Zpět do bažin: S uhlíkovými odpustky a s požehnáním NATO

Co mají bažiny společného s CO2 je vám asi jasné, jde o takzvaný „návrat k přírodě,“ ke kterému nabádá EU již v plánech Natura 2000, podle nichž se má značná část zemědělské půdy změnit v mokřady, které by měly podle klimaalarmistů absorbovat CO2.

A pokud neobstojí výmluva na CO2, pak je v záloze další velký plán, podle něhož se má bojovat s Ruskem tím, že se od Německa přes Polsko, Pobaltí až do Finska potáhnou nekonečné bažiny.

Ty mají údajně působit jako ochranný pás proti ruské těžké vojenské technice v případě napadení. Toto zdůvodnění má zřejmě vést k větší ochotě občanů dotčených zemí k zabírání zemědělské půdy pro účely vytváření močálů.

Klimatická agenda už mnohé nebere, takže je třeba zabrnkat na strunu protiruských nálad, aby se mohlo tímto způsobem dále likvidovat evropské zemědělství.

Zajímalo by mne, kolik lidí skutečně bere toto zdůvodnění vážně, protože pokud by skutečně došlo k válce s Ruskem, tak poletí pár jaderných bomb a během 24 hodin válka skončí, takže „bažiny proti Rusku“ v takovém případě příliš nepomohou.

A pokud by už skutečně došlo ke konvenční válce, pak by zřejmě byly tím hlavním prostředkem v boji již na Ukrajině hojně odzkoušené drony, případně by si do dotčených evropských metropolí či vojenských základen zaletělo pár „Lísek.“

Právě v Německu, odkud nápad vzešel, se však aktuálně při zdůvodňování, proč se na mnoha místech mění zemědělská půda v mokřady, snaží hrát jak na strunu klimatického alarmismu, tak na protiruské nálady části obyvatelstva.

Rašeliniště jsou biotopem pro vzácnou flóru a faunu. V mokřadech se vyskytují masožravé rostliny, jako je rosnatka, hadi a břehouš. Podmáčené oblasti vytvořené po době ledové táním ledovců kdysi pokrývaly velké oblasti Německa, dokud člověk nezačal bažiny obdělávat jejich vysoušením.

Od té doby je takto získaná půda využívána pro zemědělství a lesnictví. V poválečném období první a druhé světové války se rašelina těžila v odvodněných rašeliništích, protože sedimentová půda byla potřebná jako levný topný materiál.

Dnes je mnoho rašelinišť přístupných po prkenných stezkách pro turisty, kteří mají rádi zvláštní zážitky v přírodě. Větší rašeliniště existují ještě dnes, zejména v severozápadních německých nížinách, jako je přírodní park Dümmer a Vysoké slatiny.

V Meklenbursku-Předním Pomořansku se nachází údolí Peene, kterému se přezdívá „německá Amazonka.“ Údolí je domovem bobrů a vyder.

Také v jižním Německu se nacházejí ekologicky významné rašelinné půdy, jako je Wurzacher Ried u Ravensburgu nebo Murnauer Moos o rozloze více než 30 kilometrů čtverečních na okraji bavorských Alp.

Celková rozloha rašelinišť má činit více než jeden milion hektarů, což by odpovídalo přibližně 3,5 procentům rozlohy spolkové země. Informace o tom však kolísají.

A podle vůle ochránců klimatu a přírody to zdaleka nestačí. Odvodněná rašeliniště mají být prostřednictvím zavodňování vyňata ze zemědělství a opět ponechána přírodě.

Argument: Rašeliniště jsou důležitá pro „ochranu klimatu,“ protože na sebe vážou skleníkové plyny, zejména notoricky známý CO₂.

Rašeliniště proti emisím a zemědělcům

Aby se údajně zastavila změna klimatu na Zemi, měli by se zemědělci v Německu vzdát svých polí a proměnit je v bažiny – to je zhruba požadavek EU a ekologických sdružení, jako jsou BUND a Nabu, ke kterým se připojují státní úřady pro životní prostředí spolkových zemí.

Nikdo sice nepopírá, že lužní louky a nivní krajina hrají důležitou roli při ochraně před povodněmi, avšak význam německých rašelinišť jako zachránců klimatu je přinejmenším kontroverzní.

Ztráta zemědělské půdy by zvýšila dovoz potravin, které se rozhodně nedovážejí na nákladních kolech, což by rašeliništím zkomplikovalo práci s uhlíkovou stopou. Kompenzace, plánovací postupy a náklady na implementaci také zatěžují rozpočty dotčených regionů.

