Ve Francii již není dne, aby nedošlo k útoku nožem. Zpravidla se jedná o více útoků, které jsou naštěstí ve většině případů neúspěšné a napadená oběť přežije. Pokud bychom však sečetli počet všech útoků a jejich obětí (včetně zraněných), pak by z toho byl jeden docela velký teroristický útok. Tyto ojedinělé útoky však vyvolávají jen minimální pozornost. Francouzi si už zvykli…
První případ, k němuž náleží i titulní obrázek, se odehrál v dnes již silně islamizovaném Montpellieru. Dva přátelé jeli na kole a byli napadeni jim neznámým „mladíkem“.
Šlo o zcela bezdůvodný útok, který mohl mít dramatické následky. Došlo k němu v noci z pátku na sobotu 14. května ve 4:23 hodin. Když se na kole vraceli ze slavnostního večera, byli dva kamarádi ve věku 27 a 24 let napadeni na avenue de Maurin, co by kamenem dohodil od parku René-Dumont.
Útočník nejprve silně kopl do kola, které jelo vpředu. Cyklista ztratil kontrolu a skončil na zaparkovaném autě. Dále vypovídá: „Když jsem se snažil vstát, ten cizinec mě bodl do obličeje. Byl jsem ohromen. Kromě toho mám v paměti všechno zamlžené. Pořád nechápu, co se mu honilo hlavou.“ Pokud se podíváte na titulní obrázek, tak ono bodnutí do obličeje vypadá spíš jako pokus o podřezání hrdla. Útočník se jen trefil o něco výš, než zamýšlel.
Oběť vyvázla s dlouhou ranou od tváře až po krk, což mu vyneslo nejméně 15 stehů a stále velmi silné psychické trauma. A jeho přítel k tomu dodal: „Po bodnutí mého přítele se ten jedinec obrátil na mě a chtěl mě také napadnout. Řekl jsem mu, že tu nejsme, abychom se hádali, a řekl jsem příteli, že odtamtud musíme co nejdříve zmizet.“
Útočník stále držel nůž pevně v ruce. „Tak jsme utekli. Když jsme ale odcházeli, rozběhl se za námi a mého kamaráda znovu bodl do zad. Naštěstí ne vážně. Je jen lehce pořezaný.“
„Mohl mi vypíchnout oko nebo vážněji poranit hrdlo. Pořád nemůžu uvěřit tomu bezdůvodnému násilí,“ prohlásil pobodaný muž. „Stížnost jsem podal v sobotu odpoledne a moc doufám, že ho policie dostane do rukou,“ svěřil se.
Několik dalších stížností zaznamenaných policií ukázalo, že tento 20letý obyvatel Montpellieru již poškodil několik vozidel a na kontě má i poničení veřejného majetku. Nakonec byl zatčen v 5:40 policejním záchranným týmem a dotyčná osoba byla obžalována…
Další příběh jen ukazuje, jak to bude vypadat nejen ve Francii stále častěji s tím, jak se zvyšuje počet muslimů v populaci. Pokud je totiž pro muslimy něco zcela neakceptovatelného, pak je to homosexualita. Co musí nejspíš snášet dvě adoptované děti homosexuálů ve škole – pokud již do školy chodí – si pak lze docela snadno představit.
Přitom LGBTQI komunita je systémem velmi podporovaná, ale stejně je podporován i islám. Je jen otázkou času, než začnou skutečné pogromy na tuto komunitu právě ze strany muslimů. A nejspíš to odnesou i adoptované děti. I to je jeden z důvodů, proč by se k podobným adopcím zásadně nemělo přistupovat.
Minulý týden byl v Redessanu napaden gay pár a jejich dvě děti. Téměř tři hodiny byl jejich dům kamenován, útočníci na ně křičeli urážky a vyhrožovali jim smrtí, dokud neutekli. Čtyři mladí lidé, včetně nezletilého, byli zatčeni a předstoupí před soud.
Pár mužů, Jérémy (křestní jméno bylo změněno), jeho manžel a jejich 2 děti museli opustit svůj domov poté, co jim doma vyhrožovali smrtí, byli uraženi a obtěžováni mladíky, kteří se obvykle shromažďují na náměstí Saint-Jean před jejich domem.
Vše začalo urážkami na ulici: „ Špinavý čurák, šukej, my nemáme rádi čuráky, šukáme tě, “ křičeli v přítomnosti dětí a manželů.
Situace se zhoršila poté, co si manželé stěžovali na nebezpečné petardy a ohňostroje, které tito mladíci zapalovali nedaleko jejich domu. „Od té chvíle se urážky a výhrůžky stupňovaly až do onoho slavného pondělí minulého týdne.“ říká Jeremy.
Ten večer se Jérémy a jeho manžel rozhodnli natočit mladé lidi, protože četnictvo odmítá přijmout jejich stížnost bez důkazů a obrázků. Mladíci si jich však všimli.
Poté se situace podle Jérémyho vážně zhoršila: „Skoro tři hodiny byli před domem, bouchali na dveře, nečekaně zvonili. Děti křičely, byly vyděšené a nechápaly, co se děje.
Několikrát večer volali četnictvo, jak vysvětluje 30letý mladík: „ Přijeli, ale za 5 minut odešli. Mladí zůstali. Dnes večer vyhráli. My jsme toho večera museli uprchnout z našeho domu, odešli jsme za doprovodu četníků, kteří se nakonec vrátili. Zatímco jsme odcházeli, museli jsme snášet pohledy a posměšky mladých lidí. Smáli se nám. “
Jeremy a jeho rodina se ze strachu stále nevrátili do svého domova. „ Moje děti už nemohou v noci spát bez naší přítomnosti. Mají noční můry… „
