O podobných případech jste si zde mohli přečíst už mnohokrát. Většinou starší člověk žil kdysi i s rodinou v běžné italské dělnické čtvrti některého průmyslového města. Poté, co zbankrotují blízké továrny, se postupně stěhují pryč všichni mladší lidé, až ve čtvrti zůstane jen pár důchodců. Kdo může, ten se odstěhuje, kdo na to nemá a nemá ani žádnou rodinu, má smůlu, musí zůstat v oblasti, odkud již Italové dávno utekli.
Postupně pak oblast obsadí ilegální vetřelci, kteří se zpravidla živí prodejem drog a jinou nelegální činností. Ten, komu pak nezbývá, než v takovém prostředí zůstat, se bojí vycházet ven, neboť v podobných lokalitách dochází velmi často k přepadení. I doma pak musí být tito osamělí důchodci doslova zabarikádováni. A systém se o tyto lidi nezajímá.
V minulosti jste si o podobných případech mohli přečíst například zde nebo zde, tentokrát vám přináším další podobný případ.
Ani není třeba rozumět italsky, na videu sami vidíte, v jakém prostředí je důchodkyně nucena v posledních letech žít. Strach ze všudypřítomných tuniských drogových dealerů ženu uzavřel v jejím bytě. Italové se ptají: „Jak je možné, že se stát o tuto ženu nepostará, když se stará o statisíce Afričanů?“
To je selhávání státu, který má sloužit k ochraně obyvatel, tak snad to voličům dojde.