Holandsko: Nové způsoby vyvlastňování zemědělců

V Holandsku již asi tři roky podnikají kroky, jejichž cílem je výrazně snížit počet zemědělských podniků v zemi, která je (zatím) druhým největším producentem zemědělských produktů na světě.

To už však zřejmě brzy nebude pravda, protože nejpozději do roku 2030 budou muset skončit farmáři, kterým bylo vyvlastnění ohlášeno v souvislosti s jejich působením v tzv. oblasti Natura 2000.

To se týkalo zhruba 3000 zemědělců, nicméně v případě mléčných farem došlo mnohdy k vyvlastnění i mimo tyto zóny. Výmluvou je samozřejmě Green Deal EU a nutnost omezení produkce uhlíku a metanu.

Mnozí zemědělci už skončili, aby se na místě jejich farem objevily větrníky nebo nové migrační centrum.

Je alarmující, když si uvědomíte, že mnohé z těchto farem existují již mnoho staletí. Přežily války, krize, sucha i různé další extrémy počasí, aby je nakonec „zabila“ podvodná politika EU.

Pokud si někdo myslel, že u likvidace v rámci oblasti Natura 2000  to skončí, pak se tvrdě mýlil. Vyvlastňování pokračuje, jenže už se tak neděje přímo, ale pouze v tom stylu, že jsou zemědělcům nastaveny takové podmínky, aby sami zkrachovali.

Novinářka Marianne Zwagerman dává za příklad takové záměrné likvidace případ farmáře Elberta Hennipmana z Westbroeku. Jeho situace není ojedinělá, ale ilustruje širší vývoj, kdy farmáři a pěstitelé ovoce musí uvolnit místo výstavbě migračních center nebo větrníkům.

Hennipman byl nečekaně konfrontován drastickými opatřeními ze strany provincie Utrecht. Před šesti týdny mu zavolal státní úředník, který se ptal, zda je doma, protože mu má být doručen dopis.

Ještě předtím, než se Hennipman dozvěděl o obsahu tohoto dopisu, objevilo se na jeho dvoře několik cizích lidí. Na žádost starosty byl k němu vyslán pastor a policie a dokonce i praktický lékař ho kontaktoval, aby se ho zeptal, zda je potřeba lékařská pomoc.

Viditelně se očekávalo, že dopis farmáře velmi silně zasáhne.

V dopisu se uvádí, že Hennipman již nesmí hnojit svou půdu, a že jeho krávy se již nesmí pást, protože i pastva je považována za hnojení.

Čtyři další farmáři ve stejné vesnici současně obdrželi stejnou zprávu. A to není vše. Nová nařízení postihla stovky dalších farmářů a pěstitelů ovoce v regionu. Bez hnojení nic neporoste, takže toto opatření ve skutečnosti znamená ukončení provozu podniku.

Provincie tento krok zdůvodňuje ochranou  rašeliny. Jde o typ rašeliny, o které se tvrdí, že je citlivá na dusík. Zwagermanová toto tvrzení zpochybňuje a upozorňuje na to, že rašelina byla v místě objevena teprve před několika lety.

Podle jejího názoru jde o otázku „nově vzniklé přírody,“ kvůli které musí stávající farmy ustoupit.

Podle Zwagermanové je skutečná motivace jinde. Odkazuje na veřejná prohlášení poslance Sterka, ve kterém hovoří o nutnosti udělat místo pro bydlení a energetickou transformaci.

V tomto kontextu Zwagermanová poukazuje na umístění velkých větrných turbín (v Holandsku přezdívaných „terror turbíny“) v krajině okolo Utrechtu, rovněž v oblastech s chráněným statusem.

Mluví o rozporu mezi přísnými pravidly pro občany a zemědělce na jedné straně a rozsáhlými infrastrukturními projekty na straně druhé.

Navíc Zwagermanová zpochybňuje tvrzení, že příroda a kvalita vody jsou ve špatném stavu. Spoléhá na výzkum novinářky Geesje Rotgers, která si vyžádala evropské zprávy, v nichž samo Nizozemsko poskytuje data o přírodních rezervacích a kvalitě vody.

Tato data ukazují příznivější obraz, než naznačují vládní politici.

Nevidí případ Hennipmana jako ojedinělý incident, ale jako součást širšího politického směřování.

Zwagermanová spojuje tuto otázku se základními otázkami vlastnictví a svobody. Varuje, že přijetí takových opatření vůči farmářům nakonec ovlivní i ostatní občany. Zdůrazňuje, že jde o sociální boj, který se dotýká potravinové bezpečnosti, vlastnických práv a charakteru nizozemského venkova.

Mnoho lidí je kvůli tomu rozčilených, neboť již pochopili, že zemědělci jsou ze svých pozemků vyháněni na základě účelových lží.