A to je třeba upozornit na fakt, že mnoho vězňů, kteří se neřadí mezi cizince, ale oficiálně jsou to Italové, jsou potomky přistěhovalců, kteří se již v zemi narodili, případně jde o ty cizince, kteří do země přijeli před delší dobou a již stihli získat občanství. Skutečný počet vězňů cizího původu tak bude mnohem vyšší…
Případy invazistů, kteří se bouří a útočí na důstojníky a devastují věznice, se množí. Poslední takový incident se odehrál včera, kdy došlo ke rvačce mezi Albánci a Severoafričany ve věznici Due Palazzi v Padově. Ta pak vyústila ve větší nepokoje.
Více než třetinu vězeňské populace v Itálii tvoří zahraniční vězni. V roce 2020 činil počet cizinců ve věznicích asi 17 344.
Tito vězni přijdou daňové poplatníky na více než 2 a půl milionu EUR denně, což se rovná téměř 1 miliardě eur ročně.
Jedná se o děsivá čísla, na základě nichž by měly být se zeměmi původu uzavřeny dvoustranné dohody, aby si zahraniční vězni mohli odpykat italské tresty ve svých věznicích. Možná by také mohli Italové postavit věznice přímo v zemích s nejvyšším výskytem zločinců v Itálii: jako je Albánie (12 %), Nigérie (8 %), Maroko (19 %), Tunisko (10 %) a Rumunsko (12 %).
Levice se snaží vyřešit problém přeplněnosti věznic opatřeními k vyprázdnění věznic. Až na to, že kromě dalšího nárůstu kriminality, věznice o několik měsíců později opět přetékaly. Řešením je však poslat domů ty, kteří páchají trestnou činnost. Deportace však nefungují a zločinci po propuštění v páchání kriminality pokračují.
EU je však proti podobným dohodám se zeměmi původu a hovoří o „lidských právech“, podle nichž má pachatel právo odsedět si trest tam, kde to on sám preferuje. Ale který invazista by dal přednost zahraničnímu vězení – například v některé africké zemi – před italským?
Zásadní a přirozené právo člověka, je právo na život, to EU i Italská a další vlády zcela opomíjí a vlastním občanů toto právo omezuje či upírá, když dává přednost zločincům a pseudo humanitě.