Další odhalení klimatických lží přichází z Grónska

Právě Grónsko bývá velmi často klimaalarmisty zneužíváno pro prosazení jejich agendy. Zde je nutné zdůraznit, že jde o stejnou agendu, která nám všem díky Green Dealu zdražuje vše a v budoucnu dále ještě zdraží.

Agenda, která je založena na falešných počítačových modelech, se už dlouho ukazuje být neudržitelnou. Dokud ji však podporují uplacená mainstreamová média a politici, do té doby bude přinejmenším v zemích pod kuratelou totalitní EU vymáhána.

V té souvislosti je dobré si uvědomit, že organizace, která prosazuje politiku stojící na jednom velkém podvodu, je organizací zločineckou.

Ale nyní zpět k nové studii, která je další velkou fackou pro klimatickou propagandu…

Strážci „ustálené vědy“ se ocitli v další nepříjemné situaci. Nová studie v Nature Communications zjistila, že grónský ledový příkrov v tichosti vzdoruje pravidlům, která pro něj napsali klimatičtí modeláři.

Místo toho, aby se každá kapka tající vody řítila z kopce a zaplavila pobřeží, jak jsme byli varováni po celá desetiletí, velké části se vsáknou do porézního holého ledu, v noci znovu zamrznou a nikdy se nedostanou do moře.

Nejedná se o drobný omyl. Skutečný stav ledového příkrovu doslova útočí na jádro projekcí používaných k zastrašení školáků, přetváření ekonomik a ospravedlňování rozsáhlých technokratických politik.

Po celá léta bylo Grónsko vykreslováno jako velký bod zvratu. Ale skutečnost je jiná, jak uvádí studie:

Existují podstatné pozorovací důkazy, že tyto modely nadhodnocují odtok z holých ledových povrchů. V ablační zóně jihozápadního sektoru Grónska s intenzivním táním odhalila proglaciální a supraglaciální měření průtoků řek až o 67 % méně ročního úniku vody z tajícího ledu do okolních oceánů než jaký ukazují výpočty klimatického modelu.

To není pouze chyba zaokrouhlení. To jsou klimatické modely, které nám říkají, že máme očekávat biblickou potopu, zatímco polní přístroje  zaznamenávají děravou zahradní hadici.

Problém spočívá ve způsobu, jakým byl holý led konceptualizován. Autoři vysvětlují:

Klimatické modely tradičně zacházejí s holým ledem jako s nepropustným substrátem s vysokou hustotou a bez schopnosti zadržovat vodu.

V souladu s tím je odtok produkovaný na holém ledu okamžitě připsán v celém rozsahu hladině moře, navzdory rostoucím zprávám z terénu o netriviálním zadržování tající vody na holém ledu nebo uvnitř něj.

Přeloženo: klimaalarmističtí modeláři předpokládali, že obnažený led v Grónsku se chová jako žulová deska – cokoli roztaje, okamžitě odtéká. Ale když vědci v terénu skutečně vrtali jádra a měřili hustoty, našli „zvětrávající kůru nasycenou tající vodou“ s hustotou pouhých 690 kg/m³.

Povrch zdaleka nebyl nepropustný, byl prolezlý póry, které nasávaly vodu jako houba. Tato voda z tajícího ledu pak během chladných polárních nocí opět zamrzla.

Článek popisuje tento noční cyklus:

Tyto teploty pod bodem mrazu vedou k opětovnému zamrzání podpovrchové kapalné vody z tajícího ledu rychlostí blížící se 1 mm h−1 mezi 02:00 a 04:00 místního času, kdy povrchová teplota ledu klesne až na -6 °C.

Fotografie ve studii ukazují tenké vrstvy zmrzlé vody, které každé ráno pokrývají povrch, jako by se ledovec přes noc zalepil.

Když výzkumníci rozšířili svá zjištění, výsledky byly ohromující:

Od roku 2009 do roku 2018 snížilo opětovné zamrzání vody z tajícího ledu v holém, porézním ledovci odtok odhadem o 11–17 Gt a−1 jen na jihozápadě Grónska, což odpovídá 9–15 % ročního odtoku vody z tajícího ledu v tomto sektoru simulovaného klimatickými modely.

Jedenáct až sedmnáct gigatun ročně zmizelo z modelů předpovězeného příspěvku ke zvýšení hladiny moří, protože voda se nikdy nedostala z ledu. Měření opět ukazují, že příroda odmítá spolupracovat s příběhem apokalypsy.

Déjà vu znovu a znovu

Pokud vám to zní povědomě, mělo by to tak být. Klimatologie má dlouhou historii sebevědomých předpovědí, které se později zhroutí pod tíhou skutečného pozorování.

V roce 2007 prominentní vědci oznámili, že Arktida bude „bez ledu do roku 2013.“ Novináři z Guardianu a Independentu přinášeli dechberoucí titulky o „konci arktického ledu.“ Přesto v roce 2013 měla Arktida stále miliony kilometrů čtverečních letního ledu a k dnešnímu dni – dvanáct let po termínu – je tomu tak stále.

V r. 1989 vysoký úředník OSN prohlásil, že celé národy budou „vymazány z povrchu zemského stoupající hladinou moří, pokud se trend globálního oteplování do roku 2000 nezmění.“

V roce 2000 byly ostrovní státy jako Maledivy a Tuvalu stále nad vodou, stále obydlené a stále stavěly letiště pro turisty. A děje se tak i nyní.

