Itálie patří k nejzadluženějším zemím Evropy, ale zároveň i k zemím, které nejvíce zasáhly stávající restrikce. Spousta pracovních míst ve službách (zejména maloobchod, turistika, restaurace) postupně zanikla a na ulici se už dostaly miliony lidí, včetně celých rodin. Italským rodinám zpravidla nikdo nepomůže, případně získají jen drobnou pomoc. To tedy ve srovnání s rodinami, které přivandrují z muslimských zemí. Nedávno jsem zde psala o irácké rodině s 11 dětmi, která si velmi pohodlně žije na úkor italských daňových poplatníků v severoitalském Udine. Další rodinou, která si užívá štědrosti Italů (tentokrát zejména církve), je rodila Syřana Alího.
Italská vláda nyní začíná realizovat tzv. „humanitární koridory“, které fungovaly ještě před érou Salviniho ve vládě. Humanitárními koridory jsou myšleny letecké spoje, které z Libye nebo jiných afrických zemí či zemí Blízkého a Středního východu pravidelně přiváží nové žadatele o azyl. K financování těchto koridorů se ovšem hlásí i církev, která je již dávno součástí islamizace Evropy.
Ali, jeho žena Khaldiyie a jejich 9 dětí se nacházejí v Itálii, přesně v Rivalta di Torino, malém městě s 20 000 obyvateli, kde má rodina k dispozici dům, který přes křesťanskou charitu financuje 150 dobrovolníků. Nedaleko nich žijí Marco, Sonia a jejich děti v karavanu, který dostali od Casa Poundem, protože spali v autě.
„S manželkou a dětmi jsem žil v Aleppu, pak vypukla válka a utekli jsme, protože moje děti by musely bojovat. Uprchli jsme do Libanonu. Díky humanitárním koridorům před rokem jsme dorazili do Itálie, kde jsme našli domov, školy a teď jsem začal pracovat,“ vyprávěl Ali Alabdallah na setkání na téma humanitárních koridorů organizovaných na oslavu jejich prvního roku v Itálii.
Alího rodina je velká, protože má 9 dětí. Do Říma přijeli 27. dubna 2016 s humanitárními koridory, což je výsledek memoranda o porozumění mezi společenstvím Sant’Egidio, Federací evangelických církví v Itálii a italskou vládou. Vatikán v praxi využívá peníze od Italských daňových poplatníků k islamizaci Itálie, na čemž mají s italskou vládou společný podíl.
„V naší farnosti“ – říká Don Chiaussa – „pomáháme lidem, kteří se léta nedokázali zotavit, protože je pak obtížné uniknout sociálnímu vyloučení, existoval strach ze slibů, které bylo obtížné dodržet, a také z toho, že budeme čelit islámskému světu a jiné kultuře.. Ale tváří v tvář těmto námitkám jsme odpověděli, že nejprve musíme přemýšlet o tom, co bychom mohli udělat, protože tváří v tvář zlu, které nás obklopuje, nemáme jiné řešení, než vymyslet další způsoby dobra.“
Don Chiaussa pokračuje: „A plody tohoto dobra jsou zachyceny v očích Mohammada, Aliho syna, který již zahájil pracovní stáž. Sergio Durando, ředitel pastorační péče o migranty, může sloužit ke stimulaci pronikavějších přijímacích politik a k boji proti těm, kdo hovoří o „invazi“. Jsou to předsudky, které riskují ztrátu této naděje“.
Válka skončila, takže Syřané se mohou vrátit se Sýrie. Ve skutečnosti v Aleppu už je prakticky po všem, pokud tedy vůbec skutečně rodina odtud pochází (hodně Syřanů tvrdí, že jsou z Aleppa, neboť mají větší šanci na azyl podobně, jako Iráčan, který tvrdí, že je z Mosulu). Ostatně, Dánsko již deportaci Syřanů zahájilo, takže by ho zřejmě měly následovat i další země (vím, že je to naivní představa…).
Nicméně, vraťme se k vítačům, kteří této rodině (ale i mnoha dalším) zajistili pohodlný pobyt v Itálii:
„Přivítat tuto rodinu bylo obtížné, 11 lidí není snadné zvládnout. Takže poté, co jsem byl několik měsíců dobrovolníkem v táboře Tel Abbas, jsem se rozhodl, že jim chci pomoci a zahájili jsme sbírku ve farnostech. Odpověď byla neuvěřitelná, během měsíce jsme našli 150 rodin ochotných rodinu financovat po dobu dvou let,“ prohlásil Don Chiaussa z církevní charity.
První rok a půl Ali, Khaldiyie, Abdallah a všichni ostatní žili v komunitě, která je součástí skupiny Abel, která se nazývá „Stéblo trávy“.
„Nejdůležitější věcí, kromě toho, že máme hospodářský fond na financování integrace rodiny, je mít komunitu připravenou ji přivítat, a byl o to tak velký zájem, že jsme se rozhodli rozšířit náš projekt na další rodinu, ale v současné době uvízli v Libanonu a čekají na vízum.“
Jedna z rodin, která uvízla, je rodina Jassema Alabdallaha, což je Aliho bratr. Ti byli také před dvěma lety v táboře Tel Abbas a měli se k nim připojit v Rivaltě v Turíně. V podstatě jde o druh kolonizace, vzhledem k počtu dětí. Peníze, které se vybraly od dobrovolníků během čekání na jejich příjezd, byly poslány do Libanonu, kde měli možnost si za ně pronajmout dům, aby nemuseli žít v táboře.
„Po prvních dvou protokolech, které za čtyři roky zpřístupní dva tisíce víz, si myslíme, že to musí být model, který je třeba sledovat, a proto jsme optimističtí,“ říká Federica Briziová z nechvalně známé neziskovky Středomořská naděje, projektu Federace evangelických církví, který se zabývá právě migrací.
V Itálii žijí rodiny v autech a pak Ali a jeho 9 dětí v domě. Přitom už se dávno mohli vrátit domů. Proč farnosti dávají domov muslimům a nechávají italské rodiny žít v autě? Zde totiž rozhodně nejde o jedinou takto postiženou rodinu..
A co těch 150 lidí, kteří se rozhodli přispívat na muslimské rodiny, aby se mohly stěhovat do Itálie a tam si žít v pohodlí? Uvědomují si, co tím jednou způsobí? V každé muslimské rodině 9-10 dětí, ty pak mají každé opět 9-10 dětí. Uvědomují si ti hlupáci, že Evropany takto velmi rychle přečíslí??
Kolik dali přispěvatelé na Syřany chudým Italům?
Těm vítajícím Italům nedochází, že taťka bude vychovávat syny k is lámu, a pak vstanou noví bojovníci, jako ve Francii či Německu, kdy 2. až 3. generace mlslimů je nejhorší.