Němec, který do České republiky a do Polska vozil stovky tun škodlivého odpadu z větrných turbín, je ve vazbě

Země, které propadly tlaku větrné lobby a zamořily svoji přírodu těmito monstry, řeší jednu velmi nepříjemnou otázku: jak se zbavit odpadu z větrníků? Mnohde jejich likvidaci řeší zaoráváním, což samozřejmě zcela zničí půdu v dané lokalitě.

Jiní si dělají odpadkový kontejner ze svých sousedů…

To byl i u nás velmi medializovaný případ z Německa. Tamní „ekologická“ organizace se měla zabývat likvidací (samozřejmě „ekologickou“) oněch údajně „ekologických“ odpadků.

Ve skutečnosti končil tento toxický odpad na českých a polských skládkách. Jisté je, že si na tom slušně vydělal nejen německý organizátor, ale i jeho komplici v obou zemích.

Podle všeho bral na tuto svoji podvratnou činnost dokonce dotace. A to zřejmě jak od německé vlády, tak z EU. Tento údajný „ekolog“ nyní sedí ve vazbě….

Takzvaná energetická transformace se den ode dne více a více odhaluje jako to, čím skutečně je: jako gigantický, toxický podvod, který pod rouškou údajné „ochrany klimatu“ nejenže okrádá daňové poplatníky, ale také masivně ničí naše životní prostředí.

Nedávný případ ukazuje, jak neuvěřitelně drzá je ve skutečnosti lež samozvaných zelených spasitelů.

Dříve oslavovaný průkopník v tomto odvětví je ve vazbě. Michael Roth, muž považovaný za průkopníka v oblasti likvidace odpadu z větrných turbín, čelí obvinění ze strany státního zastupitelství ve Weidenu.

Jeho případ je typickým příkladem naprostého selhání systému postaveného na podvodu. To, čeho jsme zde svědky, je důkazem toho, že problém s odpadem v rámci energetické transformace zůstává zcela nevyřešen.

Tento případ se týká německého Schwandorfu a obcí v českém a polském pohraničí. Neuvěřitelných 700 tun nebezpečného odpadu z Německa bylo jednoduše (a pravděpodobně nelegálně) vyvezeno do sousedních zemí.

Jde o vysoce nebezpečný odpad, který může po staletí otravovat půdu a podzemní vodu. Podle zpráv je za něj zodpovědný Michael Roth. Mainstreamová média jej ve svém liberálně orientovaném, zeleně zabarveném eufemismu raději označují jednoduše jako „odpad“ nebo „šrot.“

Ve skutečnosti se jedná o lopatky rotoru a baterie kontaminované toxiny.

Ale takhle zřejmě funguje byznys se „zelenou“ energií. V Německu bylo instalováno přibližně 30 000 větrných turbín, z nichž třetina se nyní musí demontovat.

A demontáž stojí až půl milionu eur za turbínu!

Pod tímto obrovským ekonomickým tlakem masky padají: větrné turbíny a baterie se skládají z koktejlu toxinů a vysoce problematických materiálů, které často nelze recyklovat.

Ačkoli se společnost Roth International chlubila tím, že ve spolupráci s Fraunhoferovým institutem vyvinula vynikající recyklační procesy, když zisky klesly, problémy byly jednoduše exportovány.

Pryč z očí, pryč z mysli. Český zaměstnanec prozkoumal skládky a toxický odpad byl urychleně odvezen přes hranice.

Tento odpadový skandál se neprozradil díky vyšetřování německých úřadů, ale pouze proto, že jedna česká starostka statečně zablokovala německý kamion svým autem.

Energetická transformace je založena na dvojím klamu: zaprvé na pseudovědecky manipulovaných klimatických modelech, které vyvolávají katastrofy a zadruhé na nestoudném zatajování ekologických a lidských katastrof způsobených samotným „řešením.“

V Africe jsou děti využívány jako otroci v kobaltových dolech, zatímco po celém světě se hromadí hory odpadních solárních panelů.

A v bavorském regionu Horní Falc v Rothově případě dokonce obvinění nyní zahrnují  i ublížení na zdraví. Roth údajně věděl, že závod na likvidaci baterií je kontaminován a způsobuje zaměstnancům vážné zdravotní problémy, přesto jeho provoz nezastavil.

Zaměstnanci a půda v sousedství jsou otráveni a v hlásných troubách klimatického kartelu se tomu eufemisticky říká „šrot.“

Toto je velká lež energetické transformace: Životní prostředí a zdraví lidí jsou ničeny ve jménu jejich záchrany. Občané jsou okrádáni o majetek prostřednictvím gigantických dotací, zatímco jsou vedeni k přesvědčení, že zachraňují klima.

A když se všechno pokazí, až bude 10 000 starých elektráren určeno k demolici a problém s odpady zůstane zcela nevyřešen, pak lidem řeknou: „To nestačilo. Musíme obětovat ještě víc.“