Většina z vás zřejmě k eurovolbám nechodí, protože účast je u nás tradičně někde kolem 20%. To znamená, že k volebním urnám se u nás jednou za 5 let, kdy se hlasuje o nové sestavě poslanců v euroříši, vydá jen zhruba pětina či maximálně čtvrtina oprávněných voličů.
Pravidelně samozřejmě chodí volit do EP zejména kovaní eurohujeři, což je také znát na tom, kdo se od nás do Bruselu dostává.
Zpočátku jsem taktéž k eurovolbám nechodila. Nehlasovala jsem pro vstup do EU, tak jsem neviděla důvod, proč k eurovolbám chodit. Myslela jsem si, že jde o volby určené pouze pro oddané zastánce euroříše.
Jenže pokud sledujete, co se v Bruselu děje, pak vám musí být jasné, že tamní politika ovlivňuje tu domácí mnohem víc než ta česká. Je to tím, že 80% všeho, co se schvaluje v našem Parlamentu, jsou různé zákony, nařízení, regulace či normy přicházející z Bruselu.
Pokud tedy nechodíte k eurovolbám, je to takřka totéž, jako volit eurohujery, kteří všechny ty bruselské šílenosti schvalují.
V našem parlamentu měli eurohujeři vždy velmi drtivou většinu, takže ať se hlasuje k jakémukoli nesmyslu z Bruselu, přes tyto oddané kývače vše projde.
Tak to funguje už dlouhé roky a i nadále to tak fungovat bude.
Bohužel, přiznávám se, že ještě v roce 2014 jsem eurovolby ze zásady bojkotovala. Až posléze jsem si uvědomila, že tím pomáhám všechny ty zrůdnosti schvalovat. Tak jako každý, kdo zůstane doma.
A uvědomila jsem si to o to víc, když jsem zaznamenala, že již několikrát prošla v EU nějaká šílenost jen „o vlásek,“ úplně stačilo, kdyby bylo o dva odpůrce daného nesmyslu více (či o dva eurohujery méně).
Nebo se naopak stalo, že jiná zrůdnost neprošla – ovšem opět pouze o několik málo hlasů. Jako příklad bych zmínila třeba snahu EK o zákaz jaderných elektráren na celém území EU. Bez výjimek. Tato „zhůvěřilost“ naštěstí neprošla.
Je tedy docela důležité, aby bylo v Bruselu co nejvíc „sil odporu.“ To mi došlo až posléze, takže v roce 2019 jsem se již k volbám do nenáviděné instituce vydala s tím, že je třeba podpořit ty síly, které jsou zásadně proti bruselské politice.
Málokdo si však také uvědomuje, že vlastně nevolí ani tak danou politickou stranu jako frakci, která pak bude i díky vašemu hlasu silnější.
Čím je frakce silnější, tím je silnější i její hlas. Samozřejmě volíte i politickou stranu, ta je ovšem nepodstatná, důležitější je, koho daná strana v EU reprezentuje, ale samozřejmě i to, jak daný představitel hlasuje.
Chyba nejen našich voličů je v tom, že si tento zásadní fakt většinou neuvědomují a mnohdy dají hlas frakci, jejíž politika se příliš neslučuje s názory daného voliče.
Proto je dobré znát frakce i strany, které se k nim hlásí. Jiná kapitola jsou nezařazení, kteří mají mnohdy větší svobodu hlasování než politici uvnitř některých frakcí.
Jaké jsou tedy v EU frakce?
Největší je zpravidla frakce lidovecká. Ta má také poté právo nabídnout kandidáta na šéfa EK. Ursula von Lejno je taktéž zástupkyní této frakce. A její frakce chce tuto zkorumpovanou loutku poslat do čela EU znovu.
Lidoveckou frakci, která je jednou z frakcí eurohujerských, zpravidla vede německá CDU a povede ji i nyní. V této frakci může být libovolný počet stran z každé země, od nás je tam nyní KDU, STAN a TOP09 (jmenovitě Šojdrová, Zdechovský, Polčák, Niedermayer, Pospíšil)
Je pravděpodobné, že se k nim po volbách přidá i ODS, která je nyní v jiné frakci, neboť do voleb jde jednotně celý slepenec SPOLU.
Frakce socialistů bývá občas nejsilnější, ale většinou je druhá největší za lidovci. Jde o tvrdě eurohujerskou frakci, která velmi silně podporuje jak Green Deal, tak migrační pakt. Právě tato frakce si letos prošla korupční aférou, do které je namočeno mnoho tamních europoslanců.
Za nás patří k této frakci SOCDEM (bývalá ČSSD), která u posledních eurovoleb propadla, přesto tam má jednu zástupkyni. Do SOCDEM totiž přešla europoslankyně Maxová, do europarlamentu původně zvolená za ANO.
