80 let po Hirošimě a Nagasaki: Svět se opět vyzbrojuje

Ve středu 6. srpna uplynulo 80 let od chvíle, kdy byla na Hirošimu svržena jaderná bomba. O tři dny později bylo zasaženo Nagasaki. Zatímco si svět připomíná nepředstavitelnou devastaci, stále méně přeživších, jimž se v Japonsku říká hibakuša, varuje, že lidstvo možná opět směřuje k jaderné válce.

Navzdory širokému veřejnému mínění proti jaderným zbraním se přezbrojování dramaticky zvyšuje. A paradoxní je, že jediná země, kde podpora jaderným zbraním roste, je sama nemá.

V 08:15 ráno 6. srpna 1945 shodil americký bombardér Enola Gay atomovou bombu na bázi uranu nad Hirošimou. Bomba „Littel Boy“ (chlapeček) s výbušnou silou ekvivalentní asi 15 kilotunám TNT, zabila odhadem 90 000 až 120 000 lidí v prvních několika měsících.

O tři dny později dopadla plutoniová bomba „Fat Man“ (tlusťoch) na Nagasaki – odhaduje se, že tam zemřelo 60 000 až 80 000 lidí.

Většina zemřela okamžitě nebo na následky zranění krátce poté. Stovky tisíc dalších trpěly nemocemi z ozáření, rakovinou a duševními chorobami, které je pronásledovaly po zbytek života.

Odhaduje se, že v důsledku bomb přišlo o život celkem více než čtvrt milionu lidí.

Cílem bylo přimět Japonsko ke kapitulaci a ukončit tak druhou světovou válku, která se odehrála 15. srpna 1945. Ale i dnes se diskutuje o tom, zda byly bomby skutečně nutné.

Zastánci tvrdí, že bomby zachránily životy tím, že si vynutily rychlé ukončení války a vyhnuly se invazní ofenzívě, která si mohla vyžádat statisíce životů – jak japonských, tak amerických.

Jiní poukazují na neochotu japonského vedení akceptovat bezpodmínečnou kapitulaci a na hrozbu spojeneckým válečným zajatcům jako na další motivy.

Kritici – včetně prezidenta Eisenhowera – tvrdili, že Japonsko je již na pokraji kapitulace a že použití jaderných zbraní je neoprávněné.

Historici jako Tsuyoshi Hasegawa věří, že to byly rychlé vojenské úspěchy Sovětského svazu a invaze do Mandžuska 8. srpna, co účinně dotlačilo Japonsko k poslušnosti, nikoli atomové bomby Spojených států.

Albert Einstein, jehož dřívější varování byla základem amerického projektu Manhattan, v jehož rámci byly vyvinuty jaderné zbraně, se později stal otevřeným kritikem použití jaderných zbraní.

Jedním z těch, kteří přežili bombardování Hirošimy, je Teruko Yahata, tehdy osmiletá. Vzpomíná si, jak ji tlaková vlna odhodila a jak se s rodinou schovala pod deku v domnění, že se blíží další bomba.

„Nevěděla jsem, co to znamená zemřít, ale ten pocit z toho, že umíráme společně… Pamatuji si ho dodnes,“ řekla NBC.

Setsuko Thurlowová, další přeživší, která nyní žije v Kanadě, ztratila deset členů rodiny. Pro NBC popsala, jak viděla kůži visící z těl obětí jako hadry a lidi, kteří se potáceli z trosek jako duchové.

Thurlowová od té doby zasvětila svůj život mírové práci a jadernému odzbrojení.

Nyní je takzvaným přeživším hibakuša v průměru více než 86 let. Většina již zemřela, jiní se odmlčeli. Štafetu však přebírá nová generace. Dvanáctiletý Shun Sasaki v Hirošimě provádí návštěvníky do Parku míru.

„Nejnebezpečnější věcí, která se může stát, je, že zapomeneme, co se stalo před dlouhou dobou,“ vysvětluje NBC.

Navzdory zkušenostem z Hirošimy a Nagasaki se svět opět nachází ve znepokojivé fázi jaderného znovuvyzbrojení.

Podle Mezinárodní kampaně za zrušení jaderných zbraní (ICAN) se úhrnné výdaje devíti jaderně vyzbrojených států na jaderné zbraně v roce 2024 zvýšily na více než 100 miliard dolarů – což je nárůst o 11 % za jeden rok.

Průzkumy veřejného mínění zároveň ukazují silný odpor vůči jaderným zbraním po celém světě. Podle Pew Research se 69 procent Američanů domnívá, že jaderné zbraně učinily svět méně bezpečným.

V Japonsku se téměř 70 procent obyvatel domnívá, že jaderné zbraně mohou být znovu použity a jsou pro jejich zákaz. Jediný národ, který jaderné vyzbrojování své země podporuje, jsou Švédové, kde většina populace věří, že země by měla získat jaderné zbraně.

Po válce bylo japonským vědcům zpočátku zakázáno studovat účinky bomby. Místo toho Americká komise pro oběti atomové bomby (ABCC) provedla rozsáhlé průzkumy přeživších – často bez nabídnutí léčby.

Hibakuša vypověděli, že s nimi bylo zacházeno spíše jako s testovacími subjekty než jako s lidmi, kteří potřebují péči.

Výsledky těchto studií, včetně leukémie a dalších druhů rakoviny, nebyly sdíleny s japonskou veřejností. V některých oblastech se dokonce nadále pěstovaly plodiny a chovala zvířata, a to navzdory nebezpečným úrovním zbytkové radiace, což vedlo k dalším případům onemocnění – v neposlední řadě u dětí.

„Nejsou to jaderné zbraně, ale diplomacie a dialog, které potřebujeme,“ řekla Thurlowová v rozhovoru pro NBC ze svého domova v Torontu. Apeluje na světové lídry, aby se sešli u jednacího stolu dříve, než bude příliš pozdě.

Každý rok zvony v Hirošimě zvoní přesně v 8:15 ráno, ve stejnou dobu, kdy spadla bomba. Ticho, které následuje, má být zároveň vzpomínkou na mrtvé a výzvou k živým. Protože i když historii nelze nikdy vrátit zpět, stále je čas se poučit – a zvolit si jinou cestu, říkají.

„Dokud budu naživu, chci dál vyprávět příběhy. Jsem přeživší,“ řekla přeživší Teruko Yahata.