Tento případ je nejen dalším z mnoha příkladů obohacování evropských obyvatel, ale také ukázkou bezzubosti politiky EU, která umožňuje, aby měl jeden Afričan hned 7 různých identit v několika evropských zemích, aniž by si toho někdo povšiml.

Lze předpokládat, že – podobně jako mnoho jiných jemu podobných – na všechny své identity pobíral i sociální dávky určené pro žadatele o azyl, což je poměrně obvyklá praxe.

Zdá se, že v každé zemi se zřejmě nahlásil jako nezletilý, nicméně jakmile „papírová nezletilost“ skončila, nahlásil se – opět jako nezletilý – v další zemi. Jde totiž o to, že nezletilci mají zpravidla vyšší dávky, nemohou být deportováni a samozřejmě i za kriminální činnost je čekají nižší tresty.

Tentokrát však africký vetřelec narazil, protože soud se o jeho skutečný věk začal zajímat, což je jinak velmi nezvyklé.

„Žadatel o azyl“ měl podle vlastního vyjádření 7. srpna na nádraží v Langenzersdorfu pocit, že ji musí znásilnit. Afričan nezletilou přepadl mezi dvěma auty a poté ji odtáhl stranou, znásilnil a ukradl jí peníze a mobilní telefon.

Násilný pachatel nejen uvedl falešný věk, ale měl také celkem sedm identit v několika evropských zemích.

Zpočátku tisk loajální k systému informoval o „17letém“, který znásilnil 14letou dívku na vlakovém nádraží v Langenzersdorfu.

„Byla nucena k sexuálním praktikám,“ vyjádřila se tehdy veřejnoprávní stanice ORF, která byla financována z povinných poplatků. Překvapivě byl již tehdy odhalen původ Somálce.

Případ skončil před soudcem nezvykle rychle a krajský soud v Korneuburgu projevil nezvykle velký zájem o zjištění skutečného věku osoby. Afričana znali v sedmi evropských zemích – s různými identitami.

Nebylo zveřejněno, zda páchal trestnou činnost i v jiných zemích a zda všude pobíral sociální dávky, ale je to velmi pravděpodobné. Zdroje také neuvádí, v jakých dalších zemích byl registrovaný.

Iniciativa z Korneuburgu přinesla své ovoce, lékařská zpráva k určení věku uváděla minimální věk 21 let, ale spíš je o něco starší. Proces byl tedy založen na trestním právu pro dospělé – s trestní sazbou od 2 do 10 let vězení.

U soudu se prý pachatel šklebil a neprojevil žádnou lítost. Nejprve uviděl dívku na nádraží a chtěl ji poznat. V tu chvíli byl údajně opilý. Poté, co s ním nechtěla mluvit, měl prý pocit, že ji musí znásilnit.

To pak udělal a následně se dopustil loupeže krádeží peněz a telefonu. Svou oběť nechal ležet na ulici – a spokojeně se vrátil do svého azylového domu.

Rozsudek vynesený soudem uznal nejen spáchané znásilnění – na oběti a na místě činu byly nalezeny stopy DNA Somálce –, ale také loupež a trestný čin krádeže dokladů.

Šest let nepodmíněného odnětí svobody je u trestných činů spáchaných žadateli o azyl vzácností – v minulosti až příliš často dostávali za podobné činy pouhou podmínku.

Verdikt je již právně závazný a nelze se proti němu odvolat.

Je otázkou, zda oběti rozsudek pomohl. S touto hroznou zkušeností musí žít po zbytek svého života. Momentálně je kvůli těžkému psychickému traumatu na terapii.

Z odškodného 2 500 eur, které má Afričan zaplatit, toho asi moc nedostane.