V 70. letech přední časopisy spekulovaly o nové době ledové a varovaly, že lidská činnost by mohla uvrhnout Zemi do nebezpečného globálního ochlazování. Newsweek (1975) otiskl slavný titulek „Ochlazující se svět“, který předpovídal zemědělský kolaps a masové hladovění.

O čtyři desetiletí později se příběh otočil o 180 stupňů směrem k přehřátí planety.

Vzorec je vždy stejný: smělá jistota, hrozivé předpovědi a pak tichý návrat zpět, když realita odmítá poslouchat. Přesto se tyto politické recepty nikdy nezmenšují – pouze rozšiřují.

A ten, kdo ještě těmto poplašným zprávám věří, pouze ukazuje, že sebou nechá lehce manipulovat, aniž by si dokázal ověřit, jaká je realita.

Grónsko jako nejnovější případová studie modelu arogance

Grónská studie poskytuje další učebnicový příklad. Autoři připouštějí, že jejich vlastní modely konzistentně nadhodnocovaly odtok.

„Nejmodernější“ regionální klimatický model se odchyloval o 58 %. Žádný inženýr by nepřijal návrhový model mostu, který by se minul o 58 %. Žádný účetní by netoleroval rozpočtový model, který by přestřelil o 58 %.

V klimatologii se však tato úroveň chyby běžně nazývá „robustní.“

Autoři studie jdou ještě dál:

„Vezmeme-li v úvahu všechna pozorování odtoku na šesti nezávislých místech, IceModel vynucený albedem MODIS vykazuje nejnižší průměrné zkreslení (−2 % ± 18 %), zatímco klimatické modely předpovídají +9 % ± 46 % až +47 % ± o 32 % vyšší odtok než pozorování.“

To znamená, že na více místech klimatické modely zveličily odtok až o téměř 50 %.

Přesto pokračuje klimatická propaganda

Navzdory jasným důkazům systematického přehánění končí článek obvyklým zaklínadlem:

Klimatické modely jsou základním nástrojem pro odhad odtoku vody z tajícího ledového příkrovu a jediným nástrojem pro předpovídání budoucího odtoku ledového příkrovu.

Zde vidíme náboženství modelingu v celé své nahotě. Modely mohou být neustále chybné, ale stále jsou považovány za „jediný nástroj.“ Data nejsou suverénní; modely jsou. Realita musí být upravena tak, aby sloužila orákulu, ne naopak.

To je důvod, proč tytéž instituce, které prohlásily, že Arktida bude do roku 2013 bez ledu, mohou stále pořádat konference i v roce 2025 bez uzardění. Orákulum není nikdy zahozeno. Je pouze „aktualizováno.“

Skutečná lekce

Samotná studie je působivým dílem terénní vědy. Autoři vláčeli Dopplerovy přístroje přes ledovce, vrtali jádra, zatloukali bambusové kůly do ledu a shromažďovali tisíce hodin dat.

Jejich zjištění jsou solidní: holý grónský led zadržuje a znovu zamrzá tající vodu, čímž snižuje skutečný odtok do oceánu o 9 až 15 % ve srovnání s tím, co předpovídají modely.

Širší ponaučení se však vůbec netýká Grónska. Je o křehkosti modelem řízeného klimatického narativu. Kolik politik už bylo ospravedlněno na základě nadhodnoceného odtoku z Grónska?

Kolik projevů, regulací a iniciativ financovaných daňovými poplatníky se opíralo o čísla, která se dnes ukazují jako nadsazená o 58%?

Když ledový příkrov sám dokazuje, že se modely mýlí, možná není zodpovědné zdůrazňovat modely, ale přehodnotit jejich autoritu. Skepticismus – aktivní odklad úsudku, dokud nebudou dostatečné důkazy – by to vyžadoval.

Varování historie

Historie nabízí střízlivou připomínku toho, co se stane, když technokraté trvají na tom, že dokážou předvídat a řídit složité systémy.

V 70. letech američtí vládní experti ujišťovali veřejnost, že poptávka po energii poroste tak rychle, že Amerika bude v 90. letech čelit trvalému nedostatku. Investovali miliardy do syntetických paliv a dalších nesmyslů, které se zhroutily, když klesly ceny ropy.

V zemědělství centrální plánovači v Sovětském svazu, vyzbrojení „vědeckými“ modely výnosů, zavedli schémata výsadby, která vyvolala chronický hladomor.

Společným jmenovatelem je arogance. Složité systémy – ať už ekonomika, ledový příkrov nebo klima – se vzpírají úhledným rovnicím. Předstírání opaku není věda; je to akt kontroly.

Grónská tichá vzpoura

Grónsko promluvilo a jeho poselství je jednoduché: modely se mýlily. Tající voda znovu zamrzne. Odtok je menší, než se uvádí. Vzestup hladiny moří se nezrychluje tak, jak proroci prohlašovali.

Přesto ti samí proroci pravděpodobně promění tento objev v další vrstvu složitosti svých modelů, další proměnnou, kterou je třeba upravit, další řádek kódu, který ospravedlní jejich nepostradatelnost. Protože v jejich očích nejsou modely nikdy opuštěny – pouze hlouběji uctívány.

My ostatní si mezitím můžeme vzít jiné ponaučení: skepticismus není popírání. Je to obezřetnost. Když se samotné ledovce vzpírají tomuto narativu, možná krize není v klimatu, ale v institucích, které trvají na tom, že je vyřešena.

Grónsko se ukázalo být robustnější než modely. Otázkou je, zda naše politika, náš tisk a náš veřejný diskurs jsou dostatečně silné, aby to přiznaly.