Jak britská vláda podvedla své občany: Žádná názorová otočka se nekoná, digitální identita bude povinná

Tento týden se Britové na sociálních sítích ve velkém radovali z toho, že jimi nenáviděná digitální identita, proti níž protestovali, se nakonec nebude zavádět povinně.

Tak to alespoň chvíli skutečně vypadalo, nicméně muselo být od počátku jasné, že v tom bude nějaký háček. Digitální ID je především dokladem, který je nezbytný pro budoucí zavádění CBDC a systému sociálních kreditů.

To logicky znamená, že ona „dobrovolnost“ bude jen dočasná. V mezičase bude dobrovolná ve stejném stylu jako takzvaný „Covid pas,“ jehož držitelé byli zvýhodňováni před těmi, kteří jej neměli.

Později se digitální ID stane nezbytnou i pro běžné kontakty s úřady, přístup na internet, cestování do zahraničí, pobírání důchodů, mateřských a sociálních dávek či pro podnikání.

Nicméně Starmer podvedl Brity od samého začátku, protože s protesty jednoduše počítal. Proto nasadil jako „povinnou ID“ doklad, který nikdy neplánoval zavést jako onu konečnu digitální ID.

Britové tak – stejně jako my v rámci EU – povinné digitální ID neuniknou, jen se k ní dostanou jiným způsobem než je ten, který jim byl původně prezentován.

To, co se nyní děje ve Velké Británii, je velkým varováním i pro nás: pozor na sliby politiků, že nezavedou digitální ID jako povinnou.

U nás je již dávno digitální ID vydávána (pod názvem e-doklady či e-občanka) a je pravděpodobné, že po převedení na společnou platformu v rámci „evropské digitální peněženky“ se brzy stanou tyto interoperabilní doklady povinnými.

K tomu nejspíš dojde ještě před rokem 2030. Proto si za žádnou cenu tyto e-doklady nepořizujte, ať je nás, co je mít nebudeme, co nejvíc.

A jak tedy Starmer podvedl Brity?

Britské sociální sítě se před pár dny rozhořely, různí jednotlivci a skupiny si navzájem gratulovali a dokonce si připisovali zásluhy za to, že donutili labouristickou vládu k potupnému „sestupu“ nebo trapnému „obratu“ v otázce digitální identifikace.

Malá skupinka politiků se poplácávala  po zádech za porážku vlády a prohlašovala, že „povinný digitální průkaz totožnosti je mrtvý.“

Populární řečníci děkovali svým kolegům aktivistům za to, že vládě ukázali, co moc lidu doopravdy znamená a různé osobnosti z nezávislých médií se rozplývaly nad  úspěšným  „odporem proti digitálnímu průkazu totožnosti.“

Vzkaz zazněl hlasitě a jasně. Pokud budeme jednat jednotně, vláda musí naslouchat a reagovat. Zastupitelský demokratický systém funguje. DŮVĚŘUJTE SYSTÉMU!

Oslava bohužel byla trochu předčasná, protože velký pohyb lidí, miliony podpisů petic,  protesty  a neústupné dopisy poslancům parlamentu nijak nezměnily vládní snahu o vynucení digitální identifikace – digitální identity – od všech Britů.

Den poté, co propagandisté ​​zveřejnili nespočet  článků  a zpráv, které tvrdily, že povinné digitální identity byly odloženy, premiér Keir Starmer  parlamentu řekl: „Budou existovat kontroly. Budou digitální a budou povinné.“

Mýtická BritCard byla opuštěna, jenže vládou navrhovaný povinný digitální průkaz totožnosti – BritCard – nikdy nebyl skutečnou záležitostí.

Byl to čistě propagandistický konstrukt a neměl nic společného se skutečným problémem, kterému čelíme, a to  interoperabilním systémem digitální identity.

Využitím podvodu s BritCard ke zkreslení digitální identity vláda poskytla lidem nenáviděného strašáka, kterého mohli snadno porazit.

Zjevný trik měl lidi ukolébat k přijetí jejich digitální identity tím, že je přesvědčí, že úspěšně odmítli falešnou verzi digitálního průkazu totožnosti BritCard. Proto všechny ty nemístné oslavy, které vznikly pouze v reakci na zcela bezvýznamné  propagandistické příběhy.

Je těžké říci, do jaké míry tato propagandistická strategie fungovala. Kdo ví, kolik lidí si představuje, že v důsledku toho nebudou muset podléhat digitální identitě?

Je zřejmé, že část populace  tomu nenaletěla, ale to některým politikům nezabránilo ve snaze využít propagandy, která sloužila jejich zájmům.

Dne 27. září 2025 Iain Davis ohledně BritCard napsal:

Nejpravděpodobnějším výsledkem je, že s tím, jak se bude rozdmýchávat hněv a narůstat zášť, bude spolu s labouristickou vládou znovu vyhozena i zcela zbytečná BritCard.

