Výrazně přibývá počet LGBTQI žadatelů o azyl, v Belgii pro ně zřídili speciální středisko

Ještě před pár lety věděl každý, kdo zamířil do Evropy, že je třeba přijet bez dokladů a v místě se pak vydávat za nezletilce. Tato povídačka pak vyšla takřka každému, takže v přijímacích střediscích prošel jako „nezletilec bez doprovodu“ prakticky kdokoli, takřka bez ohledu na věk a případně prošedivělé skráně, jak se nejednou ukázalo.

Nezletilce sice nelze vyhostit, ale jednou se i údajný nezletilec stane zletilým a navíc – stále více zemí si věk ověřuje kostním testem, takže aktuálně právě v Belgii například zjistili, že 70% z těch, kdo tvrdili, že jsou nezletilí, jsou již dávno dospělí muži.

Pomalu ale jistě tak začínají invazisté zjišťovat, že údajná nezletilost jim pohodlný život v Evropě  nemusí zajistit. Je zde ovšem něco úplně jiného, co dotyčnému jedinci azyl s naprostou jistotou zajistí a to dokonce bez ohledu na věk. O azyl tak může zažádat kdokoli a má jistotu, že jej dostane a bude navíc obzvlášť opečováván. Stačí prohlásit, že patří mezi LGBTQI komunitu.

To je ovšem něco, co není ideální pro každého. Pokud totiž někdo předstírá, že je LGBTQ, pak to musí předstírat i před spolubydlícími, neboť ti by na něj mohli případně to, že dotyčný jen účelově lže, ze závisti prásknout. Tito údajní (ale v některých případech samozřejmě i skuteční) homosexuálové, trans a další LGBTQIA, jsou samozřejmě  ostatními muslimy šikanováni. To nyní řeší právě v Belgii…

V Belgii bylo otevřeno první přijímací středisko pro žadatele o azyl LGBTQIA+. K dispozici je zatím celkem 14 míst. I když pro manažera střediska Dimitrije Verdoncka je to ve vztahu k poptávce zjevně nedostatečné: „Potřeby jsou obrovské. Nemáme dost na to, abychom vydrželi déle než šest měsíců.“

Často jsou prý oběťmi homofobie nebo transfobie ve své zemi původu, ale příchod těchto žadatelů o azyl do Evropy nemusí být nutně synonymem oddechu. Mohou také trpět diskriminací a někdy i vážným násilím v přijímacích střediscích.

Qais je 25letý Jordánec. V loňském roce využil svého programu Erasmus v Belgii, aby požádal o azyl a vyhnul se tak pronásledování ve své zemi původu, kde je homosexualita velmi špatně přijímána. Ale jakmile byl v uprchlickém centru, začaly další problémy: „Sociální pracovnice mi poradila, abych skryl své pocity, protože velmi dobře ví, že místo je homofobní. Když jsem byl ve své zemi, už jsem se celý život skrýval. A jakmile jsem sem přišel, myslel jsem si, že budu svobodný, že budu sám sebou. Ale znovu jsem cítil, že stejně jako v mé zemi se musím skrývat.“

Tolik tedy zpráva z Belgie. Jisté je, že se mezi žadateli o azyl nějaký ten skutečný homosexuál najde, ale v různých evropských  zemích avizovaný velmi strmý nárůst počtu žadatelů o azyl z řad homosexuálů a trans naznačuje, že zřejmě nemalé množství ilegálů využívá možnosti vydávat se za LGBTQI, což je pro ně de facto 100% jistota, že získají azyl. Rozhodně jde o větší jistotu, než v případě, kdy se vydávají za nezletilce.

Lze tedy předpokládat, že brzy už bude každý druhý žadatel o azyl homosexuál nebo trans….