Neustále slyšíme tvrzení, že USA válku v Íránu tvrdě prohrávají. Je tomu tak ovšem skutečně? Byla opravdu cílem změna režimu či zabránění výroby jaderné zbraně, jak tvrdí oficiální zdroje?
Stále více se to jeví tak, že ve skutečnosti bylo cílem právě narušení obchodních tras daleko od USA s tím, že se počítalo s dočasným nárůstem cen i v samotných Spojených státech.
Nicméně právě z USA je nyní volná cesta nejen do Evropy, ale i na další kontinenty, i když někdy samozřejmě trochu oklikou. USA nyní velmi výrazně zvyšují nejen vývoz ropy, ale také LNG.
To byl pravděpodobně skutečný cíl. Ne změna režimu. O Írán zde zřejmě nikdy nešlo. Pokud bude konflikt pokračovat, pak spíš v režii Izraele, který sleduje odlišné zájmy než USA .
Aktuálně Trump pokračování války vyloučil, ale v jeho případě to nic neznamená, neboť zítra nebo třeba za týden může názor změnit.
Válka tak ve skutečnosti pokračuje, pouze však na rovni ekonomické a ne v podobě války horké.
Války ve 21. století se totiž neřeší jen raketami, ale tankery, kontejnerovými loděmi, energetickými toky a průlivy, kterými plují.
Zatímco svět se dívá na frontu na Ukrajině nebo dění kolem Tchaj-wanu, skutečná otázka moci často probíhá na několika úzkých vodních cestách. Kdo je ovládá, ten ovlivňuje ceny ropy, dodavatelské řetězce, inflaci a v nouzi i schopnost celých států jednat.
Jedno geopolitické zjištění vyniká: Většina těchto klíčových globálních tras vede přímo či nepřímo přes státy, které jsou spojenci nebo úzce propojeny s USA.
Osm úzkých míst, která hýbou světem
Nejdůležitější námořní úzká místa zahrnují:
Hormuzský průliv
Malacký průliv
Bab al-Mandab
Dánský průliv,
Bospor a Dardanely
Panamský průliv
Gibraltarský průliv,
Suezský průplav
Selhání jediného z těchto bodů může trhy silně otřást. Několik z nich současně zasáhlo globální ekonomiku.
Strategický vzorec
Velká část těchto tras je pod vlivem kolektivního Západu nebo států spojených s USA:
Dánský průliv – stát NATO Dánsko
Bospor / Dardanely – člen NATO Turecko
Panamský průplav – tradičně silný americký vliv
Gibraltar – britské území
Španělsko – stát NATO
Suezský průplav – blízký partner USA Egypt
Singapur – úzce spojený s Washingtonem z hlediska bezpečnostní politiky
Malacký průliv lemují Malajsie, Indonésie a Singapur – státy, které jednají nezávisle, ale nejsou součástí čínského tábora.
Nejdůležitější výjimkou zůstává Hormuz, kde má Írán centrální vliv.
Proč je to pro Čínu zásadní
Čína je exportní velmocí, průmyslovým centrem a zároveň jedním z největších dovozců energie na světě. Významná část zásob ropy a surovin je přepravována po moři.
To znamená, že mnoho čínských dodavatelských řetězců závisí na trasách, které nejsou pod kontrolou Číny.
Několik z nich se nachází v regionech s výraznou vojenskou přítomností USA. V případě krize a nejistoty mohou kontroly nebo objížďky způsobit obrovské náklady.
Pro stratégy v Pekingu je to už léta klíčový problém. Proto Čína investuje do:
- nových ropovodů do Střední Asie a Ruska
- přístavů podél „Nové hedvábné stezky“
- větší námořní přítomnosti v Indickém oceánu
- silnějších dodávek energie po pevninských trasách
Kde už dnes panuje nejistota
Několik úzkých míst je již považováno za nestabilní:
- Bab al-Mandab: Útoky v Rudém moři donutily lodě obeplout Afriku.
- Hormuzský průliv: Napětí mezi Íránem, USA a Izraelem pravidelně vyvolává nervozitu
- Suezský průplav: Jakékoli narušení okamžitě ovlivňuje obchod mezi Evropou a Asií.
- Černé moře / Turecký průliv: Válka na Ukrajině dále zvyšuje jejich strategický význam.
Už dnes je jasné, že k otřesu globálních dodavatelských řetězců není potřeba válka mezi velmocemi.
Které trasy by mohly být v budoucnu výbušnější
Následující faktory jsou považovány za obzvlášť citlivé pro budoucnost:
- Malacký průliv: Životní linka pro čínský dovoz energie a obchod s východní Asie.
- Lombok a Sundský průliv: Alternativní trasy do Malaccy.
- Panamský průplav: Nedostatek vody zasahuje globální obchod.
- Arktické námořní trasy: Nová soutěžní zóna kvůli tání ledu.
- Indický oceán: Rostoucí konkurence mezi USA, Indií a Čínou.
Skutečná otázka moci
Geopolitická soutěž mezi Washingtonem a Pekingem není jen o clech, čipech nebo vojenských rozpočtech.
Točí se kolem starší otázky:
Kdo kontroluje trasy, jimiž proudí energie, zboží a bohatství?
USA mají celosvětovou síť aliancí a námořní přítomnost. Čína má průmyslovou masu, kapitál a rostoucí námořní moc.
Závěr
Rusko v současnosti upoutává pozornost v Evropě. Ale z dlouhodobého hlediska je strategický důraz USA zaměřen na Čínu.
A není rozhodující jen síla armád, ale kontrola nad úzkými branami globální ekonomiky.
ano, je to tak. Pretoze USA robia ustavicne s Izsrahellom nejaky bordel okolo Iranu. Primerie, ale blokujeme lode. Mozu plavat, ale ostrelujeme….atd.
Sustavne nejaky bordel a niekto na tom sakra zaraba. Ked USavleteli do Iranu, azijske burzy (japosnky cas) vystrelili ropu o 15% vyssie, hned volali do USa rysavemu dmeentovi, ze treba nieco zverejnit, aby klesal ropa – a dmeent zverejnil 3 hodiny pred startom americkych burz podla US casu slova na ukludnenie a ropa spadla o 11% hned – ALE bolo nastavenych 8500 kontraktov v hodnote bezmala 1 000 000 000 USD na pokels ceny ropy. Nejaka banda (8500 kontraktov, kadzy v priemere za 112 000 USD) dobre zarobila. Velmi dobre.