Rok a půl po brutální vraždě učitele, který jen praktikoval svobodu slova, se jeho příbuzní rozhodli žalovat mizerný systém, který to vše způsobil. Islamizace Francie je vedlejším produktem mnohaleté mizerné politiky, která způsobila, že se již původní obyvatelstvo necítí ve své vlastní zemi bezpečně. Nyní už ovšem všichni víme, že tato politika, jejímž cílem je rozvrácení evropských zemí, nebyla a není náhodná, ale že jde o záměr. To vše si uvědomuje i sestra zavražděného učitele, která nyní otevřeně promluvila o tom, co si o mizerném systému myslí…
Příbuzní učitele, kterého před rokem a půl zavraždil čečenský džihádista poblíž školy Conflans-Sainte-Honorine, poprvé společně vypovídají a podávají stížnost na orgány veřejné moci.
Během tohoto období po vraždě Patyovi pocítili zoufalství a vztek, jak říká Mickaëlle, 44 let, nejmladší členka rodiny: „Když slyšíme prohlášení ministrů a různých autorit, dialektika, která se objeví, je nápadná. Oni tvrdí, že stát nikdy nezklamal. Jako by tomu, že je Samuel mrtvý, nemohlo nic zabránit. Domníváme se však, že měl být lépe chráněn a došlo i k neomluvitelným chybám.“
Velkou část svého volného času nyní věnuje sledování spisu, diskusím s rodinnou právničkou Virginií Le Royovou a také politickým a sociologickým analýzám. „Nesnesitelné je, že když je slyším, zdá se, že můj bratr není obětí islamistického terorismu. Během slavné kontroverze, která předcházela 16. říjnu, zejména skutečnost, že údajně povzbuzoval muslimské studenty, aby odešli, než byly ukazovány karikatury Mohameda, prvním instinktem bylo nesnažit se ho chránit. Nejprve byl požádán, aby uhasil oheň, aby se omluvil. Program však aplikoval pouze proto, že jeho součástí je výuka kreslených filmů. Jenže naše školství to nepodporovalo. V podstatě je to, jako by si za smrt mohl Samuel sám, “ pokračuje syrově Mickaëlle.
Nakonec několika slovy vyjádřila své myšlenky: „Chceme-li bezpodmínečně vládnout společenskému řádu, který je praktikován na místě‚ bez vágnosti, takzvaným rozumným přizpůsobením se a s bludným antirasismem, stát končí obětováním veřejného pořádku, zejména pokud jde o morálku, bezpečnost a veřejný mír. Povýšení mého bratra na hrdinu znamená vrchol jeho oběti národu. Můj bratr se neobětoval, byl obětován všemi, kdo ho mohli a měli chránit.“
