Itálie je jednou z největších evropských zemí. Pokud by nastoupila jiný styl politiky než ten, jaký prosazuje Brusel, pak by mohlo dojít k jistému obratu i v dalších zemích.
Právě dnes by měli jít předsedové všech tří koaličních stran – Meloni, Salvini a Berlusconi – za prezidentem Mattarellou. To je kovaný levičák, silně probruselský, pro kterého bude velmi těžké podobnou vládu jmenovat. Prezident byl zvolen Draghiho vládou (v Itálii není přímá volba prezidenta), takže nebyl zvolen lidmi, u nichž ani není nijak oblíbený.
Prezident tak musí brát v úvahu přání lidí a měl by bez větších obstrukcí novou vládu jmenovat. Jisté je, že na vládních postech neprojde nikdo příliš kontroverzní.
Tomu, že by vláda mohla nastoupit poněkud jiný kurz, než ostatní probruselské loutky, svědčí například fakt, že předsedou Sněmovny byl jmenován velmi kontroverzní politik, tvrdý odpůrce homo sňatků a zastánce nejtvrdší migrační politiky, který ještě v roce 2018 tvrdil, že je Putin jeho vzor.
To vše dohromady vůbec nevydýchala levicová opozice, která proti jeho jmenování protestovala, což jim ovšem bylo platné asi jako mrtvému zimník. Nicméně zde je třeba zdůraznit, že v Itálii je mezi lidmi od začátku z celé EU nejmenší podpora Ukrajině.
Podpora upadla ještě víc po nástupu pro Evropu ničivých sankcí. Itálie má jedny z nejvyšších cen energií a není ani energeticky soběstačná. Navíc má poměrně vysokou nezaměstnanost, zejména na jihu země. Stále více lidí nemá na to, aby drahé energie zaplatili.
Pro zrušení sankcí je tak již drtivá většina Italů. A podle vyjádření značné části politiků, kteří míří do budoucí vlády, by mohlo být toto přání vyslyšeno. To by byla obrovská rána pro Brusel.
Jsou zde tedy jisté náznaky, že by mohla jít Itálie jinou cestou než další státy, které ničivé sankce i přes viditelné škody na vlastních zemích podporují.
Připomínám, že nyní zakázala dovoz LNG i Čína, aby si zabezpečila dostatek energie na zimní období. O dovoz plynu do Evropy nestojí ani Arabové. Američané ji dováží za čtyřnásobek ceny, kterou by Evropa zaplatila za ruský zemní plyn. Navíc i oni budou potřebovat na zimu dostatek zásob.
Údajná „solidarita“ samozřejmě nebude v EU fungovat v momentě, kdy přijde krutá zima. I Německo již naznačuje, že pak si plyn v jejich zásobnících, který od nich nakupují jiné země, ponechá přednostně pro sebe. Zmrzlí a hladoví Němci by to totiž dali vládě pořádně „sežrat.“
Je samozřejmě více než pravděpodobné, že EU bude na Itálii tlačit, aby zůstala poslušná přesně tak, jak za vlády Draghiho. Pak to bude alespoň zkouška odolnosti nové vlády.
Nechci samozřejmě předjímat, je dost dobře možné, že i nová vláda se zalekne výhružek z Bruselu a Washingtonu a podřídí se. Už jen proto, že je země neskutečně zadlužená a „věřitelé“ tak mají jasnou páku jak vládu „umravnit.“
Velkohubá gesta by pak vzala zasvé. Ovšem podle všeho od nich Italové očekávají, že se nebudou bát a budou tomuto nátlaku zvenčí odolávat. Pokud ne, pak může nová vláda očekávat demonstrace, jaké země dosud nezažila. A v ulicích by byli i její naštvaní voliči.
Už som x-krát spomínal,že nová „talianska“ vláda – plná probruselských, sionistických, promigrantských a protiruských fanatikov – nebude mať program odlišný od tej Draghiho. A žiadne zázraky od nej čakať nemožno.
Žila jsem v Itálii 15 let a stále sleduji geopolitické dění v této zemi. Informuji se na italských internetových stránkách kontro-informace mimo mainstream.
Bohužel úplně souhlasím s předchozím příspěvkem. Žádné změny nebudou a ani být nemohou. EU má Itálii v hrsti především po ekonomické stránce a Washington ovládá EU. Skutečné opoziční síly jsou zatím v plenkách a navíc se před volbami nedokázaly sjednotit a do parlamentu se nedostaly. Italská média (v moci NATO) a tajné služby těmto opozičním dosud malým stranám nedovolila se vůbec zviditelnit.
Je pravda, že nespokojenost populace roste, ale nedá se říct, že většina populace je proti sankcím uvalených na Rusko. Takové tvrzení je přinejmenším nadnesené. Válka se ovšem Italům nelíbí.
Spousta tamních lidí žije v NATO matrixu a co je horší hodně jich dává přednost tomu v něm i zůstat. Dokud mají co jíst, žádná revoluce se nekoná. Uvidíme, co se stane až deindustrializace země nabere obrátky a ceny energie budou devastovat střední třídu ještě víc. Pak budou chtít možná Italové protestovat masově, ovšem, může se stát, že v té chvíli už bude v Itálii úspěšně uplatněna digitálizace (mají na to i ministerstvo –
https://innovazione.gov.it/ ) a proti vládě, co jim třeba zmrazí účty v bance, už nic nezmůžou. Moc dobře to nevypadá. Rozhodně si od italské politiky zatím nic neslibujte.