Sýrie: Cíleně zakládané požáry mají za cíl zabít či vyhnat ze země zbytky alavitů a dalších menšin (video)

Zatímco většina Západu – včetně EU a USA – podlézá bývalému šéfovi Al Káidy a ruší sankce proti Sýrii, v zemi pokračují čistky, které ji mají zbavit všech, kdo nejsou sunnitští muslimové.

Útoky jsou však zaměřeny zejména na alavity, kteří byli masově vražděni záhy poté, co Al Káida s ISIS převzaly Sýrii s podporou velké části světa.

V současné době přišli vládci z HTS, jak se dnes tato pobočka islámských bojůvek nazývá, s novým nápadem jak vyhladit nepohodlné alavity – a s nimi případně i další menšiny žijící v oblasti (křesťané, drúzové) -, aniž by byli těmito činy před Západem „pošpiněni.“

O jejich domovy je připravují úmyslně zakládané požáry, které mají za cíl je zabít nebo vyhnat ze země. K žhářským útokům údajně dochází v „režii“ skupiny Saraya Ansar al-Sunna, o které vláda tvrdí, že neexistuje a nemá tedy koho zatknout.

Tato skupina, která byla součástí bojůvek, z nichž se rekrutovala i současná syrská vláda, se však k činům přiznala, stejně jako se přiznala k útoku na křesťanský kostel v Damašku, který vláda účelově svedla na buňku ISIS.

Samotní svědci – tedy vesměs obyvatelé vypálených vesnic – však potvrzují, že při zakládání požárů přistihli vládou podporované jednotky či dokonce Turky, kteří na změně režimu v Sýrii velmi aktivně spolupracovali.

Vláda je nyní v tristní situaci: před Západem musí praktikovat takíju, aby to vypadalo, že za nic nemůže a na druhé straně musí podpořit i své hrdlořezy, kteří se pustili do čistek všech, kdo nejsou sunnitští muslimové.

Méně než čtyři měsíce po nástupu do funkce je syrská prozatímní vláda pod rostoucím tlakem, neboť každá krize – ať už přírodní nebo související s bezpečností – vrhá pochybnosti na její schopnost vládnout a udržet si kontrolu.

Nedávné požáry, které se prohnaly severní Latakií, nebyly sezónní náhodou. Vypukly v době, kdy se sektářské vraždění stupňovalo a rostlo podezření ze spoluviny státu.

Nikdy předtím se v Sýrii žádná ozbrojená skupina nepřihlásila k odpovědnosti za přírodní katastrofu. To se změnilo, když Saraya Ansar al-Sunna oznámila, že stojí za požáry, které se rozšířily regionem Qastal Ma’af, a výslovně uvedla, že žhářský útok „vedl k tomu, že se požáry rozšířily do dalších oblastí, donutily Nusayris (alavity) uprchnout ze svých domovů a způsobily, že se řada z nich udusila.“

Prohlášení přišlo jen tři dny po požárech a jen týdny poté, co se stejná skupina přihlásila k odpovědnosti za bombový útok na kostel Mar Elias v damašské čtvrti Douweila 22. června.

Tento útok vyvolal vzácný veřejný spor mezi ministerstvem vnitra a Sarayou Ansar al-Sunna. Zatímco ministerstvo obvinilo ISIS a předvedlo zatčenou buňku, skupina jmenovala jiného pachatele, Muhammada Zaina al-Abidina Abu Uthmana.

Navzdory slibu, že zveřejní přiznání na podporu své verze, ministerstvo zůstalo zticha.

Anas Khattab – bývalý velitel Al-Káidy a spoluzakladatel Fronty an-Nusra, nyní ve funkci ministra vnitra – během své návštěvy v zóně požáru rozpory jen prohloubil. Trval na tom, že neexistují „žádné důkazy“ o žhářství, i když jeho vlastní ministerstvo vyšetřovalo podezřelé.

Chattábovo odmítnutí uznat Saraya Ansar al-Sunna naznačuje, že Damašek ji stále považuje za přízrak – což je pozice posílená, když mluvčí ministerstva Noureddine al-Baba ji veřejně odmítl jako „imaginární“ během tiskové konference po bombovém útoku na kostel.

