Nová globální uhlíková daň OSN povede k dalšímu zdražování zboží

Uhlíkové odpustky pro lodní dopravu na globální úrovni se aktuálně staly centrem velkých sporů mezi zeměmi, které tuto politiku podporují na jedné a těmi, které se proti ní staví, na druhé straně.

Nová globální uhlíková daň zdraží jakékoli výrobky, které se dováží lodní dopravou.  Týká se to však samozřejmě i u nás či jinde v Evropě vyráběného zboží, k jehož převozu není využita lodní doprava, ale jehož produkce je závislá na komponentech dovážených lodní dopravou.

Lodní dopravou se přepravuje 90% zboží, takže zdražení se bude týkat velmi široké škály produktů.

Mimo uhlíkových odpustků přichází OSN i s návrhy na využití jiných než fosilních paliv k pohonu lodí. Opět se zde ovšem ukazuje totální amatérismus klimatických alarmistů, neboť odborníci ihned tyto alternativní návrhy zavrhli jako vysoce nebezpečné.

Jak tedy OSN zdůvodňuje zavedení daně a jak chce řešit pohon lodí? A jak se k uhlíkové dani staví USA, které prohlásily klimatickou agendu za podvod?

To vše se dozvíte dále…

Lodní průmysl, který byl dlouho přehlížen jako hlavní přispěvatel ke globálním emisím skleníkových plynů, je nyní v čele jedinečné přehlídky mezinárodní spolupráce. Tento posun signalizuje, že i největší dopravní sektor na světě lze nasměrovat ke klimatické zodpovědnosti.

Každý den křižují světové oceány desetitisíce obrovských lodí, které přepravují obilí, oblečení, elektroniku, automobily a bezpočet dalších produktů. Tímto způsobem se přepravuje téměř 90 procent celosvětového nákladu.

Toto životně důležité odvětví však přichází s dodatečnými náklady: mezinárodní lodní doprava je zodpovědná za tři procenta celosvětových emisí skleníkových plynů, které ohřívají planetu.

Po celá léta byly emise z lodí složitým a často odkládaným tématem mezinárodních diskusí o klimatu. To se však změnilo v dubnu 2025, kdy Mezinárodní námořní organizace (IMO), orgán OSN dohlížející na globální předpisy lodní dopravy, schválila historický plán dosáhnout této průmyslové nuly přibližně do poloviny století.

„To ukazuje, že multilateralismus a Organizace spojených národů jsou v této konkrétní době stále relevantní a důležité,“ řekl Arsenio Dominguez, generální tajemník IMO, pro UN News.

Zamyslel se nad napjatými a často emotivními jednáními na 83. zasedání Výboru pro ochranu mořského prostředí a označil schválení za závazek IMO a odvětví lodní dopravy v boji proti změně klimatu.

Dohoda, nazvaná IMO Net-Zero Framework, znamenala vyvrcholení let pečlivých rozhovorů mezi členskými státy, včetně malých ostrovních států ohrožených stoupající hladinou moří a největších světových námořních zemí.

„Mohl bych strávit hodiny tím, že bych vám podrobně vyprávěl o všech těch skvělých okamžicích, kdy jsem velmi úzce spolupracoval s delegáty všech členských států v IMO, abychom dosáhli této dohody,“ vzpomíná Dominguez.

„Tento přístup založený na spolupráci, kdy se všechny členské státy spojují a sjednocují, aby tuto dohodu uzavřely, je něco, co si budu vždy pamatovat.“

Znečišťovatelé si budou muset koupit takzvané „nápravné jednotky“ nebo kompenzovat své nadměrné emise investováním do fondu IMO Net-Zero Fund.

Lodě, které přijmou technologie s nulovými nebo téměř nulovými emisemi, mohou získat přebytečné kredity. Vlastník lodi, který překročí svůj emisní limit, si může koupit kredity od jiné lodi, která překročila své cíle nebo přispět do fondu.

Inovace budou hrát významnou roli a mezi slibné technologie patří čpavková a vodíková paliva, větrný pohon, lodní doprava s podporou slunce a zachycování uhlíku na palubě.

„Naše pravidla jsou tu proto, aby podporovala inovace a ne je omezovala,“ řekl Dominguez a vysvětlil, že organizace provádí počáteční analýzu.

