Evropa představuje pro Rusko mnohem věrohodnější hrozbu než se zdá

Předpokládám, že upadající evropské země na tom nebudou až tak dobře, aby dokázaly vyhrát válku s Ruskem (viz situace na Ukrajině). Všichni vnímáme zejména úpadek Německa, ale ani jinde – především díky prosazování politiky Green Dealu – na tom nejsou lépe.

Mladí se navíc vůbec nehrnou do armády a namísto toho vychází do ulic, kde proti snaze o militarizaci společnosti protestují. Osobně si tedy myslím, že jen málo evropských zemí by bylo schopno připravit armádu, která by byla použitelná pro válku s Ruskem.

Zženštilá výchova doprovázená propagací LGBTQ zásadním způsobem Evropu odzbrojují. Paradoxně jediným, kdo by byl v západních zemích ochoten bojovat, jsou zřejmě mladí muslimové. Ti však nebudou chtít bojovat za Německo (Británii, Francii…), ale za chalífát.

Válka s Ruskem by tak byla pro Evropu sebevraždou.

Analýza Andrewa Korybka, kterou si můžete přečíst níže, cílí na politiku (sílu) EU, nicméně osobně si myslím, že k analýze patří také Velká Británie či Norsko, tedy země, které nejsou v EU, ale jsou v NATO  a mají v jeho rámci zásadní roli.

Na druhou stranu je pravda, že i ty země země EU, které nejsou členy NATO (Rakousko, Irsko, Kypr), přinejmenším nějakou formou spolupracují a přidávají se i k Bruselem vyhlášenému zbrojnímu plánu ReArm Europe.

Dále již tedy analýza, která upozorňuje na současné překotné vyzbrojování Evropy pod taktovkou USA a situaci na západních hranicích Ruska přirovnává k té z roku 1941…

Pokud USA dohlížejí na optimalizaci vojensko-průmyslového komplexu EU, vojenské logistiky a dalších obranných záležitostí s cílem „zastínit“ schopnosti spojené s Ruskem, pak by výzva, které by Rusko mohlo čelit na západní hranici, mohla být podobná té z června 1941.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov zopakoval dlouhodobou politiku v nedávném rozhovoru, když svému partnerovi řekl: „Nebudeme útočit na žádnou část Evropy. Nemáme k tomu absolutně žádný důvod.

A pokud se Evropa rozhodne realizovat své hrozby k přípravě na válku proti nám a začne útočit na Rusko, prezident řekl, že to nebude speciální vojenská operace z naší strany, ale plnohodnotná vojenská reakce všemi dostupnými vojenskými prostředky v souladu s doktrinálními dokumenty k této záležitosti.“

Abych to rozvedl, Rusko nikdy nemělo v plánu riskovat třetí světovou válku invazí do pobaltských států a/nebo Polska, jejichž nepřátelské obyvatelstvo by také představovalo trvalou bezpečnostní hrozbu při jakékoli okupaci.

Všechny takové řeči o opaku jsou jen odrazem toho, co lze popsat jako trauma z temnějších období jejich společné historie s Ruskem, přičemž detaily přesahují rámec této analýzy. Stačí vědět, že tvrzení o militantním ruském revanšismu vůči nim nemají žádný základ.

Přesto není pochyb o tom, že Polsko a ostatní jeho evropští spojenci v NATO obecně představují pro Rusko věrohodné bezpečnostní hrozby, ale jejich povaha se vyvíjí a Putin, který je obvykle opatrný, nepovolí první úder za cenu vyvolání třetí světové války.

Před vývojem hypersonických raket Ruskem americká protiraketová infrastruktura v Polsku podkopávala ruské schopnosti druhého jaderného úderu, ale zmíněné zbraně od té doby obnovily strategickou rovnováhu tím, že tuto hrozbu neutralizovaly.

Nejnovější hrozba vyzařující z Polska pro Rusko se týká jeho bezprecedentního budování armády, které vedlo k tomu, že velí největší armádě EU s více než 215 000 vojáky, s plány dosáhnout 300 000 do roku 2030 a půl milionu do roku 2039 (z toho 200 000 by byli záložníci).

Německo soupeří s Polskem o vedení ruského zadržování, zatímco EU loni vyhlásila plán „ReArm Europe“ v hodnotě 800 miliard eur a všechny tyto rezervy rychle dosáhnou rusko-běloruské hranice díky „vojenskému Schengenu.“

To se týká paktu z počátku roku 2024 mezi Nizozemskem, Německem a Polskem o usnadnění přesunu vojáků a vybavení přes jejich hranice, přičemž k nim  se plánuje připojit i Belgie a Francie.

Východní křídlo NATO se také rychle militarizuje, nejen pokud jde o zdvojnásobení nákupu zbraní a počtu nováčků, ale také v oblasti fyzické infrastruktury. Obranná linie EU, která spojuje „Baltskou obrannou linii“ a polský „Východní štít,“ se rychle mění v novou železnou oponu.

Nejzlověstnější je, že Národní obranná strategie Trumpa 2.0 prohlašuje, že „Evropské NATO převyšuje Rusko ekonomickým měřítkem, populací a tedy i skrytou vojenskou silou,“ což vše musí být správně řízeno, aby bylo možné Rusko co nejefektivněji zadržet.

Ačkoliv Rusko vyhrává „závod logistiky„/“vyčerpávací válku“ s NATO na Ukrajině, bude stále obtížnější udržet si vedení a potenciální „zastínění“ jeho schopností ze strany EU by se mohlo stát existenční hrozbou, pokud by někdy vypukl konflikt.

Právě s tímto scénářem Lavrov silně naznačil, že Rusko použije jaderné zbraně ve své reakci na jakoukoli hypotetickou invazi EU.

Pokud USA dohlížejí na optimalizaci vojensko-průmyslového komplexu EU, vojenské logistiky a dalších obranných záležitostí, pak by výzva, které by Rusko mohlo čelit na západní hranici, mohla zrcadlit tu z června 1941.

Na rozdíl od té doby je Rusko nyní jadernou supervelmocí, a to může být jediný faktor, který odrazuje EU od invaze do Ruska.