„Porazili jsme Sorose,“ prohlásil Orbán po volbách

Výsledek maďarských voleb, který byl podle průzkumů v posledním týdnu zcela očekávaný, nemá cenu obšírněji komentovat. Ovšem je třeba připomenout, že ještě tak před rokem nebyl podobný výsledek nijak jistý. Orbánovi poklesla obliba po době covidové, při níž přišel o mnohé voliče, kteří patřili k odpůrcům nesmyslných covidových opatření a povinného očkování (v případě Maďarska jen pro některé profese), takže pokud by byly volby třeba vloni v létě, nebylo by vítězství až tak jisté.

Tehdejší průzkumy občas dokonce hovořily pro opozici, ale vše se změnilo poté, kdy se Maďarsko nevydalo ve stopách Západu, aby vyzbrojovalo Ukrajinu, kam posílali výhradně humanitární pomoc. Orbán dokonce ani nepovolil letecký převoz zbraní přes Maďarsko na Ukrajinu. A asi nejvíc zvedla straně Fidesz preference obhajoba národních zájmů, neboť jde nyní o jednu z mála zemí, která má zajištěný přísun plynu z Ruska a jejíž občané se nemusí v tomto směru obávat nedostatku.

Maďarsko také zakázalo vývoz pšenice, čímž mají občané zajištěn nejen dostatek této komodity, ale také jistotu, že cena mouky, pečiva či těstovin nebude přemrštěná až tak, jako v jiných zemích.  Totéž lze odhadovat i co se týče cen plynu a ropy.

Maďarsko se nakonec nepostavilo zády ani k příchozím Ukrajincům, uprchlíků před válkou přijalo asi 300 tisíc, tedy podobný počet jako my. Jde zřejmě do značné míry o příslušníky poměrně početné maďarské menšiny.

Maďarsko tak projevilo víceméně neutrální postoje k válce a tento pragmatismus se Orbánovi vyplatil. Získal si zpět i své dříve ztracené voliče. Paradoxně vítězné koalici Fidesz – KDNP prospěl i fakt, že slepenec, který šel proti nim, byl příliš nesourodý. Voliči dříve ultrapravicového Jobbika, který se přidal na stranu probruselských liberálů, volit tento slepenec odmítli.

Nicméně pro voliče Jobbika je nepřijatelný i Orbán, takže dřívějších milion voličů Jobbika většinou nešlo volit a ti, kteří šli, to nehodili „slepenci“, ale jiné pravicové nacionalistické straně „Naše země“, která díky tomu získala 7 mandátů. Jeden mandát pak získala i Strana německé menšiny. Nejvíc mandátů má tedy kolaice Fidesz-KDNP (Orbán vytvořil předvolební koalici se stranou, která nechtěla být součástí „slepence mnoha stran“) a to 135, liberální Sorosův slepenec získal 56 mandátů (počty se ještě mohou mírně změnit v rozmezí +- 1 hlas).

Otázka nyní zní, co bude s V4? Předpokládám, že ta již dávno neexistuje. Rozpad byl jasný dlouhodobě, stačilo vidět, jak proti sobě jednotlivé země V4 hlasují například v EU. Byl udržován spíš uměle a jen na oko pro voliče, kteří moc nesledují co se děje „za oponou.“ Nyní se nejspíš rozpadne oficiálně.

Ale je i dost dobře možné, že V4 na nějaké úrovni bude pokračovat, ovšem rozhodně ne jako hlasitý odpůrce EU. Reakce na Ukrajinu je natolik odlišná u Maďarska a Polska, že právě to obě země výrazně oddělí. Naopak však může dojít k těsnějšímu spojení Polska, ČR a Slovenska, neboť všechny tyto vlády se netají svojí podporou dalšího válčení zasíláním zbraní.

Nicméně od nás by se na Ukrajinu posílaly zbraně ať už by byla vláda jakákoli, je totiž jasně prokázáno, že ČR posílala zbraně na Ukrajinu nejméně od roku 2017, tedy už za minulé vlády. Tato v tom jen pokračuje, i když nyní oficiálně a s mediální podporou.

Současné reakce Maďarska, ale i Srbska (kde byla znovu zvolena Vučičova strana) a některých dalších balkánských zemí na válečný konflikt, jsou velmi podobné, tedy směrem k vojenské pomoci Ukrajině spíše zdrženlivé, přičemž právě to by mohlo naznačit jisté změny v rozdělení Evropy. Nyní lze stěží odhadnout, zda toto rozdělení nepovede u Maďarska třeba až k odchodu z EU, ale hodně bude záležet i na výsledku francouzských voleb, jejichž první kolo proběhne již tento víkend.

I tam by totiž mohlo v případě porážky Macrona, který si v poslední době u voličů výrazně uškodil například nedávným prohlášením, že by se občané neměli sami bránit násilným vetřelcům, dojít k tomu, že se politika země začne ubírat poněkud jiným směrem, než tomu bylo dosud. Zatímco maďarské volby nijak nepřekvapily, tak ty francouzské by překvapit mohly.

Změna stylu politiky právě ve Francii – jednom z hegemonů EU – by mohla mít zásadní vliv i na celkovou politiku bruselského molocha. A nebo – ještě lépe – na jeho rozpad…