Předpokládáte, že pokud na výrobku vidíte „Made in EU,“ tak to znamená, že byl vyroben v některé z 27 členských zemí? Zatím by tomu tak mělo být, ale ne dlouho.
Brusel chce postupně tuto značku udělovat i dalším zemím, které se však většinou ani nenachází na evropském kontinentu. Brzy si tak pod značkou „Made in EU“ můžete koupit třeba i výrobek z Maroka.
Průmysl se tedy ubírá stejnou cestou jako zemědělství: cestou velké ekonomické náhrady!
Již brzy bude možné produkt vyrobený tisíce kilometrů daleko, bez našich požadavků na kvalitu, prezentovat se stejnou legitimitou jako produkt z evropských továren.
Co bude označení „Vyrobeno v Evropě“ na neevropských výrobcích znamenat?
Zde jsou klíčové pasáže analýzy, která rozebírá, co bude znamenat další rozšiřování značky „Made in Europe“:
Geografické rozšíření značky
Nejexplicitnější pasáž se týká rozšíření oblasti původu komponent:
„Návrh nařízení stanoví, že výrobky ze třetích zemí, s nimiž EU uzavřela dohody o volném obchodu, jako je Kanada, Maroko nebo Turecko, by mohly být při výpočtu místní přidané hodnoty započítány jako „evropské.“
Mechanismus kumulativního původu
Takto je původní pravidlo technicky obcházeno:
„Tento takzvaný systém ‚kumulativního původu‘ umožní hotovému výrobku získat označení ‚Vyrobeno v EU,‘ i když podstatná část jeho výroby – a výroby komponentů – pochází ze zemí mimo EU, za předpokladu, že tyto země jsou součástí rozšířené partnerské oblasti.“
Dopad na průmyslovou suverenitu
Obětování průmyslu: dojde k dalšímu velkému odlivu evropských podniků mimo EU:
„Toto opatření znamená povzbuzení k přesunu evropského průmyslu do zemí, kde jsou náklady na pracovní sílu a environmentální normy méně přísné, zároveň se však zachovává privilegovaný přístup na evropský trh pod falešnou záminkou.“
Přímá konkurence
Nebezpečí pro výrobce sídlící výhradně v Evropě:
„Evropský výrobce se ocitne v přímé konkurenci s ‚evropskými‘ výrobky, které ve skutečnosti byly vyrobeny v Maroku nebo Turecku za mnohem nižší výrobní náklady.“
Podobnost se zemědělským modelem
Analýza potvrzuje paralelu se zemědělským sektorem:
„Stejně jako dohody o volném obchodu, které oslabily evropské zemědělství tím, že otevřely stavidla jihoamerickým produktům z Mercosuru, také tato dohoda upřednostňuje globální obchodní toky na úkor ochrany regionálních produktů.“
Stručně řečeno:
Připravované nařízení nejen usnadňuje obchod, ale také nově definuje, co představuje „evropský“ produkt. EU upřednostňuje „kumulativní původ“ (včetně třetích zemí) spíše než „preferenční výrobu“ (omezenou na 27 členských států).
Jde tedy o další způsob, jak dále likvidovat evropský průmysl. Žádná z těchto zemí v rámci dohod – vyjma Kanady – nemá Green Deal, regulace CO2, ESG a další omezení, která činí zboží konkurenceneschopným.
Nezapomínejme také, že ke zmíněným 4 zemím – Kanadě, Japonsku, Turecku a Maroku – mohou brzy přibýt další. Třeba právě země Mercosuru či Indie, s nimiž EU teprve nedávno uzavřela obchodní dohody.
Nebo Ukrajina, jejíž mnohdy závadné zboží se nám EU snaží dlouhodobě vnutit. Časem může značku „EU “ nést třeba celá Afrika.
Lze očekávat, že mnoho evropských výrobců začne své podniky stěhovat do zemí, kde mají nejen levnější pracovní sílu, ale i energie. A samozřejmě kde nejsou pod bezpočtem bruselských regulací, které již nyní evropský průmysl spolehlivě ničí.
Tyto výrobky však budou mít „papírově“ i nadále evropský původ…