Dveře se pak otevřou politickým spasitelům, ať už jsou to konzervativci, reformisté nebo kdokoli jiný, aby se dostali k moci a slíbili, že nás už nikdy nebudou vystavovat žádným dalším idiotským vládním identifikačním programům.

Abychom však udrželi krok s digitální revolucí, bude nutné modernizovat naši digitální infrastrukturu, naše karty a licence, aby se usnadnila nezbytná interoperabilita.

Voilá! Budeme se radovat z našeho „vítězství“ a přijímat digitální identifikační údaje, aniž bychom o tom věděli.

A hle, asi nejabsurdnější tvrzení o „vítězství“ vzešlo od Nigela Farage, který zastupoval Reform UK a  řekl: „Keir Starmer opustil plány na povinné digitální identifikační číslo. Toto je vítězství individuální svobody proti hrozné autoritářské vládě. Reform UK by ho úplně zrušila.“

Pro Reform UK to bylo monumentálně snadné vítězství v oblasti public relations, nebo alespoň pokus o získání této výhody.

Ve skutečnosti je digitální identita celosvětový projekt podporovaný celým  globálním partnerstvím veřejného a soukromého sektoru. I kdyby byli ochotni – což  žádná vláda není– nemohou porazit agendu digitální identity.

Vnucování digitální identity každému člověku na Zemi je cílem udržitelného rozvoje Agendy 2030 OSN č. 16.9. Opravdu si myslíte, že jakákoli vláda to dokáže – nebo se to alespoň pokusí – zvrátit?

Zvrátit to lze jedině masovým odporem, kdy budou řádově miliony lidí v rámci každé země digitální ID odmítat (tisíce potrestat mohou, miliony už stěží). Nic podobného však zatím ve většině světa nevidíme.

Pokud si chceme zachovat tu malou svobodu, která nám zbývá, nemáme jinou možnost než se bránit hrozící tyranii digitální identity.

Ve Spojeném království existuje  kodifikovaná ústava – Magna Charta – kterou vláda odmítá uznat. Platí tam také Listina práv a další právní dokumenty, které se vydávají za nekodifikovanou ústavu.

Nicméně v psané kodifikované ústavě existuje nepochybná ústavní pravda: před zákonem jsme si všichni rovni.

To, že jsme si všichni rovni před zákonem, má být základním principem naší  takzvané  „zastupitelské demokracie.“ Proto, když jsou lidé mírumilovní a nezpůsobují nikomu újmu ani ztrátu, mají ústavní právo jednat svobodně, bez jakéhokoli vměšování, obtěžování nebo trestů ze strany vlády a jejích  donucovacích orgánů.

Samozřejmě všichni víme, že se to ve skutečnosti neděje.

Britská vláda – výkonná, zákonodárná i soudní – soustavně ignoruje tento základní ústavní princip údajně demokratické společnosti.

Soukromé korporace si mohou dle libosti zavést systémy digitální identity. Stejně tak máme právo je nepoužívat.

Pokud vnucování digitální identity korporacemi znemožní těm z nás, kteří s ní nesouhlasí, nakupovat základní komodity – vodu, potraviny, bydlení, dopravu, energii, palivo atd. – pak bude muset vláda odstoupit, zatímco si vybudujeme paralelní systém, který budeme potřebovat k přežití.

Pokud vydá legislativu nebo regulace, aby nám zabránila v budování a provozování tohoto životně důležitého paralelního systému, pak vládne nad zákonem diktát korporací a my si před zákonem očividně nejsme všichni rovni.

Pokud vláda tvrdí, že jsme si všichni před zákonem rovni, nemůže nás nutit používat systémy digitální identity, s nimiž nesouhlasíme.

Pokud jsme si všichni rovni před zákonem, musí nám vláda buď poskytnout prostředky a způsoby, jak mít přístup k základním veřejným službám bez použití jakékoli formy digitální identity nebo musí souhlasit s tím, že budeme osvobozeni od placení  daní za služby, ke kterým nemáme přístup.

Pokud se tak nestane a budeme nějakým údajným „právním“ mechanismem nuceni používat soukromé nebo veřejné systémy digitální identity bez našeho souhlasu, ať už vláda prohlašuje cokoli, pak si před zákonem rozhodně nejsme všichni rovni…

Tolik tedy zprávy z Velké Británie, kde vláda s tvrzením, že povinnou digitální identitu ruší, ve skutečnosti zavádí systém, který ji jednou učiní povinnou.

V souvislosti s tím je dobré i u nás sledovat, jak se vláda v těchto záležitostech zachová: bude nabádat k tomu, abychom si zřizovali tzv. e-doklady? Bude v souladu s digitální peněženkou EU?

Předpokládám že ano. Důležité však bude, zda vláda ponechá vše na dobrovolnosti nebo nás bude nabádat k tomu, abychom si zřídili tzv. e-doklady, případně e-peněženku již brzy plošně zaváděnou EU.

A především je důležité, zda opět bude omezovat práva těch, kteří digitální ID odmítnou, stejně jako tomu bylo u nás, kdo jsme odmítli tzv. Covid pas…