Porodnost je to, nač se muslimové na dobývaném území spoléhají především. Muslimka začne rodit hned, jak je to možné a rodí, dokud to lze. Není tak nic neobvyklého, když do Evropy – třeba v rámci slučování rodin – dorazí nejen manželky a děti, včetně kojenců, ale také nejstarší děti i s partnery, případně dětmi. O jedné takové rodině, která žije ze štědrých sociálních dávek v Itálii, si nyní povíme.
Z přibližného výpočtu – a rozhodně podceňovaného – Italové každý rok dosud vynaložili na tuto iráckou polygamní rodinu údajných „uprchlíků“ přes 175 tisíc eur. Oni investovali svých 72 000 dolarů, méně než 70 000 eur, aby mohli žít velmi pohodlně v Evropě.
Polygamní rodina 14 Iráčanů, včetně deseti nezletilých (od několika měsíců do 17 let), si před třemi lety vybrala Itálii, a zejména Udine, ke svému pohodlnému životu.
Připomeňme si, že do Iráku si běžně jezdí ti, co přijedou vyžírat Evropu, na dovolenou, takže asi tam až tak nebezpečno není. A pro muslimy už vůbec ne. A pak , do Itálie „prchali“ ze Švýcarska. Samozřejmě, v Itálii jsou lepší dávky, jaké mají být v celé EU. A Švýcarsko není v EU…
Hlava rodiny, Dler Qadr, 43 let, voják irácké armády, vzal s sebou své dvě manželky, 35 letou Shren Esmael a 34 letou Lumu Xalil a jejich deset dětí. Nejmladším je 9 a 11 měsíců, další jsou staré 3, 5, 9, 10, 12, 15 a 16 let. 17letá nejstarší těhotná dcera přijela se svým partnerem, kterému bude v květnu 21 let. Jejich kolonizační cesta začala v prosinci 2016 a stála asi 72 000 dolarů. Byla to ovšem výhodná investice, která se jim mnohonásobně vrátila…
„V Iráku jsme prodali dům,“ říká Qadr, který mluví kurdštinou, takže potřebuje překladatele, „a koupili jsme letenky do Turecka. 2. prosince jsme opustili Bagdád a dorazili do Istanbulu.“ V Turecku přišli do kontaktu s Kurdem, známým z trhu, s nímž zahájili jednání o uspořádání cesty pro celou rodinu do Itálie.
„Zůstali jsme v domě této osoby měsíc a asi dvacet dní“ – pokračuje hlava rodiny – „pak bylo možné zorganizovat přechod. Za cestu jsme zaplatili v případě čtyř nejmladších dětí 3 tisíce dolarů za jedno a 6 tisíc dolarů na osobu za všech ostatních deset členů rodiny» Takže, po zralé úvaze, organizátor si vzal 72,000 dolarů.
Do přístavu Crotone dorazili 28. ledna 2017. V Kalábrii zůstali několik dní v identifikačním středisku, a tedy v uprchlickém táboře, ze kterého uprchli do Švýcarska vlakem. Dostali se do registračního centra v Chiassu a poté do centra žadatelů o azyl v Losone, obci v kantonu Ticino, kde zůstali od 8. února do 13. dubna.
„Zde jsme se cítili velmi špatně“ zdůrazňuje irácký voják, „bylo s námi zacházeno bez respektu.“ V uprchlickém táboře se jejich nejstarší těhotná dcera cítila nemocná a se svým mladým manželem požádala o návštěvu u lékaře, kam ji odvezli až druhý den.
Kvůli komplikacím pak mladá žena přišla o dítě. „Zabavili nám také sedm mobilních telefonů, aniž by nám je vrátili“ zlobí se hlava rodiny „a měsíc dospělí členové rodiny pracovali pod obecní správou, aniž by dostávali předem dohodnutý plat.“
Proto odtud chtěla rodina pryč. 43letý Iráčan pokračuje: Děti neustále křičely a říkaly, že chtějí odejít. Byly nemocné. Když jsme hovořili se Syřany, Afghánci a Pákistánci, dozvěděli jsme se, že s žadateli o azyl je v Udine zacházeno s respektem.“ Takže si bez rozmýšlení koupili jízdenky na vlak a poté dorazili – nejprve přes Milán – do města.
„Byli jsme velmi dobře přijati,“ uzavírá Dler Qadr, „jsme velmi šťastní. Děti říkají, že se konečně cítí jako doma, jako by byly v Iráku.“
Kromě toho si velká rodina podala žádost o azyl na policejním ředitelství. Rodina byla nadšená, že dětem policisté nabídli sladkosti a půjčili jim čepice. Iráčan je nyní v kontaktu s městskou správou a prefekturou, aby mohl co nejdříve, jakmile se naskytne příležitost, převést rodinu do většího bytu.
K tomu jen podotýkám, že hlavním důvodem jejich úprku ze Švýcarska do Itálie byl zcela jistě odlišný azylový systém (ve Švýcarsku musí dospělí pracovat, v Itálii a brzy ani kdekoli jinde v EU ne, neboť jsou automaticky na štědrých dávkách).
V Itálii tak žijí se všemi benefity, včetně přídavků na děti, zdravotnictví zdarma a nyní už by měli mít i požadovaný větší byt nebo domek.
A je to jen jeden z mnoha případů, takových rodin je v Itálii (ale i jinde v Evropě) mnohem víc, další je například tato syrská rodina – Syřan, dvě manželky a děti…:
Když Italové platí džízu, proč by to nebrali. Pro nás může být příkladem ono Švýcarsko, i když prvotním opatřením je prevence, mloky k nám nebrat.