Němečtí fanoušci jsou naštvaní, že jejich tým podpořil LGBTQI a BLM, ale odmítl vyjádřit pietu obětem z Würzburgu

Je docela zajímavé dnes pročítat názory německých fanoušků, ale i těch Němců, které fotbal nezajímá, avšak vadí jim jeho celková politizace. Podle různých diskuzí už včera žádalo na sociálních sítích mnoho německých fanoušků jejich fotbalisty, aby neklečeli a také navrhovali, aby v pietě za ženy, které byly zavražděné ve Würzburgu, vyměnili duhovou pásku za černou.

To se samozřejmě nestalo, fotbalisté přesně tak, jak to požaduje současná ideologická propaganda, podpořili nejen LGBTQ, ale také poklekli na počest BLM, čímž vyjádřili podporu protibělošského rasismu.

Pokud to tedy řekneme bez servítků, tak němečtí fotbalisté podpořili svým pokleknutím vraždícího Somálce a odmítnutím výměny duhové pásky za černou pro změnu vyjádřili, že jim na jeho obětech nezáleží. Proč? Protože byly všechny bílé, což by se neshodovalo s jejich podporou protibělošského rasismu?

Každopádně dnes v diskuzích mnoho Němců kvituje, že jejich tým prohrál. Stydí se za něj a nepovažují již německé fotbalisty za „svůj“ tým.

To vše způsobilo tahání politiky do sportu. Pokud by fotbalisté nenosili duhové pásky a nepoklekávali, asi by po nich nikdo ani nežádal jakékoli vyjádření piety. Jenže spousta lidí to zřejmě pojala tak, že když už se do sportu tahá LGBTQ a BLM, může se vyjádřit i úcta k ženám, které zemřely rukou Somálce. Ovšem ty se do politicky korektní šablony nehodí, zbytečně by se totiž upozornilo na to, že BLM proklamovaný multikulturalismus nefunguje.

Politizace a instrumentalizace sportu, která je na vzestupu, je součástí stále ideologičtější společnosti. Ti, kdo odmítají dodržovat politicky korektní diktáty a povinné fráze, jsou automaticky ostrakizováni se všemi sociálními, politickými, hospodářskými a společenskými důsledky.

Sport již nemá sjednocující funkci. Reprezentační brankář Manuel Neuer to zdůraznil, když v rozhovoru prozradil: „Chceme dát národnímu týmu tvář a ukázat lidem, že mimo fotbal jsou důležité věci, na které ukazujememe.“ Tyto „důležité věci“ – BLM a LGBTQ – jsou ovšem velmi rozvratné.

Na rozdíl od agresivních aktivistů BLM a multikulturních bojovníků nebo exhibicionistů z LGBTQ, oběti zcela neúspěšné imigrační a azylové politiky nemají žádnou lobby.