Asi nikomu u nás nemohla uniknout ona žabomyší válka mezi rozvědčíkem z Hradu a vládou, která se týkala účasti na summitu NATO v Ankaře. Toto je v posledních týdnech největší téma domácí politiky.
Zabýval se jím i velmi zpolitizovaný Ústavní soud, který rozhodl přesně tak, jak se dalo očekávat. Kariérní komunista Baxa rozhodl ve prospěch svého kamarádíčka – též kariérního komouše – Pavla.
U nás téma pro všechna média, zatímco ve světě to nikoho nezajímalo. Denně projdu mnoho zahraničních webů, ale o hádce na téma, kdo pojede na summit NATO, se nikde nepsalo. Tedy šlo jen o čistě domácí – pro zahraničí zcela nezajímavé – téma.
Osobně jsem se mu věnovala jen jednou a to až poté, co rozhodl Ústavní soud takovou rychlostí, jakou u „obyčejného plebsu“ nevidíme.
Nicméně jinak toto téma považuji za zcela nepodstatné. Možná má nakonec za cíl odvádět pozornost od jiných kauz.
Je ovšem zajímavé, že u nás mnohem méně diskutovaná záležitost je naopak v zahraničí velmi sledována a komentována. Jedná se o úvahu o tom, zda neodebrat Řád Bílého lva Zelenskému.
Polsko mu už řád odebralo, což také komentovali po celém světě a nyní se objevují otázky, zda by to skutečně bylo možné i u nás. Jenže naše pravidla jsou přece jen podle všeho jiná než polská, takže možné to zřejmě nebude.
Navíc pro takový krok ani není většinová politická podpora.
Kauzu dostal „do světa“ Jindřich Rajchl, kterého také zahraniční weby citují, jeho příspěvek je pak v cizině často sdílen a komentován. Mimo jiné k tomu řekl:
„Nemůžeme mlčet, když náš nejvyšší státní řád nosí osoba, která pojmenovává vojenské jednotky po nacistických zločincích.“
Šlo o reakci na stejný incident, za který byl řád odebrán i Polskem, kde se navíc rozběhla mohutná debata na toto téma. Polákům vadí pokračující adorace nacistů, kteří brutálně vraždili jejich předky.
Pohled na Ukrajinu se v zemi velmi mění a podpora ze strany Poláků je menší než kdy dřív. Na sociálních sítích dokonce masově sdílí i tuto mapku, na které ukazují, jak by měla v budoucnu vypadat Ukrajina:
Tedy zatímco v Polsku je opakovaná adorace nacistů ze strany Ukrajiny velké téma bez ohledu na to, k jakému ideologickému proudu se kdo řadí, u nás zřejmě tato otevřeně prezentovaná podpora nacismu nevadí.
Rajchl byl také hezky rychle „postaven do latě“ s tím, že podobný krok u nás není možný. Ve stejném duchu to nakonec okomentoval i Macinka.
Debata o adoraci nacistů ze strany Ukrajiny a možnosti odebrání Řádu Bílého lva je tím u konce, neboť téma, které ignoruje mainstream, jednoduše neexistuje.
Nicméně i tato pouhá zmínka o možnosti odnětí Řádu Bílého lva ve světě zaujala, jak jsem zaznamenala na několika různých zahraničních webech či na sociálních sítích.
Poláci dokonce v komentářích doufali, že bychom mohli být další zemí, která otevřeně poukáže na adoraci nacismu ze strany ukrajinského vedení.
Nestalo se tak, pro zbytek vlády to totiž není žádné téma. A pro média a opozici samozřejmě už vůbec ne. Pro ně je spojování Ukrajinců s nacisty nemyslitelné. Přitom na Volyni nebyli brutálně vražděni jen Poláci a Židé, ale i Češi.
A toto zdaleka není nijak ojedinělý případ, kdy se u nás velmi pitvala nějaká kauza, která venku nikoho nezaujala, zatímco jiná, u nás považovaná za okrajovou, byla hojně komentována.
Předpokládám, že na vině je zejména fakt, že to, co nezajímá korporátní média, jednoduše téma není a ani nebude. A naopak.
Nakonec má možná rozmazávání nějaké hlouposti za cíl zastřít něco jiného, co se děje v pozadí.
Něco, co je mnohem důležitější…