Frakce liberálů – Renew Europe – patří k nejkovanějším eurohujerům. Frakci vede Macron (resp. jeho strana), který za tuto frakci navrhuje na post šéfa EK Maria Draghiho, eurofederalistu, který sní o vytvoření evropského superstátu. Strana se věnuje zejména LGBTQ agendě. Ve frakci může být i více stran z jedné země. Frakce snad jako jediná velmi tvrdě zasahuje i do domácí politiky jednotlivých členů frakce.
Pokud se tedy jakákoli ze stran dostane na vládní post, má zakázáno jít do koalice se stranou frakce ID a zákaz platí i v případě většiny stran frakce ECR. Naposledy tato frakce rozhodla o sestavení švédské vlády, která se musela podřídit požadavkům frakce. Za ČR je v této frakci hnutí ANO (Charanzová, Dlabajová, Hlaváček, Knotek, Kovařík).
Frakce ECR – frakce konzervativců a reformistů – jsou zde velmi lehcí euroskeptici, tedy nejde o nějaké vyloženě protestní strany. I přesto je občas tato frakce vyčleněna z jednání (naposledy stran migračního paktu). Nicméně frakce má právo mít – podobně jako eurohujerské frakce – zástupce ve vedení europarlamentu (místopředsedu). Aktuálně vede frakci italská Frateli d’Italia (strana Meloniové).
Za nás je zde ODS (Vrecionová, Zahradil, Vondra, Tošenovský), která se však v posledních letech již značně vychýlila z tohoto názorového proudu, takže lze očekávat, že v rámci slepence SPOLU skončí mezi lidovci. Místo ODS by tak mohla zaujmout jiná česká – mírně euroskeptická – strana (např. PRO).
Frakce Zelených – jde o jednu z nejhorších frakcí, tamní europoslanci často jednomyslně hlasují pro ty největší šílenosti, zejména co se týká Green Dealu a migrace. Frakce nyní údajně oslabuje, protože pro mnoho Evropanů už je jejich extremistická politika přece jen přespříliš.
Od nás jsou zde Piráti (Peksa, Gregorová, Kolaja), které lze jednoznačně považovat za to nejhorší, co naši voliči vyslali do EU.
Frakce ID – jde o jedinou frakci, proti které byl vytvořen tzv. „cordone sanitaire.“ Nikdo z této frakce nesmí být ve vedení europarlamentu, členové frakce jsou vyloučeni z mnoha jednání a nesmí ani jako jediní navrhovat eurokomisaře. Z neznámého důvodu nesmí být ve frakci více stran z jedné země, což může v důsledku tuto frakci značně poškodit.
Tato frakce se různě měnila (včetně názvu), takže po volbách se může název opět změnit, nicméně strany, které se tvrdě vymezují proti Bruselu, zde zůstanou. Od nás je zde SPD (Blaško, David).
Frakce Sjednocené Levice – jde o tradičně nejmenší frakci, často hlasující promigračně a pro LGBTQ. Perličkou je, že německá Die Linke, která je členem frakce, posílá do EP nechvalně známou pašeračku vetřelců z Afriky, kapitánku Racketeovou. Pokud bude zvolena, mohla by být ve vedení frakce.
Za nás je ve frakci KSČM (Konečná – často nehlasuje v souladu s frakcí), nyní sem tedy zřejmě bude patřit nové levicové hnutí STAČILO!
Nezařazení – do nezařazených se dostávají europoslanci, pro které není žádná vhodná frakce, případně europoslanci, kteří byli z jejich původní frakce pro neshody vyhozeni. Mimo jiné je mezi nimi např. maďarský Fidesz, vyhozený z lidovecké frakce či zkorumpovaná Řekyně Kailiová, vyhozená ze socanské frakce.
Také jsou zde europoslanci ze stran antisystémových z různých zemí (často požadující odchod z EU), někdy příliš radikální i pro frakci ID, případně strany, které by mohly být v ID, ale vzhledem k tomu, že z dané země je tam již jiná strana, se dostali do nezařazených.
Od nás mezi nezařazenými není nikdo. Občasné tvrzení, že být bez frakce znamená být „vyřazen“ z rozhodování, není pravdivé. Při hlasování mají všechny hlasy stejnou váhu.
Tolik kompletní výčet frakcí. ČR má v EP 21 europoslanců, což se zdá hodně málo, ale – jak jsem již zmínila výše – často se stává, že pro schválení nějaké šílenosti (nebo naopak její odvrácení) stačí několik málo hlasů.
Volby u nás proběhnou 7. – 8.6.2024, ale hlasy se budou sčítat až v noci z neděle na pondělí (jakmile odvolí poslední země EU).
Pokud máte zájem nahlédnout na některá hlasování za poslední roky, najdete je zde.
A jak budete volit vy? Můžete opět hlasovat v průběžné anketě. Zatím nemám k dispozici seznam všech kandidujících stran a uskupení, takže zřejmě nebude výčet kompletní. Až bude seznam kandidujících stran kompletní, přinesu asi 3 měsíce před volbami novou anketu.
Nahrávání ...
