Multikulturní obohacování podobného rázu zažívá Švédsko dnes a denně, jak ostatně dokazují i mnohé články, které si zde můžete přečíst.
Deportovat násilníky na doživotí. Takový je názor státní zástupkyně Fridy Hörlingeové (viz obr.) po nedávném soudu, kdy byl muž z Alžírska odsouzen k trestu odnětí svobody a k deseti letům deportace za znásilnění v Göteborgu.
K velmi brutálnímu znásilnění došlo v noci z 11. na 12. září tohoto roku, kdy se osmnáctiletá Erika vydala autobusem domů z kolaudační party v Göteborgu. Poslouchala hudbu ve sluchátkách a nevšimla si, že ji cestou z autobusu domů sledoval Arab, 28letý Alžířan Omar.
Když osmnáctiletá žena prošla vstupními dveřmi ke schodišti v domě, kde žije, Omar náhle vyběhl dopředu a popadl ji.
„Křičela jsem, držel mě za ústa. V tu chvíli jsem si uvědomila, že chce udělat něco, co zlého,“ říká o incidentu při policejním výslechu.
Omar popadl Eriku, která si uvědomila, že se z této situace nedostane. „Lapala jsem po dechu, hodně mě to vyděsilo,“ říká. Omar srazil Eriku dolů na zem a svlékl jí násilím šaty. „Vše se stalo opravdu rychle. Bylo to opravdu tak rychlé. Takže jsem byla většinou velmi šokována a paralyzována,“ vypověděla Erika.
Když ležela úplně nahá na zemi pod schodištěm, Omar chtěl, aby řekla, že ho miluje. „Pak ho tam zasunul, snažila jsem se celou dobu vší silou bránit,“ říká Erika.
Pak Omar Eriku několikrát znásilnil, na podlaze u schodiště, znásilňování trvalo několik hodin. Ve stejné době, kdy byla Erika znásilňována, její rodiče spali doma v bytě, jen o pár pater výš.
Soused, dvacetiletý mladík, se šel nakouknout, co se děje na schodišti, náhle proto otevřel dveře. Erika sebrala odvahu a začala křičet tak hlasitě, jak jen mohla. „Pomozte, prosím! Pomoc! Pomoc!“ křičela.
Ale muž znovu zavřel dveře a Erika zůstala sama s násilníkem, který se nyní stal ještě násilnějším, neboť ho naštvalo, že Erika křičela o pomoc. Také ji začal škrtit. „Bála jsem se, že mě uškrtí a zabije“, vypověděla Erika.
Při pozdějším policejním výslechu soused popíral, že by viděl znásilnění, přestože Erika vypověděla, že ho viděla vykouknout z bytu.
V domě žijící novinář, který nemluví švédsky, během noci také přišel na schodiště. Když slyšel Eriku křičet, a viděl ji a Omara nahé pod schodištěm, bál se jít na místo činu, neboť pochopil, co se tam děje. Nicméně ani neupozornil policii a ponechal dívku ve spárech násilníka.
Třetí svědek, muž, který žije na stejném patře, na kterém se znásilnění odehrálo, se také divil, co se děje na schodišti. Vstal a podíval se kukátkem ve dveřích.
„Díval jsem se a viděl jsem siluetu člověka, který dřepěl a chvílemi ležel. Vypadalo to, že něco hledá,“ vypověděl muž při výslechu. Muž nicméně probudil svou ženu, která otevřela dveře a viděla Omara, nahého a znásilňovanou ženu pod ním. Teprve ona upozornila policii, která přijela a zatkla Omara při činu na schodišti.
Odsouzený Omar přijel do Švédska z Alžírska v březnu 2015, posléze tam požádal o azyl. Jeho žádost byla zamítnuta v dubnu 2016. Po odchodu ze země se Omar vrátil do Švédska někdy loni na podzim. Znovu požádal o azyl v lednu tohoto roku.
Omar je známou firmou dokonce i u Interpolu. Arab používal několik různých identit při pokusu o získání povolení k pobytu v Evropě. Ve Švýcarsku je znám pod jiným jménem než ve Švédsku a v Itálii má třetí identitu.
Nyní byl osmadvacetiletý Arab odsouzen ke čtyřem rokům vězení a 10 letům deportace za znásilnění. Je mu také nařízeno zaplatit 150 000 korun jako náhradu škody Erice.
Omar ani státní zástupce se zatím proti rozsudku neodvolali. Omarův právník Peter Wall se k tomu, zda se proti verdiktu odvolá, nevyjádřil. „Jestli mám něco říct, tak si musím nejdřív promluvit se svým klientem a zeptat se, jestli si myslí, že je to v pořádku,“ prohlásil obhájce.
Prokurátorka Frida Hörlingeová říká, že ona je obecně spokojena, že je Omar odsouzen ke čtyřem letům vězení a k desetileté deportaci. „Požádala jsem o o něco delší trest a doživotní deportaci, ale celkově jsem spokojena s rozsudkem a úvahami, které okresní soud učinil,“ říká.
Hörlingeová je státní zástupkyní, která neustále upozorňuje na skutečnost, že tresty jsou ve Švédsku příliš shovívavé. „Myslím, že bychom měli mít tvrdší tresty. Za páchání zločinů by se mělo tvrdě platit,“ řekla.
Frida Hörlingeová se domnívá, že švédská judikatura by měla být přezkoumána a že brutální násilníci, jako je Omar, by nikdy neměli být vpuštěni zpět do Švédska. Věří, že tento druh násilníků má být ze života ve společnosti vyloučen navždy.
„Je to znásilnění velmi mladé dívky, je jí 19 let, v době znásilnění jí bylo 18, tedy je to ještě v podstatě dítě. Domnívám se, že uplatňování zákona by zde mělo být změněno. Na tom si trvám. Přesto se proti rozsudku neodvolá. „Souhlasím s úvahami a závěry, k nimž okresní soud dospěl v tomto rozsudku, takže se neodvolám,“ uvedla okresní prokurátorka Frida Hörlingeová.
K případu dodávám, že se zde opět ukázala neschopnost jakkoli reagovat na násilí, které je vetřelci pácháno na spoluobčanech. Několik sousedů si všimlo čehosi podezřelého, ale raději dělali, že se jich to netýká, jeden dokonce ani nezavolal policii, i když si byl jist, že na chodbě domu dochází k trestnému činu (otázka je, zda se také nejednalo o muslima, který čin schvaloval, neboť tento svědek byl cizinec).
Trvalo velmi dlouho, než konečně někoho napadlo alespoň zavolat policii. Ale jít dívce na pomoc se neodvážil vůbec nikdo. Ostatně, podobnou zkušeností nedávno prošla jiná švédská dívka, která byla napadena v metru. O případu, kdy napadené a bité dívce nepomohl nikdo z asi padesáti svědků, jsem psala zde.
O čem to svědčí? O tom, že zvrácená genderová bezpohlavní výchova udělala ze Švédů úplné bačkory. Nejsou schopni bránit nejen sami sebe, ale ani jiné napadené lidi, byť je svědků mnohem víc, než násilníků. Mnohdy – jak se ukazuje na případě svědků znásilnění dívky – nejsou ani schopni zavolat pomoc.
