V posledních dvou týdnech je velkým tématem zahraničních médií současný rozkol mezi Polskem a Ukrajinou. A zdaleka nejde jen o to, zda nakonec tento rozkol dojde až tak daleko, že Polsko ukončí vojenskou pomoc.
Vedou se úvahy také o tom, že Ukrajina se po válce s pomocí Německa stane hlavním konkurentem Polska.
Americký geopolitický analytik Andrew Korybko se ve svém novém článku zamýšlí právě nad měnícím se vztahem Polska a Ukrajiny, ale i nad úlohou Německa.
Přední polské konzervativní noviny Rzeczpospolita o tom později psaly.
Polský novinář Marek Kutarba publikoval článek o tom, jak „Volodymyr Zelenskij by rád zaujal místo Donalda Tuska v evropských salonech.“
Napsal, že spor „z pohledu Kyjeva [polsko-ukrajinský spor] není sporem o minulost. Je to začátek rivality o budoucnost regionu: kdo bude hlavním partnerem Západu v politice vůči Rusku, kdo bude určovat bezpečnostní agendu střední a východní Evropy a kdo se stane politickým středem gravitace v této části kontinentu.“
Kutarba rozvedl, že „problém Varšavy je, že Německo a Ukrajina jsou současně našimi klíčovými partnery i nejdůležitějšími konkurenty. Liší se pouze rozsahem a povahou této soutěže. V případě Německa jde o strukturální dominanci v EU a schopnost diktovat evropskou politiku.
V případě Ukrajiny jde o soutěžení o status ‚klíčového státu‘ pro Západ, včetně Spojených států, v kontextu zadržování Ruska.“
Podle Kutarby „Ukrajina už není pouze příjemcem polské podpory. Stává se tím, čím měla být: naším konkurentem. Konkurentem, který má díky válce nyní silnější politický argument ve vztazích s Washingtonem, Berlínem a Bruselem než Polsko, přestože Polsko buduje jednu z největších armád NATO.
Mezitím Ukrajina už má druhou armádu NATO, byť mimo své struktury.“
Není zmíněno, že Německo plánuje vybudovat největší armádu EU.
Když se Polsko zamyslí nad tím, co napsal Kutarba, tak si konečně uvědomí geostrategickou výzvu, kterou pro něj Ukrajina představuje jakožto rival o regionální vedení, který s Německem koordinuje zadržení Polska.
Zelenského hlavní poradce Michail Podoljak v létě 2023 výslovně prohlásil, že jejich země se po skončení ukrajinského konfliktu stanou konkurenty, a že „jasně přijmeme proukrajinské postoje, budeme tyto zájmy chránit a zuřivě bránit,“ ale toto ignorovalo polský vládnoucí duopol.
Przemysław Piasta nedávno psal o hrozbě, kterou bude představovat poválečná Ukrajina pro Polsko, což přišlo jen několik dní předtím, než „starší ukrajinský seržant pohrozil Polsku útoky dronů na jeho města.“
Ačkoliv je na území jihovýchodního Polska, které ukrajinští nacionalisté považují za své, nepravděpodobné povstání podporované Kyjevem a separatistickým povstaleckým hnutím, nelze ho v budoucnu vyloučit, stejně jako scénář, kdy by Německo opět podpořilo tento konflikt jako v meziválečném období.
Naléhavé úkoly národní bezpečnosti, které Polsko čekají, jsou tedy trojí:
1) modernizovat svůj trapně nerozvinutý vojensko-průmyslový komplex se zaměřením na nové vojenské trendy, jako je válka s drony;
2) udělat cokoli, co je potřeba, zejména trvale hostit americké síly a ideálně jejich jaderné zbraně a také se stát největším evropským spojencem USA;
3) úspěšně se pozicionovat jako hlavní „cordon sanitaire“ stát střední Evropy, strategicky propojující „vikingský blok“ a „Organizaci turkických států.“
Právě ve společném zájmu Německa a Ukrajiny je Polsko, které selhává a následně se podřizuje jejich vizi poválečné Evropy, v níž je Polsko omezeno.
Nechtějí silné, prosperující a suverénní Polsko, které sebevědomě hájí své národní zájmy. Ukrajina se již obrací ke svému novému německému vojenskému patronovi a vede intenzivní informační válku proti Polsku.
Čas je proto klíčový k tomu, abychom se vyhnuli temnému osudu, který Německo a Ukrajina plánují proti Polsku.
