Studie dokazují: Nárůst CO2 nemá žádný vliv na sucha a srážky

Mainstreamová propaganda velmi často svádí jakékoli extrémní projevy počasí – hurikány, tornáda, přílišné sucho či povodně – na zvýšený obsah CO2. Cokoli, co může posílit podporu agendy, se hodí.

Tři nedávné studie zkoumaly klimatický vývoj v posledních několika stoletích na základě letokruhů ze tří různých oblastí. Výsledky jsou jasné a dokazují, že srážkové vzorce nezávisí na obsahu CO2 ve vzduchu.

Každodenní zprávy o soudném dni z mainstreamových médií tvrdí, že naše Země neúprosně vysychá. Údajná příčina se vždycky rychle najde: zlí lidé a jejich emise CO2.

Bližší pohled na vývoj v posledních několika stoletích však způsobí, že se domeček z karet klimatických alarmistů opět zhroutí. Tři nové paleoklimatické studie ze zcela odlišných oblastí světa působivě ukazují, že klimatu dominují přirozené výkyvy.

Prostě neexistuje žádný prokazatelný vliv lidských emisí CO2 od roku 1950 na naše srážkové vzorce.

Výzkumné závěry z let 2025 a 2026, založené na analýze letokruhů (dendrochronologie), sahají stovky let do minulosti. Zahrnují období od roku 1320 do roku 2021, od roku 1657 do roku 2020 a od roku 1720 do roku 2014.

Neporušitelný archiv přírody vykresluje zcela jiný obraz než katastrofické počítačové modely IPCC.

V žádném ze studovaných regionů – ani ve Skandinávii, ani v Asii, ani v jižní Evropě – nebyl za posledních 300 až 700 let nalezen srážkový vzorec, který by se dal připsat antropogenní „změně klimatu“ nebo nárůstu emisí CO2 po roce 1950.

Ještě horší pro mainstreamové tvrzení je, že před velkou industrializací existovala mnohem dramatičtější sucha než dnes. Pojďme se podrobně podívat na tři klíčové studie:

Skandinávie: Extrémní sucha bývala mnohem častější (Stridbeck a kol., 2026)

Studie publikovaná v časopise Climate of the Past (Copernicus) zkoumala subarktickou oblast Švédska. Každý, kdo se domnívá, že severní Evropa v současné době zažívá bezprecedentní období sucha, bude od této představy vyveden historickými daty.

Rekonstrukce letokruhů za posledních 700 let jednoznačně ukazují, že extrémní deficit srážek a masivní sucha byly před rokem 1950 výrazně častější a mnohem závažnější než v následujícím období.

Příroda nevykazuje žádné „člověkem vyvolané“ zhoršení stavu.

Asie / Tibetská plošina: Hrůzné příběhy megasucha (Cai et al., 2026)

Krátce nato se v časopise ScienceDirect objevila podobná studie o Tibetské náhorní plošině. Zjištění jsou pro klimatické alarmisty doslovnou fackou do tváře.

Při pohledu na období od roku 1720 je zřejmé, že tzv. „megasucha“ byla před masivním globálním nárůstem CO2 celkem běžná. Mezi lety 1865 a 1950 došlo ke třem takovým gigantickým megasuchům.

A poté, ve fázi údajně všezničující, moderní, člověkem způsobené změny klimatu (1950 až 2014), došlo pouze k jednomu. Výzkumníci také prokazují, že roky těžkého sucha v letech 1735 a 1914 byly výrazně horší než často dramatizovaný „suchý“ rok 2009.

Střední Řecko: Žádné stopy po lidech (Sakalis a Kastridis, 2025)

Středomořská oblast je oblíbeným cílem klimatických alarmistů, kteří ji vykreslují jako „ohnisko“ údajného globálního oteplování. Každý lesní požár a každé suché léto se okamžitě svaluje na CO2.

Studie (publikovaná MDPI) o středním Řecku, která analyzovala data z let 1657 až 2020, však toto šíření strachu zcela vyvrací. I zde je jasné: Jsou to naprosto normální, přirozené cykly a výkyvy, které diktují události.

Prostě neexistují žádné důkazy o tom, že by člověk nebo nárůst CO2 po roce 1950 změnili srážkový režim.

Uhlíkové odpustky a zákazy jsou založeny na pohádce

Opět se tak černé na bílém v nových studiích potvrzuje to, co ví každý, kdo nepropadl propagandě: Klima se mění a vždy se měnilo. Řídí se zcela přirozenými, někdy extrémními cykly.

Představa, že lidé mohou ovládat počasí nebo dokonce globální srážky pomocí neškodného stopového plynu CO2, se stále více ukazuje jako ideologická megalomanie.

Zatímco vlády obtěžují a ničí občany neustále rostoucími daněmi z CO2, regulacemi vytápění a absurdními klimatickými požadavky, historická paměť stromů dokazuje, že nic v našem současném klimatu není bezprecedentní.

Sucha byla v minulosti mnohem horší: zcela bez aut, letecké dopravy a uhelných elektráren. Je jistě nejvyšší čas, aby tyto alarmistické příběhy byly konečně odeslány na smetiště dějin.