Uhlíkové odpustky: EU zdražuje dovoz průmyslu a škodí svým vlastním členským zemím

Přiznám se, že jedince, kteří nemají žádný osobní prospěch z EU – tedy nejsou napojeni na její dotační cecík nebo nepatří k řadám jejích dobře placených úředníků – a přesto chtějí za každou cenu setrvat v EU, považuji za masochisty.

To ovšem platí i pro většinu našich občanů, kteří si stále ještě zpravidla neuvědomují, jak dalekosáhlé jsou dopady bruselské politiky.

To se stále silněji týká i politiky Green Dealu, jejímž jediným účelem je ztráta soběstačnosti a konkurenceschopnosti a tím i deindustrializace Evropy a úpadek zemědělství.

Cílem je, aby se majetek přelil zdola nahoru, tedy od občanů ke korporacím. To je ostatně podstata korporátního fašismu, kterému se dnes přezdívá „liberální demokracie.“

A destrukce Evropy pokračuje, nyní zejména „útokem“ na průmysl.

Místo snižování výrobních nákladů v Evropě a posilování domácího průmyslu EU uměle zdražuje dovoz oceli, hliníku a hnojiv prostřednictvím poplatku z CO2.

Tímto způsobem Brusel dále poškozuje Evropu jako průmyslovou oblast.

Průmysl zpracování kovů v Evropě letos čelí novým břemenům. Zatímco dříve jsme mohli levněji nakupovat ocel a hliník ze zahraničí, nyní je to obtížnější díky regulaci EU týkající se tzv. úpravy CO2 na hranicích.

Pokud evropské firmy dovážejí energeticky náročné produkty, jako je ocel, hliník nebo hnojiva, musí pro ně zakoupit certifikáty CO2. Cena: mezi 70 a 100 eury za tunu CO2.

Jako obvykle bruselští eurokraté tvrdí, že chtějí chránit domácí průmysl, který už nyní trpí vysokými cenami energií a nesmyslnými uhlíkovými odpustky prostřednictvím systému obchodování s emisemi ETS.

Ale i kdyby se evropští výrobci oceli, hliníku a hnojiv měli opět stát „konkurenceschopnými“ na vnitřním trhu umělým zvýšením cen dovozu, způsobuje to další deformace.

Například kovoprůmysl dokázal alespoň částečně přežít na světových trzích díky levnějším dováženým kovům.

Od 1. ledna však tato možnost již neexistuje. Jejich suroviny a polotovary jsou výrazně dražší. Zemědělci nyní čelí také výrazně vyšším výdajům na hnojiva, což zvyšuje náklady na produkci potravin.

To znamená, že dojde k jejich dalšímu zdražení.

Bruselská politika klimatické mánie tak přivádí stále více evropských firem do těch zemí, které nadále prosazují rozumnou politiku a odmítají se zapojit do šílenství kolem CO2.

Evropa se tak stává stále méně atraktivní jako obchodní místo. Navíc bruselští eurokraté způsobují ještě více obchodních sporů s jinými zeměmi…