Myslím, že Alberta Schweitzera většině z vás netřeba představovat. On sám o svých zážitcích napsal několik knih, o jeho životě byl natočen nejeden dokument či film. Pokud by někdo měl vysvětlit dnes nám tak často předhazovaný pojem „humanista“, pak by mohlo být právě jeho jméno k tomuto pojmu přiřazeno. Nutno podotknout, že – na rozdíl od zprofanovaných Lékařů bez hranic – ponechával Afričany v Africe.
Dnes by zcela jistě Nobelovu cenu za mír, která mu byla udělena v roce 1952, nezískal. Ta se totiž dává zpravidla těm, kdo svět ničí a ne těm, kdo jakkoli pomáhají. Některé jeho názory by ho navíc v dnešní době odsoudily k totálnímu zatracení, čehož se zřejmě tato osobnost časem dočká.
Proč se ovšem nyní zabývám tímto alsaským lékařem, teologem a filozofem, který žil po nějakou dobu v subsaharské Africe, kde léčil místní obyvatelstvo? Právě pro jeho názory, které dokonce zvěčnil v knize, kterou o svém pobytu v Africe napsal. Na jeden zajímavý úryvek z knihy, kterou napsal na sklonku života, jsem nedávno narazila. Ostatně, posuďte sami. Co myslíte, měl by tento lékař a filosof šanci dostat Nobelovu cenu míru i dnes nebo by naopak skončil zcela zatracen před soudem?
Níže uvádím přesný přepis jeho názorů na Afričany, které si Schweitzer vytvořil při dlouhodobém pobytu v Africe. Kniha vyšla v roce 1961, tedy jen pár let před jeho smrtí v roce 1965:
„Obětoval jsem svůj život, abych se pokusil zmírnit utrpení Afriky. Je něco, co se všichni bílí muži, kteří zde žili, jako já, potřebují naučit a vědět: že tito jedinci jsou podrasa.
Nemají intelektuální, duchovní nebo psychické schopnosti na to, aby se vyrovnali nebo sdíleli život s bílými muži v jakékoli kapacitě naší civilizace. Dal jsem svůj život, abych se jim pokusil přinést výhody, které naše civilizace může nabídnout, ale uvědomil jsem si, že si zachováváme tento status: nadřazení a oni podřízení.
Neboť kdykoli se bílý muž bude snažit žít mezi nimi jako rovný s rovným, buď ho zničí nebo sežerou. A zničí všechno jeho dílo.
Připomeňte všem bílým mužům z celého světa, kteří přijedou do Afriky, že si člověk musí vždy udržet tento status: Vy jste pán a oni jsou jako děti, kterým pomáháte nebo je učíte. Nikdy se s nimi nemůžete sbratřit jako se sobě rovnými. Nikdy je nepřijímejte jako sociálně rovnocenné, jinak vás sežerou. Zničí vás.“
Dr Albert Schweitzer, nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1952. Úryvek je z jeho knihy z roku 1961 „Můj africký zápisník“
Albert Schweitzer však prohlásil o mnoho let dřív – už v roce 1905 – i toto:
Nebudu vyjmenovávat všechny zločiny, které byly spáchány pod záminkou spravedlnosti. Lidé okrádali domorodé obyvatele o jejich zemi, dělali z nich otroky, pouštěli na ně spodinu lidstva. Pomyslete na zvěrstva, která byla spáchána na lidech, kteří se nám stali podřízenými, na to, jak systematicky jsme je ničili svými alkoholickými „dary“ a na všechno ostatní, co jsme udělali… Zdecimujeme je a pak tahem pera vezmeme jejich půdu, aby jim nezbylo vůbec nic…
Tedy na druhou stranu Schweitzer nebyl ani zastáncem kolonizace těchto zemí a jejich drancování. Ovšem výše uvedené napsal ve velmi pokročilém věku, jde o úryvek z knihy, která vyšla v roce 1961, zatímco výrok níže, v němž kritizuje kolonizaci, je z roku 1905, kdy mu bylo teprve 30 let. Mohlo tak jít i o jistý vývoj názorů, daný osobními zkušenostmi.
Podle dnešních měřítek by byl Schweitzer zcela jasný rasista. A je i velmi pravděpodobné – či spíše jisté – že by se za tyto své názory, které prezentoval na sklonku života, dostal před soud. A byl by odsouzen – zřejmě dokonce nepodmíněně. Žádná Nobelova cena míru, ta se dává jen zločincům jako Obama či Arafat.
Schweitzer pomáhal Afričanům a to zcela dobrovolně. Na druhou stranu měl zejména v pokročilejším věku velmi střízlivé názory, vycházející z praxe. Jak se s tímto faktem srovnají dnešní propagandisté, jejichž clem je přestěhovat Afriku do Evropy, a pro něž je každý odpůrce podobného procesu hned rasistou, je už jen na nich. Jisté je, že Albert Schweitzer by nebyl na jejich straně….

V té době byla ještě svoboda na západě, kde ty loňské sněhy jsou …