Antarktida se mírně ochlazuje: Letní teploty dlouhodobě zaznamenaly pokles o 1°C

Antarktida a Arktida jsou pro klimaalarmisty častou výmluvou, když tvrdí, že na obou pólech masivně taje led a předpovídají apokalypsu, ke které dojde, až většina ledu roztaje.

Podle některých předpovědí neměl být už 10 let žádný letní let v Arktidě a na Antarktidě měl být výrazně zredukován. Nic z toho se ovšem neděje.

O Antarktidě jsme si zde již dříve přinesli některá fakta. Dozvědět jste se mohli třeba to, že v posledních letech se tam několikrát vyskytly mrazivé rekordy a ledu je na kontinentu zhruba stejně jako v roce 1966, tedy před téměř 60 lety.

Nyní se objevila nová studie, která potvrzuje, že v dané době se vlastně ani teplota na kontinentu nijak nezvýšila, ale naopak: je tam již několik desetiletí o trošku chladněji než dřív.

A pokud dojde k výkyvům, tak jen na velmi krátkou dobu a většinou v místech, kde se nachází podzemní sopky. Za toto občasné místní oteplení jistě nemůže člověk…

Skupina korejských polárních vědců učinila úžasný objev, že letní teploty v Antarktidě klesly za pouhých 20 let v letech 1979-1999 o masivní 1 °C a od té doby jsou pozastaveny. Možná je objev příliš silné slovo.

Práce, která byla nedávno publikována v časopise Nature, potvrzuje, že oteplování Antarktidu v době masové psychózy globálního oteplování spíše minulo. Jiní vědci zaznamenali, že Antarktida za posledních 70 let přesných záznamů vykazuje velmi malé oteplování.

Všechna tato zjištění jsou ignorována v mainstreamových médiích, kde je zjednodušující názor, že lidé ovládají klima pomocí uhlovodíků, hlavním hnacím motorem paniky navržené k realizaci zlého projektu čisté nuly.

Klesající teploty a nepohodlné pauzy v Antarktidě za 45 let jim nehrají do not v době, kdy hladina oxidu uhličitého v atmosféře vzrostla z téměř denudačních 337 ppm na 420.

Korejští vědci poskytují dva soubory dat na podporu svého objevu chlazení. Záznamy z pozemních stanic ukazují ochlazení o 0,53 C za každou dekádu v letech 1979-99 a -0,004 C za každou dekádu od přelomu století.

Data „reanalýzy“ jsou vytvářena pomocí počítačových modelů, které často vykazují větší oteplení. V tomto případě je trend ochlazování menší, ale oba soubory dat ukazují zřetelný trend ochlazování od roku 1979.

Na výše uvedeném grafu přerušované tečkované a černé plné čáry odpovídají výsledkům z 20 pozorování stanic a datům z „reanalýzy“. Dvě ilustrace pod grafem jasně ukazují stupně ochlazení, které byly zjištěny na celém kontinentu.

Oranžová čára odkazuje na data o začátku oteplování stratosféry (SFWOD), což je jeden z řady důležitých přírodních klimatických vlivů, které vědci zkoumali ve snaze vysvětlit změny teplot.

Mezitím ilustrace změny teploty dobře koresponduje s podobnou, kterou publikovali Singh a Polvani. V tomto dokumentu z roku 2021 bylo uvedeno, že za posledních sedm desetiletí oteplování téměř neexistovalo.

Singh a Polvani také pozorovali, že antarktický mořský led se ve stejném období skromně rozšířil, a tato zjištění byla potvrzena v jiné vědecké práci.

Minulý měsíc Daily Skeptic informoval o práci čtyř vědců zabývajících se životním prostředím, kteří zjistili, že mořský led kolem Antarktidy pomalu přibývá  od začátku nepřetržitých satelitních záznamů v roce 1979.

To samozřejmě neznamená, že neexistují krátké cyklické změny v rozsahu ledu – a právě ty poskytují živné pole pro alarmisty. 

V kruzích alarmistů není vše ztraceno, protože stále mají oblast v západní Antarktidě, na kterou mohou ukázat, aby rozdmýchali své zpolitizované šíření klimatického strachu. Oblast je jasně vidět na mapách výše, které ukazují nedávné vyšší teploty.

Ale není jasné, proč by dobře promíchaný atmosférický stopový plyn s oteplovacími vlastnostmi měl ovlivnit pouze jednu část masivního ledem pokrytého kontinentu. Ti, kteří hledají zjevnější přirozené příčiny změny klimatu, si všímají přítomnosti sopek.

Po nedávných objevech je nyní v západoantarktickém Rift systému 138 identifikovaných sopek s výškami od 300 do 12 600 stop (90 – 365 metrů). V roce 2021 Dziadek et al poznamenal, že „pásmo zvýšeného geotermálního tepelného toku“ má hluboký vliv na proudění a dynamiku ledovce západní Antarktidy.

Tato oblast je domovem ledovce Thwaites ‚Doomsday‘, klíčového místa, kde se vyrábí poplašné příběhy s obavami z bezprostředního kolapsu a vzestupu hladiny moře. Vědci však prokázali, že v této oblasti existují významné cykly výroby ledu, které se táhnou tisíce let zpět.

Na další klimatické vlivy na Antarktidě nedávno upozornila skupina novozélandských vědců, kteří poznamenali, že ozónová díra vysoko nad kontinentem byla stejně velká jako kdykoli předtím, a to i přes 35letý zákaz používání chlorfluoruhlovodíků (CFU).

Generální tajemník OSN Antonio Guterres tvrdil, že svět by měl být povzbuzen inspirativním příkladem politické vůle a použít stejnou vůli k uzdravení planety. Strašení CFU ničícími ozón bylo v kruzích zelených alarmistů považováno za velký triumf a stále je, i když i to byl podvod.

Otevření ozonové vrstvy na jaře se zdá být do značné míry přirozeným jevem. Teploty v této době spolu s větrem mají na událost velký vliv.

Dynamické změny ve vyšších polohách atmosféry s polárním vírem ovlivňujícím klimatické podmínky si všímají jak novozélandští, tak i korejští vědci.