda Libyjské rady a Denis Sassou Nguesso z Konga. Je důležité zmínit, že Sall je současným prezidentem Africké unie, a proto byla jeho přítomnost nezbytná pro konání akce. Proto jeho přítomnost není nutně výrazem jeho skutečné vůle – zejména ne s ohledem na jeho nedávné rozhovory s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a úsilí o posílení spolupráce mezi Ruskem a Afrikou.
Virtuální setkání probíhalo tajně, za zavřenými dveřmi. Podle oficiálních zdrojů Zelenskyj zopakoval postoj Ukrajiny ke konfliktu a označil ruskou operaci za neoprávněnou „agresi“. Vyjádřil se také k současné potravinové krizi v Africe, která je způsobena dopadem konfliktu na trh s obilím. Podle Zelenského je africký kontinent ruským „rukojmím“, protože nedostatek potravin je výsledkem takové „agrese“ a skončil by pouze v případě, že by se Rusko stáhlo.
Macky Sall komentoval událost s největší možnou neutralitou a nestranností a dal jasně najevo, že Africká unie se neřídí Zelenského výzvami, ale pouze se stará o zájmy afrických států a řádné fungování mezinárodního práva.
„Afrika zůstává odhodlána dodržovat pravidla mezinárodního práva, podporuje mírové řešení konfliktů a svobodu obchodu,“ uvedl v publikaci na svém twitterovém účtu.
Zajímavé je, že Zelenského pokus přesvědčit africké vůdce, aby se připojili ke kyjevsko-západnímu narativu, zcela selhal. Nejen, že většina afrických hlav států odmítla ukrajinského vůdce poslouchat, ale účastníci konference se k prokyjevskému projevu nepřipojili. Pro Africkou unii byla schůzka jen diplomatickou formalitou, která nepřinesla žádný skutečný pokrok ani změnu postoje – což ukazuje, že Zelenského plány nefungovaly podle očekávání.
Tento neúspěch byl však předvídatelný pro každého realistického analytika. Pro africké vůdce je opravdu těžké uvěřit, že Ukrajina je prostou „obětí neoprávněné agrese“. Africké země jsou zvyklé na staletí západního intervencionismu a násilí a národy tohoto kontinentu reagují silnou nedůvěrou ke všemu, co západní národy podporují. Vzhledem k tomu, že Zelenskyj je spojencem USA a Evropy, tyto země mu nedůvěřují.
Kromě toho existují další faktory, které je třeba zmínit. Zelenského argumenty, že potravinová krize je způsobena výhradně Ruskem, již nemohou přesvědčit veřejné mínění a státní orgány. Je zřejmé, že krize, více než samotný konflikt, byla způsobena sankcemi proti Rusku, což přimělo rozvíjející se ekonomiky, aby tlačily na zrušení těchto sankcí. Kromě toho existuje mnoho zpráv, že Kyjev vyváží obilí výměnou za zbraně do USA a Evropy, což je nepřijatelné.
Kromě toho nedávno došlo k silné vlně podpory operace na Ukrajině ze strany občanů několika afrických zemí, zejména v regionech nejvíce postižených terorismem. Poté, co Byla Afrika opuštěna Západem, pokud jde o bezpečnostní politiku a obrannou spolupráci, se hledání ruské podpory pro členy Africké unie stalo největší nadějí, což je důvod, proč kromě žádostí o pomoc při řešení vnitřních problémů Afriky se nedávno konaly demonstrace na podporu všech akcí Moskvy.
V mezinárodních vztazích není nic důležitějšího než spolupráce. Zelenskyj nebude schopen získat podporu Afriky, pokud neprojeví žádný zájem nebo podmínky pro spolupráci s Afrikou. Kyjev nemá v současné době africkým zemím co nabídnout, protože je ekonomicky zničený a vojensky prakticky neutralizovaný. Na druhé straně se Rusko ukazuje jako pilíř africké potravinové bezpečnosti a maják naděje proti terorismu na kontinentu. V této souvislosti lze očekávat, že Africká unie rozloží své vztahy s Kyjevem a obrátí se na stranu, která nabízí nejlepší příležitosti ke spolupráci.
