Rekordní počet špionů v Srbsku: Hrozí nová balkánská válka?

Srbsko je nyní jedinou evropskou zemí, která neuvalila vůbec žádné sankce na Rusko. Nyní je však země pod silným tlakem jak EU, která hrozí protisrbskými sankcemi, tak svých vlastních politiků, kteří tlačí na to, aby se Srbsko ve všem podvolilo požadavkům EU – a to včetně uznání uloupeného Kosova jako samostatného státu.

Není divu, že v podobné atmosféře je Bělehrad plný špionů, jak tvrdí srbský prezident Vučič, který sice nenechal uvalit sankce na Rusko, na druhé straně stále projevuje zájem o to, aby jeho země vstoupila do EU. To nejde vůbec dohromady a v nejbližší době zřejmě bude mít Srbsko před sebou jen dvě možnosti:

• Setrvat na svých pozicích co se týká sankcí a neuznání Kosova – pak nastoupí sankce EU, včetně vyloučení Srbska coby kandidátské země.
• Podřídit se EU, zavést sankce a uznat Kosovo, což by bylo zcela proti názoru většiny Srbů, nicméně uspokojilo by to Brusel, který by stále počítal se Srbskem jako další členskou zemí.

Takto to asi vypadá docela jasně, vždyť dnes a denně se ukazuje, jak členství v EU jednotlivým zemím neskutečně škodí, mimo jiné například politikou zeleného údělu  a LGBTQI, což jsou zrovna témata, která by Srbové jen stěží akceptovali.

Na druhé straně by mohlo nepodvolení se Srbska vést k  rozdmýchání války, protože stále je třeba si uvědomit, že Kosovo je USA okupovaným územím s největší americkou základnou v Evropě.

Špionáž je jedním z nejstarších řemesel v celé lidské historii. I v 21. století přetrvává zájem o dohled, obnovu minulosti a předpovídání budoucnosti. Až do konce 20. století bylo v popředí špionů prohledávání vojenských arzenálů, armádních pozic, těžkého průmyslu a válečných plánů.

Dnes se náplň práce značně změnila. Modernita téměř zdokonalila dohled pomocí výkonných vesmírných satelitů. Vojenské aktivity tak mohou být přesně monitorovány. Komunikace mezi politiky a vojenskými experty a kýmkoli jiným může být zachycena lépe než kdy jindy.

To, co je dnes ve špionáži prvořadé, je „zpracování“ osobních údajů a aktivit politiků, vědeckých institucí, podezřelých bankovních transakcí, rodinných situací, mafie, sexuální orientace, náboženských komunit…

Těžké globální, politické a ekonomické časy posledních dvou let přinesly tajným službám skutečnou „renesanci.“ Není známo, kdo koho špehuje. Vyšetřují mezi svými službami, pracují pro jiné tajné služby, stávají se dvojitými, trojitými, čtyřnásobnými agenty.

Většina z nich také není daleko od prodeje svých služeb a tajemství podle systému „kdo platí více“. Temné aféry tajných služeb se projevují i v Srbsku.  Od začátku ledna letošního roku srbský prezident Aleksandar Vučić opakovaně oslovuje domácí veřejnost s velmi neobvyklými a podivnými zprávami.

Vysvětlil, že na území Srbska jsou velké skupiny tajných agentů z celého světa. V projevu v místní televizi „Pink“ prezident Vučić oznámil, že spolehlivé zpravodajské údaje ukazují, že Bělehrad je jako „Casablanca“, čímž narážel na slavný film z roku 1942 o špionech během druhé světové války.

Hlavní město je plné zahraničních agentů, kteří nyní pobývají v bělehradských hotelech.

„Stanovili jsme nový rekord: tak vysoký počet špionů, jaký byl registrován od 20. prosince do 5. ledna, nebyl v Bělehradě zaznamenán od druhé světové války. Je zřejmé, že to vše bylo připraveno mnoha lidmi. Víte, zahraniční služby dělají svou práci. Chtějí nás zničit kvůli lithiu. Například „Rio Tinto“ se snaží těžit lithium v Srbsku. Jsem jediný, kdo o tom může mluvit. Zahraniční agentury nás přímo zničily,“ řekl Vučić.

