Švédské národní muzeum varuje před rasismem v klasickém švédském umění z 19. století

Stará dobrá Evropa prý byla rasistická, většina lidí tehdy byla rasisty a nejspíš vadí i fakt, že je na obrazech z té doby příliš mnoho bělochů. Takže vše, co je v umění z doby před politickou korektností a ideologií mulikulturalismu, je jednoduše rasistické. Jenže co s tím? Vždyť sochy mnoha jejich tvůrců už vzaly zasvé, buď byly zničeny nebo uloženy někam, kde o ně zraky lidí, které by onen rasismus mohl šokovat, nezavadí. A předělávat díla, která mají mnohdy velmi vysokou hodnotu, by už bylo skutečně poněkud přes čáru..

V sérii varování Švédského národního muzea je klasické umění 19. století prezentováno jako patriarchální, reakční a velmi nebezpečné kvůli údajným rysům rasismu, sexismu a nacionalismu.

Buržoazní umění 19. století je prý prezentováno jako plné klamu, nepravd, politické manipulace, sexismu a rasismu. Mimo jiné je umění 19. století vykreslováno jako patriarchální, zpátečnické a hraniční nebezpečné, bez ohledu na „silné liberální klima“ té doby. Naproti tomu umění 20. století, které stále více přijímá sociálnědemokratickou tradici, je vystaveno jako kulturní úspěch.

Například klasický obraz Carla Wilhelmsona „Věřící lidé na loďkách“ je prý rasistický, protože byl namalován v době, kdy se prováděl „antropologický rasový výzkum“.

„Už od romantismu charakterizovala většinu děl myšlenka, která byla dědictvím německého a severského myšlení. Venkovské obyvatelstvo, zemědělci a rybáři, kteří žili podle starších kulturních vzorců a jejichž těla byla poznamenána těžkou prací, mohli být příkladem severských národních typů. Od poloviny 19. století byla tato mylná perspektiva posílena sbírkami vzorků anatomického muzea, které zahrnovaly antropologický rasový výzkum,“ uvedlo Národní muzeum ve svém varování.

Stejně tak je sexistická agenda připisována obrazům erotické povahy z 19. století, které se zaměřují na ženské tělo jako předmět umění, s varováními zaměřenými na „tradici mužského pohledu“, který představuje ženskou postavu jako „kořist“.

Cílem muzea je tak zprostředkovat myšlenku, že společnost 19. století byla oklamána a byla patriarchální, zatímco umění je prezentováno jako vysoce represivní nástroj v nepřirozeném stavu společnosti.

Toto nesmyslné nálepkování švédských klasických uměleckých děl vyvolalo na sociálních sítích vlnu nevole.

„Národní muzeum označuje své obrazy bláznivými levicovými politickými výblitky. „Věřící lidé na loďkách“ od Carla Wilhelmssona je popisován jako rasistický. Stálá expozice je proto jednou velkou levicovou indoktrinací, financovanou z našich daňových peněz,“ poznamenal jeden z uživatelů.

Myslím, že zhodnocení naštvaného Švéda přesně vystihuje šílenou ideologickou zanícenost, na kterou dnes mnohdy nasedá právě angažovaná umělecká fronta v celém západním světě. A skuteční umělci se musí v hrobech obracet…