Pandemická dohoda se blíží ke konci: WHO prosazuje globální systém pro patogeny a varuje před novou pandemií

Pandemická dohoda přestala být nedávno tématem, což nyní WHO zneužila k nátlaku na její urychlené přijetí. Zřejmě doufá, že v době, kdy již není k dokumentu zaměřena patřičná pozornost, bude její schválení – včetně přílohy – jednodušší.

Nepochybuji o tom, že naše vláda – s Aspeňáckým ministrem, který byl zároveň kovaným covidistou – bude patřit k těm poslušným. V tomto směru je nutné upírat naděje na jiné vlády, které se již dříve proti pandemické dohodě či její příloze vymezovaly a jejichž zásluhou zatím nebyla kompletně schválena.

V těchto dnech probíhá zásadní jednání WHO, kterého se účastní zástupci všech členských zemí. Právě výsledek tohoto jednání o příloze pandemické dohody (tzv. PABS) bude klíčový pro to, zda a kdy začne pandemická dohoda platit.

Světová zdravotnická organizace (WHO) zvyšuje politický tlak otevřeným dopisem hlavám států a vládám G7, G20, BRICS a všech ostatních zemí. Spolu s brazilským prezidentem Luizem Ináciem Lulou da Silvou vyzývá vlády, aby rychle ukončily poslední otevřená jednání o pandemické dohodě WHO.

Zaměřuje se na tzv. systém přístupu k patogenům a sdílení přínosů (PABS), mezinárodní mechanismus pro výměnu patogenů s potenciálem pro pandemii, biologických vzorků a genetických sekvenčních dat. Současně WHO varuje, že další pandemie se dá očekávat nejpozději během příštího desetiletí.

Načasování není náhoda. Od 6. do 17. července se delegáti členských států WHO setkají v Ženevě, aby vyjednali právě tuto zbývající přílohu PABS. Teprve když bude dosaženo dohody o této příloze, může být pandemická dohoda WHO plně přijata a následně ratifikována státy.

Podle WHO je systém PABS určen k tomu, aby nové patogeny mohly být co nejrychleji sdíleny s laboratořemi a výzkumnými institucemi po celém světě.

Cílem je urychlit vývoj diagnostiky, vakcín a léků. Současně by rozvojové země měly mít v budoucnu spravedlivější přístup k těmto produktům.

Je to proto, že plánovaný systém by výrazně rozšířil mezinárodní výměnu vzorků patogenů a genetických sekvenčních dat. Kritici se proto ptají, zda to také nezvyšuje rizika.

Čím více laboratoří po celém světě bude mít přístup k patogenům nebo jejich genetickým plánům, tím častěji bude nutné tyto vzorky přepravovat, zpracovávat, skladovat a analyzovat.

To vyvolává zásadní otázky biologické bezpečnosti: Zvyšuje takový systém potenciálně riziko laboratorních nehod, náhodných úniků, krádeže biologických vzorků nebo jejich zneužití? Zneužití syntetických sekvenčních dat nebo kybernetické útoky na odpovídající databáze byly také léta diskutovány v odborných kruzích.

Navíc původ pandemie COVID-19 dosud nebyl jednoznačně objasněn. Debata o možné laboratorní nehodě zvýšila celosvětové povědomí o důsledcích, které může mít i jediný bezpečnostní incident.

Na tomto pozadí se výzva k ještě intenzivnější globální výměně potenciálně nebezpečných patogenů některým pozorovatelům zdá být v rozporu.

WHO naopak tvrdí, že pouze rychlá mezinárodní výměna informací a vzorků může připravit svět na další pandemii. Bez této výměny by vakcíny, testy a léky nemohly být údajně včas vyvinuty.

Zároveň zůstává zásadní otázka nezodpovězená: Kdo bude v budoucnu kontrolovat přístup ke vzorkům, genetickým datům a výsledným produktům?

Systém PABS je navržen tak, aby stanovil přesně tato pravidla. Kritici se však obávají, že to vytvoří globální infrastrukturu, jejíž dopady by mohly přesahovat rámec připravenosti na pandemii.

Jedno je jisté: Otevřeným dopisem WHO jasně dává najevo, že nyní chce co nejrychleji uzavřít pandemickou dohodu. Zda členské státy tuto strategii dodrží, rozhodne jednání v Ženevě.

Je však také zřejmé, že debata se již dávno netočí pouze kolem zdravotní politiky, ale také kolem biobezpečnosti, státní suverenity a otázky, do jaké míry by se mezinárodní struktury měly v budoucnu zapojit do řešení biologických rizik.