Budování nové Osmanské říše, o které sní Erdogan, by tak samozřejmě bylo o něco blíž. Bezvízový styk by umožnil pohodlnější hromadné stěhování muslimů z Turecka a rychlejší obsazení Evropy muslimy. A jistě by nešlo jen o Turky, neboť uvolnění pravidel mezi zeměmi EU a Tureckem by umožnilo i rychlejší invazi ze zemí Středního a blízkého východu.
Otázka je, co by na to řekly země jako Řecko nebo Kypr. Jenže již v říjnu by měla být zrušena jednomyslnost hlasování, což se má týkat právě především záležitostí zahraničněpolitického charakteru. Pak by zřejmě ostatní země obě uvedené přehlasovaly. Nebo by se provedlo přidružení Turecka podle nových pravidel, které EU chystá pro účely přidružení Ukrajiny. Turecko je tak ke vstupu do 4. říše možná blíž, než bylo kdy předtím.
I když i tak by to zřejmě bylo na dlouhou dobu, neboť jsou zde přece jen záležitosti, které EU stále nemůže „vydýchat“, jako např. nedávné rozehnání LGBTQ průvodu v Istanbulu obušky a vodními děly. Aktuálně má pak EU problém i s nově dohodnutým přímým leteckým spojem z Ruska na sever Kypru.
Turecký ministr zahraničí odpovědný za záležitosti EU Faruk Kaymakci se pokusil vysvětlit, proč je členství Turecka v EU pro blok států důležité.
Podle náměstka ministra zahraničí Faruka Kaymakciho, který se účastnil debaty na fóru Alpbach, má Turecko nadále zájem o vstup do Evropské unie. „Pro nás je to otázka identity a sounáležitosti,“ řekl ankarský důstojník, který má na starosti záležitosti EU. „Patříme na Západ. Členství v EU tento proces dokončí.“
„Téměř čtyři z pěti Turků se chtějí připojit k bloku,“ vysvětlil Kaymakci a dodal: „Evropa potřebuje členství Turecka. Kdyby bylo Turecko v EU, válce na Ukrajině by se dalo zabránit, protože Turecko má rozhodující vliv na bezpečnostní a obrannou rovnováhu.“ Poté důrazně prohlásil: „Potřebujete nás!“
Mnoho lidí v Evropě však vidí problém v členství Turecka v EU, zejména proto, že jde o islámskou zemi, v níž vláda složená z islámských radikálů a nacionalistů (AKP a MHP) udává tón a plíživě zavádí právo šaría.
V EU pak vyvolává znepokojení především způsob, jakým úřady jednají s kurdskou opozicí, která má prý blízko k separatistické teroristické organizaci PKK. Totéž platí pro očistná opatření v celém státním aparátu proti příznivcům kazatele Fetullaha Gülena, který žije v americkém exilu pod ochranou CIA a je odpovědný za pokus o puč proti prezidentu Erdoganovi.
Další překážkou vstupu je pokračující kyperský konflikt. Mezinárodně neuznaný a již téměř půl století okupovaný Severní Kypr je závislý na Turecku a Ankara jej využívá také k průzkumu zemního plynu ve východním Středomoří. S Řeckem, které bylo dlouhou dobu pod osmanskou okupací, navíc probíhají neustálé pohraniční konflikty, které se v poslední době značně vyostřily.
S výnimkou Grécka a Cypru podporujú diktátora Erdogana a jeho ambície vstúpiť do EÚ všetky kolónie IV: ríše. Samozrejme aj Poľsko a Maďarsko /tie dokonca viac než vehementne/ , určite táto podpora neskončila ani vytvorením novej talianskej vlády /Salvini je Erdoganov veľmi dobrý kamarát, tak ako Orbán a Kaczynski/, skôr naopak. Nepochybujem ,že u nás neprávom obdivovaná strana Republika tiež stojí za Erdoganom. O politickej korektnosti voči zločinom tureckého Hitlera zo strany európskych „štátnikov“ a novinárov nemá zmysel sa ani rozpisovať. Spomeniem len dve „maličkosti“: faktický zákaz výroby a predaja alkoholu aj zahraničným turistom, postupné zavádzanie pravidiel obliekania na spôsob Saudskej Arábie ,vývoz tých najbrakovejších telenoviel do celej Európy, okupácia a kradnutie ropy v pohraničí Sýrie, financovanie a iniciovanie islamizácie Európy, atď.