Prezident Vučić neposkytl žádné další podrobnosti o špionech, ani nevysvětlil, co příslušné srbské služby v tomto případě udělaly.

Generál ve výslužbě Momir Stojanović, bývalý šéf tajné služby PLA (srbská vojenská rozvědka), vyhodnotil prohlášení srbského prezidenta jako politickou propagandu a položil otázku:

„Jak prezident určil, že jsou to zahraniční špioni? Aby to bylo možné tvrdit, je nezbytné, aby příslušné státní orgány měly spolehlivé informace o tom, že určité osoby shromažďují údaje představující vojenské, státní a služební tajemství, a že tyto údaje předávají zpravodajským službám, pro které pracují. Pokud srbské služby mají tyto informace, vyvstává otázka, proč nebyli špioni okamžitě zatčeni a obviněni ze špionáže.“

Poslanec vládnoucí strany SNS (strana Aleksandara Vučiće) Zoran Dragišić (protiruský), profesor na Bezpečnostní fakultě, poznamenává, že velké množství zahraničních tajných agentů může být spojeno s konflikty na Ukrajině a záměrem Ruska otevřít se. Rýsuje se na západním Balkáně nová válečná fronta?

Mnohem dále v protiruské a globalistické propagandě a vystupování s imputovanými „informacemi“ vstoupil do „špionážních“ příběhů donedávna málo známý bělehradský právník Čedomir Stojković. Je zakladatelem a vůdcem obskurního hnutí „Oktobar“. Jeho tým pracuje na identifikaci Putinových špionů v Srbské republice.

Požádali ruského velvyslance v Bělehradě Aleksandara Bocana Harčenka, aby stáhl svých 4 036 agentů – špionů – ze Srbska. Podle jejich tvrzení bylo 27 ruských špionů infiltrováno do srbské vlády, 7 kolem srbského prezidenta, 86 na ministerstvu obrany, 64 na ministerstvu vnitra a 113 v BIA (srbská vnitřní zpravodajská služba).

Také velké množství agentů, říkají, proniklo do náboženských, vzdělávacích, kulturních a mediálních sfér (rozhlas, televize a tištěná média). Skupina kolem Stojkoviće zejména zdůrazňuje, že ministr zahraničí Ivica Dačić byl po mnoho let ruským špionem.

Oficiální orgány a ministerstva v Bělehradě nereagovaly na závažná obvinění, že zahraniční agenti „pracují“ ve státních institucích. Je však zajímavé, že žádný z takzvaných analytiků a agresivních lobbistů protiruské propagandy nevznáší otázku přítomnosti agentů v srbských institucích z jakékoliv jiné země mimo Ruska.

Až donedávna kolovaly v Bělehradě vážné zvěsti, že agenti z Ameriky, Anglie, Německa, Francie, Chorvatska, Itálie, Rakouska, Polska, Bulharska a Turecka byli před desítkami let dosazeni do vysokých státních institucí.

Zmizely náhle všechny tyto agentury z Bělehradu, nebo dokonce Srbsko podlehlo hysterii, že Rusové a Putin jsou zodpovědní za všechny problémy světa? Nebo vše souvisí s tím, že Srbsko je jedinou evropskou zemí, která neuvalila sankce na Rusko?

Je zřejmé, že EU tlačí na Srbsko ze všech sil, aby podpořilo a zavedlo západní sankce, v nichž vedoucí země předložily srbské vládě konečný návrh „uvalit sankce proti Rusku, uznat nezávislé Kosovo, nebo budete sankcionováni vy sami“.

Špionážní „aféry“ mají na území bývalé SFR Jugoslávie dlouhou tradici od Tito-Stalinova konfliktu (1945 až 1953). Po rozpadu Jugoslávie v roce 1990 prezident Slobodan Milošević „šel do války“ proti západním tajným službám a nyní je srbská vláda zapojena do špionážních bitev s agenty z celého světa…