Brusel v sevření korporací: Rozpočty na lobbing dosahují nového rekordu

EU nikdy nepracovala v zájmu občanů členských zemí, ale výhradně v zájmu korporací. To je známo již velmi dlouho a zdá se, že se tento vliv nadnárodních korporací v příštích letech ještě zvýší.

Korporátní lobbisté si totiž v Bruselu kupují stále větší vliv. Nová analýza ukazuje, že největší korporátní lobbisté nyní ročně utratí téměř 382 milionů eur za aktivní formování politiky EU.

Finančně nejmocnější zájmové skupiny mají nyní u jednacího stolu prominentnější místo než kdykoli předtím. Zájmy běžných občanů a menších podniků v tom téměř nehrají roli.

Brusel není jen centrem politického mocenského aparátu Evropské unie, ale prakticky samostatným mocenským vesmírem. Kolem institucí EU působí advokátní kanceláře, poradenské společnosti, průmyslová sdružení, kanceláře korporací a think-tanky.

Abyste dosáhli změny v evropské politice, nepotřebujete nutně mandát ani pozici. Často stačí značný rozpočet na lobování, síť kontaktů a správný přístup k orgánům, kde se směrnice, nařízení a výjimky navrhují.

Nová analýza provedená organizacemi Corporate Europe Observatory a LobbyControl odhaluje, do jaké míry se tento lobbistický stroj rozrostl. Podle analýzy největší lobbisté z bruselského průmyslu utratí ročně přibližně 381,75 milionu eur za lobbistické aktivity u institucí EU.

Studie zahrnovala 173 společností a obchodních sdružení, z nichž každá deklarovala roční rozpočet na lobbing ve výši nejméně 1 milionu eur. To představuje nárůst o téměř 50 procent oproti roku 2020. Počet těchto obzvláště dobře financovaných lobbistů v tomto období také výrazně vzrostl.

Lobbování samozřejmě není automaticky nelegitimní. Ve složité ekonomice si musí být zákonodárci vědomi důsledků nových předpisů pro podniky, pracovní místa, investice a bezpečnost dodávek.

Problematické však je, když finančně mocní aktéři systematicky získávají větší přístup než občané, malé podniky, spotřebitelé nebo nezávislí odborníci. Tato asymetrie pak eskaluje do přímého vlivu na politiku.

Podle analýzy jsou nejsilněji zastoupena ta hlavní odvětví, která byla v posledních letech obzvláště ovlivněna regulací EU: technologie, bankovnictví a finance, energetika, chemický průmysl, zemědělství a velká mezioborová obchodní sdružení.

Právě v těchto odvětvích Brusel rozhoduje o trzích v hodnotě mnoha miliard eur: digitální zákony, předpisy o umělé inteligenci, požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti, právní předpisy o chemických látkách, energetický trh, klimatické cíle, povinnosti v dodavatelském řetězci a finanční regulace.

To ovlivňuje obchodní modely celých odvětví.

Vzhledem k tomu, že eurokraté v současné době údajně prosazují program „zjednodušení“ s cílem snížit byrokracii, mohl by být lobbistický vliv využit především pro zájmy finančně silných korporací. Kdo bude mít asi z údajného nového uvolnění největší prospěch?

Malý řemeslný podnik, který nemá vlastní lobbisty v EU? Středně velký výrobce, který se dusí pod tlakem formulářů a požadavků na podávání zpráv? Nebo spíše nadnárodní korporace, která má k dispozici právníky, konzultanty a lobbisty, kteří jí pomáhají s tvorbou legislativy v rané fázi, vyjednáváním výjimek a odkládáním lhůt?

Koncentrace moci je obzvláště zřetelná při pohledu na jednotlivá odvětví. Velké technologické firmy vedou s deklarovaným rozpočtem na lobbing v EU ve výši přibližně 73 milionů eur, následují banky a finanční sektor s přibližně 67 miliony eur.

Dále následují energetické společnosti s přibližně 52 miliony eur, chemické a zemědělské korporace s přibližně 47 miliony eur a mezioborová obchodní sdružení s přibližně 33 miliony eur.

Jen těchto pět lobbistických skupin představuje zhruba 272 milionů eur, tedy více než dvě třetiny celkových lobbistických rozpočtů těch hlavních hráčů, kteří deklarují alespoň 1 milion eur každý.

Jsou to také odvětví nejvíce ovlivněná bruselskými nařízeními v oblasti digitálních technologií, klimatu, financí, chemických látek a udržitelnosti.

Čísla z rejstříku transparentnosti ukazují pouze část reality. Rozpočty na lobbing vykazují samotné organizace a nepředstavují úplný popis všech forem vlivu. Neformální diskuse, spontánní kontakty, e-maily, akce, stipendia nebo nepřímé kampaně je obtížné sledovat.

Evropský účetní dvůr již varoval, že lobbisté mohou obcházet pravidla EU o transparentnosti, a že ne každá forma politického vlivu je dostatečně viditelná. Dalo by se také říci, že vidíme pouze špičku ledovce.

Brusel hlásá transparentnost, ale vytváří systém, který je pro běžné lidi prakticky neprůhledný. Národní parlamenty ztrácejí na úrovni EU moc, postupy EU se stávají techničtějšími a neprůhlednějšími a zároveň roste vliv těch aktérů, kteří se v tomto aparátu neustále cítí jako doma.

Vzhledem k ekonomickým tlakům v podobě vysokých cen energií, přesouvání výroby, slabého hospodářského růstu a rostoucí ztráty mezinárodní konkurenceschopnosti evropských společností je pochopitelné, že podniky zvyšují tlak na bruselské eurokraty.

Otázkou však je, zda Brusel toto promítne do skutečné úlevy pro širší ekonomiku nebo zda to nakonec opět prospěje především velkým hráčům, kteří jsou již nyní nejlépe organizovaní.