„Znovu objevujeme existenci větru v lodním průmyslu, pokud to tak mohu říci… Musíme být otevření všemu, co se tam děje. Na alternativních palivech se pracuje hodně.“

„Tento přechod bude také vyžadovat investice do školení a bezpečnostních opatření pro námořníky, protože tato alternativní paliva budou přijata,“ varoval. „Musíme tomu věnovat prvořadou důležitost, pokud jde o lidi.“

Americká vláda se staví proti plánům na daně z uhlíku produkovaného loděmi, zjevně na základě toho, že by uvalily značnou ekonomickou zátěž a poháněly inflaci.

Tento týden se v Londýně bude konat ostrá debata o budoucnosti globální lodní dopravy kvůli návrhům účtovat až 150 dolarů za tunu za emise skleníkových plynů z lodí.

Ti, kteří jej podporují, tvrdí, že opatření bude mít zásadní význam pro generování miliard dolarů klimatického financování ročně, které by pomohlo chudým zemím vyrovnat se s dopadem klimatické krize.

Nyní se však zdá, že se USA připojily k Číně, Brazílii, Saúdské Arábii a nejméně tuctu dalších států a postavily se proti uhlíkové dani při jednáních Mezinárodní námořní organizace.

Uniklý dokument, který viděl Guardian a který ještě nebyl ověřen americkou vládou, údajně vyhrožuje zemím „recipročními opatřeními,“ pokud budou souhlasit s jakoukoli uhlíkovou daní.

USA nepopřely autorství uniklého dokumentu. Mluvčí ministerstva zahraničí řekl:

„USA se nebudou účastnit jednání v 83. výboru IMO pro ochranu mořského prostředí. V souladu s exekutivními nařízeními prezidenta Trumpa o mezinárodních dohodách o životním prostředí a o energetické dominanci je politikou administrativy klást zájmy Spojených států a amerického lidu na první místo při vývoji a vyjednávání jakýchkoli mezinárodních dohod.“

Situaci však komplikuje skutečnost, že většina amerického nákladu je přepravována na lodích, které neplují pod americkou vlajkou.  Americká obchodní flotila je malá – na dnešních mořích je pouze 80 lodí plujících pod americkou vlajkou, které přepravují náklad.

Pokud se náklady na zaplacení této globální daně budou skrývat v neprůhledném poplatku za dopravu, který americkým vývozcům a dovozcům předkládají zahraniční vlastníci lodí, může být obtížné ochránit americké společnosti před touto novou globální uhlíkovou daní OSN.

A je to ještě horší. Tři z řešení navrhovaných OSN, čpavek, vodík nebo zachycování uhlíku, se jeví spíše jako potenciální teroristické útoky než jako skutečné možnosti námořního pohonu.

Z těchto tří navrhovaných nočních můr by katastrofické zachycení CO2 mohlo být ve skutečnosti nejnebezpečnější. Vodík může explodovat a amoniak je odporně toxický, ale vodík i amoniak jsou lehčí než vzduch – dosah smrtící zóny by byl omezen na několik čtverečních kilometrů.

CO2 je těžší než vzduch, takže velké uvolnění zachyceného CO2 uloženého na lodi za klidného větrného dne by mohlo strhnout na velkou plochu příkrov dusivého, nedýchatelného plynu, což by mělo za následek značné masové ztráty na míle daleko od místa úniku.

Pokud by ke katastrofickému náhodnému nebo úmyslnému úniku došlo v přístavu nízko položeného města s geografií, která by zabránila úniku plynu, mohlo by zemřít až 10 tisíc lidí.

Když jezero Nyos v roce 1986 vyvrhlo 100-300 000 tun CO2, lidé umírali až 25 km od koncentrovaného zdroje CO2, protože těžký plyn CO2 zavalil zem a vytlačil dýchatelný vzduch.

Je zřejmé, že pojišťovny by se po několika událostech s hromadným neštěstím rozhodly tuto idiocii potlačit, ale bylo by hezké jednou předběhnout křivku v závodě o přijetí smrtících zelených „řešení“ a zastavit tento nesmysl dříve, než bude 10 tisíc lidí obětováno na oltář technické nevědomosti.

Mluvčí OSN pan Dominguez připustil, že „tento přechod bude také vyžadovat investice do výcviku a bezpečnostních opatření pro námořníky, jakmile budou tato alternativní paliva přijata,“ takže v kruzích OSN musí existovat určité povědomí o zvýšeném nebezpečí navrhovaných zelených alternativ, i když tyto hlasy jsou v současné době většinou ignorovány lidmi ve vedení…