Podle Spolkové agentury pro životní prostředí (UBA) vypouštějí německé rašeliniště ročně 53 milionů tun ekvivalentu CO₂, což je 7,5 procenta emisí skleníkových plynů.

„Našich cílů v oblasti ochrany klimatu můžeme dosáhnout pouze tehdy, pokud budeme naše rašeliniště využívat jinak,“ vysvětlil prezident UBA Dirk Messner.

„Je důležité, abychom v této oblasti mnohem více využívali paludikulturu, při které intenzivněji zamořujeme rašeliniště a vyhýbáme se tak skleníkovým plynům.“

Vzhledem k tomu, že na vřesovištích nelze pěstovat brambory ani obiloviny a pastva krav není možná, navrhuje UBA dotovat paludikulturu: na podmáčených plochách by se mohlo pěstovat rákosí, orobince a ostřice, jejichž biomasa by mohla být použita k výrobě izolačních materiálů a dalších stavebních materiálů.

Olše černé by se daly pěstovat a využívat k lesnictví. Zamokřen vřesoviště jsou vhodná i pro pastvu vodních buvolů.

Pokud spadne do bažiny, bude po Ivanovi

Aby zvýšily přijetí opětovného zaplavení, uchýlily se nyní ekologické spolky k nové argumentaci: vřesoviště zastaví nepřítele v případě války! Od bitvy v Teutoburském lese vojenské formace selhávají kvůli neprostupné krajině, přičemž stratégové dokážou využít nepříznivých půdních podmínek jako přirozeného spojence.

Napoleon a Wehrmacht by vám o tom mohli po jejich výpravách do Ruska hodně co říct. Před třemi lety selhalo také rychlé dobytí Kyjeva kvůli spontánnímu zaplavení renaturalizovaného mokřadu na severu ukrajinského hlavního města.

Tento scénář dal vědcům v oblasti životního prostředí, kteří se jinak zabývají klimatickými otázkami, novou myšlenku: roztříštěná vřesoviště mají být propojena a vytvořit strategický obranný pás, který je pro těžkou vojenskou techniku neprůchodný.

Od Německa přes Polsko a pobaltské státy až po finské hranice mají souvislé mokřady tvořit přirozenou bariéru proti Rusku.

Výzkumníci z Greifswald Peatland Centre, Německé spolkové nadace pro životní prostředí a společnost Aeco soukromého podnikatele Malte Schneidera souhlasí: zaplavení by mělo být implementováno do strategie NATO.

Zavodňování by pak bylo v politickém postavení národního zájmu.

Schneider se již snaží generovat kapitál. Úsilí by však bylo obrovské: čerpací stanice, zdymadla, obrovské zemní práce – to vyžaduje miliardový rozpočet. Kdo to zaplatí?

EU by mohla vydávat certifikáty, takže by to šlo přímo z peněz daňových poplatníků, navrhují odborníci na rašeliniště. Produkty z rašelinišť, jako je biomasa, rákosí nebo substrát pro výsadbu, mohou být také uvedeny na trh v soukromém sektoru.

To vytvoří pracovní místa v hospodaření na rašeliništích.

Bojová zóna klimatické bažiny

Jak chrání vřesoviště před drony a raketami nebo zda mokřady také zastaví tanky T-90 v mrazivém počasí, není zmíněno. Vznášedlo? Výsadkové jednotky? Koncept to neřeší.

Není také jisté, jaké neplánované dopady by projekt mohl mít – například nové oblasti s výskytem malárie.

Parlamentní skupina CDU v zemském sněmu Meklenburska-Předního Pomořanska není příliš nadšená. V jejich zemi se má v rámci těchto plánů znovu zavodnit zemědělský „poldr Bauernhand“ o rozloze sto hektarů.

Strana obviňuje ochránce přírody z toho, že využívají „rostoucí nejistotu v bezpečnostní politice“ k prosazení zelené agendy. „Přejmenované projekty na vřesoviště na uchvácení obrany neslouží bezpečnosti a poškozují důvěryhodnost ochrany přírody,“ tvrdí státní politici.

Jak nadšení jsou lidé v ostatních zemích, kudy mokřady povedou, zatím není známo. V případě potřeby má být jako právní páka využito kontroverzní nařízení EU o obnově přírody (2024/1991/Zákon o obnově přírody).

Pokud Rusové nakonec přece jen zdolají evropská vřesoviště, budeme v každém případě CO₂ neutrální!