Britští progresivisté tvrdí, že Shakespeare byl ve skutečnosti africká židovka

Shakespeare by se divil, kdyby zaznamenal, jak si jej jeho potomci opakovaně upravují k obrazu svému, případně cenzurují jeho díla, aby byla více v duchu doby.

Snad nikdy nebyl on sám či jeho dílo podroben přehodnocování, cenzuře a kontrole tak, jako v posledních letech, kdy se zejména v univerzitních britských kruzích naplno projevuje současná woke ideologie.

Zatímco v minulosti byla na pranýři zejména jeho díla, nyní se „pitvá“ především on sám.

Nové tvrzení, které koluje v akademických kruzích, že William Shakespeare byl ve skutečnosti černošská židovská žena, vyvolává skepsi a posměch, přičemž kritici jej označují za učebnicový případ ideologicky řízeného historického revizionismu.

Argument se objevil v příspěvku ze 16. ledna na blogu Media@LSE spojeném s London School of Economics, který prezentoval připravovanou knihu.

V příspěvku se tvrdí, že Shakespearovy hry napsala Emilia Bassano, básnířka a dvorní hudebnice aktivní na počátku 17. století v Anglii.

Autor tvrdí, že Bassano byla židovského severoafrického původu, a že své autorství skrývala za mužským pseudonymem, aby přežila v kultuře, kterou článek charakterizuje jako rasistickou a sexistickou.

Toto tvrzení není formulováno pouze jako otázka autorství, ale jako akt kulturní obnovy, který má zpochybnit to, co je popisováno jako historicky bílý, mužský kánon.

V argumentaci však výrazně chybí jakékoliv nové dokumentární důkazy. Místo toho článek silně spoléhá na současnou akademickou teorii a odkazuje na myslitele jako Michel Foucault, aby argumentoval, že samotné autorství je společenský konstrukt formovaný mocí a vyloučením.

V tomto rámci se absence přímého důkazu stává součástí teze, takže žádné důkazy nejsou zapotřebí. Reakce mimo progresivní akademické kruhy byla tvrdá.

Britský komentátor Alex Armstrong toto tvrzení na GB News označil za absurdní s tím, že odráží moderní ideologickou módu, nikoli historické bádání.

Na internetu se reakce pohybovaly od nedůvěry po otevřený posměch, přičemž kritici srovnávali teorii s minulými okrajovými tvrzeními, která nezískala podporu.

Shakespearovo autorství bylo mnohokrát zpochybňováno, ačkoliv žádná z alternativ nevytlačila vědecký konsenzus. Mezi nejčastěji citované teorie patří:

• Francis Bacon, filozof a státník, jehož zastánci tvrdí, že hry ukazují elitní právní a vědecké znalosti.
• Edward de Vere, 17. hrabě z Oxfordu, aristokrat, jehož vzdělání a život u dvora údajně odpovídají prostředí hry.
• Christopher Marlowe, jehož zastánci tvrdí, že svou smrt fingoval a pokračoval v psaní pod jiným jménem.
• William Stanley, 6. hrabě z Derby, šlechtic s doloženými divadelními zájmy.
• Teorie, podle které se pod Shakespearovým dílem skrývá více autorů.

Žádná z těchto teorií nepřesvědčila hlavní odborníky, kteří místo toho poukazují na současné odkazy na Shakespeara jako dramatika, obchodní záznamy spojující ho s londýnským divadelním světem a na absenci věrohodných důkazů ukazujících jinam.

Shakespeare je již dlouho velmi oblíbeným terčem britských progresivistů, kteří by ho mnohdy nejraději vymazali z historie. V minulosti již jeho dílo odsoudili jako rasistické a sexistické nebo tvrdili, že byl gay.

Shakespeare je nepřijatelný i pro britského premiéra Starmera, který ihned po svém zvolení odstranil z Downing Street jeho portrét, který tam visel dlouhé roky.

Namísto Shakespeara – a portrétů dalších britských osobností – umístil díla barevných „umělců“….