Na povídačce o „zlém CO2“ produkovaném lidmi, který způsobuje globální oteplování naší planety, je založena celá politika Green Dealu.
Klimatická politika má za cíl zničit prosperitu Evropy a přenést nás do období „nerůstu“ a přesně podle Agendy 2030 pak vyrovnat životní úroveň rozvinutých zemí se zeměmi rozvojovými.
Přesně tímto směrem se vydává EU politikou, která vede k deindustrializaci našeho kontinentu, který se tímto stává konkurenceneschopným.
Když už nic jiného, tak přinejmenším chystané uhlíkové kredity, které bude nucen brzy platit každý z nás, by měly spící masy konečně začít probouzet.
Je proto nezbytné opakovaně vyvracet nesmyslné tvrzení o škodlivosti nadprodukce CO2…
Tvrzení, že oxid uhličitý je „znečišťující látka“, se v posledních letech stalo ústředním bodem veřejné politiky v oblasti klimatu v rozvinutém světě.
Démonizace CO2 ovlivnila prakticky každý aspekt moderní západní civilizace. Odsuzuje spalování fosilních paliv na výrobu elektřiny, používání spalovacích motorů v dopravě a používání fosilních paliv prakticky pro vše, co podporuje moderní civilizaci – dokonce i pro ten druh kuchyňských sporáků, který je považován za přijatelný.
To tvoří základ pro nejgrotesknější ze všech alarmistických hesel – „společenské náklady uhlíku.“
Teorie, že CO2 je zlovolný, byla zakotvena v takzvaném „Zjištění o ohrožení“ vydaném Agenturou pro ochranu životního prostředí v roce 2009, které tvrdilo, že oxid uhličitý je „znečišťující látka, která ohrožuje veřejné zdraví a bezpečnost.“
To je samozřejmě lež, na které je však založen celý Green Deal.
CO2 radikalismus se opírá o jeden hlavní předpoklad – že zvýšení atmosférického CO2 způsobí lineární a nebezpečné zvýšení globální teploty.
Víra, že více emitovaného CO2 se rovná výrazně většímu množství tepla a vyšší teplotě, je základním kamenem vládnoucího vědeckého paradigmatu.
Co když se však tento předpoklad ukáže jako mylný?
Tato konvenční moudrost byla v posledním desetiletí zpochybňována důvěryhodnými vědci, kteří se pustili do skutečné vědy – nikoli politické vědy – aby odporovali tomuto primárnímu předpokladu, který je základem klimaalarmismu.
Ukázkovým příkladem je recenzovaná analýza dokončená v červnu 2020 významnými fyziky Williamem Happerem a Williamem van Wijngaardenem.
Pan Happer je emeritním profesorem na Princetonské univerzitě a van Wijngaarden je profesorem na katedře fyziky a astronomie na York University v Torontu.
Oba muži jsou uznávaní a renomovaní fyzici s více než 500 publikovanými pracemi na svém kontě. Happer je dobře znám jako brilantní vědec, jehož vhled do fyziky atmosféry posílil úspěch Strategické obranné iniciativy.
Aplikovali vysoce detailní matematickou analýzu na fyziku CO2 v atmosféře a vyvolali vážné pochybnosti o schopnosti CO2 absorbovat teplo poté, co se stal „nasyceným“ na současných úrovních 400 částic na milion, a proto nebyl schopen absorbovat podstatně více tepla ze Slunce.
Takže jakékoli další zvýšení atmosférického CO2 – i kdyby se to zdvojnásobilo na 800 částic na milion – by mělo za následek pouze minimální zvýšení atmosférické teploty o 0,5 stupně Celsia nebo 1 stupeň Fahrenheita.
Toto matematicky přesné zjištění bylo ověřeno kontrolovaným laboratorním experimentem, který v roce 2024 provedl tým sedmi vídeňských vědců.
Měřili zpětné infračervené záření CO2 ve zkušební komoře se zvyšujícími se koncentracemi CO2 napodobujícími realistické atmosférické podmínky.
Došli k závěru, že zdvojnásobení CO2 oproti předindustriální úrovni ze 400 na 800 ppm „nevykazuje žádné měřitelné zvýšení absorpce infračerveného záření, a proto může vést k pouhému zvýšení oteplování o 0,5 °C.“
Tento závěr ilustruje důvod, proč klimatičtí alarmisté nikdy nebyli schopni vysvětlit důvod, proč Země nikdy nezažila nekontrolovatelné oteplování v minulosti, kdy hladiny CO2 byly 5-10krát koncentrovanější než dnes, ani proč se ukázalo, že klimatické modely OSN založené na teorii lineárního oteplování jsou tak strašlivě mylné.
Pokud je koncentrace CO2 v zemské atmosféře výrazně nad úrovní, při které zvýšení způsobuje absorpci další radiace, pak jsou všechny vládní politiky zaměřené na snížení nebo eliminaci emisí CO2 za účelem zastavení změny klimatu stejně účinné jako snahy krále Knuta o kontrolu přílivu a odlivu.
Stručně řečeno, tyto saturační analýzy důkladně vyvracejí tvrzení, že zvyšující se hladiny CO2 způsobí katastrofické globální oteplování.
A tyto analýzy nejsou nijak ojedinělé.
Například v roce 2020 publikoval německý chemik Michael Schnell svou studii „Experimentální ověření skleníkového efektu CO2,“ která také potvrdila, že sytící efekt CO2 vede k minimálnímu oteplování.
Kromě toho Franz-Karl Reinhardt, profesor z předního švýcarského výzkumného zařízení EPF, provedl v roce 2017 další studii, která prokázala, že zdvojnásobení současné úrovně atmosférického CO2 ze 400 ppm na 800 ppm by vyprodukovalo pouze jednu čtvrtinu stupně Celsia – příliš málo na to, aby se to dalo přesně změřit.
Dopad všech těchto nedávných studií – a je jich mnohem více než jen ty výše zmíněné – je zřejmý: narativ ohledně oteplování CO2 se rozpadá.
Démonizace CO2 – jeden z největších politických bludů v moderních lidských dějinách – se možná konečně chýlí ke konci.
Jednoduše: není pravda, že zvýšení CO2 způsobuje lineární a katastrofické zvýšení atmosférické teploty.
Implikace nasycení CO2 mění pravidla hry a měla by Trumpově administrativě poskytnout podstatnou linii zpochybnění zjištění EPA o ohrožení.
Pokud bude tato politika otevřeně přehodnocena v USA a ke slovu se konečně dostanou nezkorumpovaní odborníci, celá klimatická agenda se zhroutí jako domeček z karet – a to zřejmě i v EU.
Osud Green Dealu EU, který již na svém počátku notně poškodil evropskou ekonomiku, je tak v kontextu nové americké politiky značně nejistý.
Nejhorší však je, že za prosazování lživého narativu a s ním související ničivé politiky zřejmě nebude nikdo potrestán…