Současně se někteří alavité domnívají, že ministr vnitra Khattab využívá Saraya Ansar al-Sunna k provádění útoků proti alavitům, křesťanům a dalším menšinám, přičemž on to veřejně popírá.

Koordinovaný chaos a nucené vysídlení

V pobřežním vnitrozemí Latakie už byl strach na vzestupu. Mnoho vesnic se ještě nevzpamatovalo z březnových násilností, kdy bezpečnostní razie a sektářské zabíjení zdevastovaly celé komunity a zanechaly za sebou ohořelé domy a masové hroby, o kterých oficiální kanály stále neinformují.

Ještě před několika měsíci si krvavé konfrontace v celém regionu vyžádaly 2 000 životů. Místní obyvatelé, zejména z alavitské komunity, považovali tyto události za vyvrcholení systematických čistek za nového režimu.

Vlna cíleného zabíjení, únosů a násilí zanechala komunity hluboce zjizvené.

Jen několik dní před vypuknutím požárů vyvolala vražda dvou bratrů, kteří pracovali jako sběrači vinného listí, spolu s únosem dívky rozsáhlé protesty v oblastech Al-Burjan a Beit Yashout na venkově v Džablehu.

Tyto demonstrace, zesílené hlasy diaspory, se téměř každou hodinu časově shodovaly s prvními požáry, což přiživilo rozšířené podezření, že plameny byly odváděním pozornosti nebo kouřovou clonou.

Ve stejný den, kdy byla tato výzva zveřejněna, začalo šíření požárů v lesích na venkově Latákie přitahovat pozornost médií.

K požáru v Qastal Ma’af – nejintenzivnějšímu a nejničivějšímu – se výslovně přihlásila Saraya Ansar al-Sunna. Ačkoli skupina prohlásila, že jejím cílem je vysídlit alavity, v některých postižených vesnicích žila významná sunnitská turkmenská populace.

Později skupina vydala záhadné vysvětlení: „Vypalování sunnitských vesnic je připisováno skupinám Nusayri, a to v kontextu probíhajícího, zuřícího konfliktu.“

Místní zdroje říkají The Cradle, že oheň pohltil velké plochy lesa a zemědělské půdy a vyhnal z domovů celé komunity. Navzdory výpovědi vlády jen málokdo věří, že to byla náhoda.

Popírání a podvod ze strany Damašku

Místo toho, aby se ministerstvo vnitra postavilo hrozbě, zlehčovalo lidskou ruku v požárech. Pozorovatelé naznačují, že šlo o záměrnou volbu, aby se vyhnula potvrzení, že za tím stojí  Sarayi Ansar al-Sunna – a aby se zabránilo rozdmýchávání sektářského napětí.

Někteří členové alavitské komunity však obviňují vládu Ahmada al-Sharaa, že využívá oheň jako zbraň jako nástroj demografického inženýrství. Poukazují na kolující videa bezpečnostních sil, sunnitských beduínských skupin a dokonce i tureckých vozidel, která zakládají požáry na alavitských územích.

Jeden alavitský zdroj vysvětluje The Cradle:

„Alavité se spoléhají na svou půdu a zaměstnanost, zatímco Sharaa se snaží vyvolat demografický posun v pobřežním regionu. Jeho cílem je poškodit alavity a zabít je, donutí je buď uprchnout ze země, nebo stát se obětí probíhajících případů vražd, únosů a žhářství. Cíl je jasný: vysídlení a zničení všech zdrojů obživy.“

Zdroj dodává, že 9. července ve městě Al-Haffa v Latakii vypukl malý požár. Třicet mladých mužů přispěchalo jej uhasit – všem bylo kolem 21 let – včetně devíti alavitů. Poté, co byl oheň uhašen, bylo devět alavitských mladých mužů zatčeno a záhadně zmizelo.

Firefighting aircraft drop water over burning forests in Syria’s Latakia province as wildfires continue to spread for the 10th consecutive day near the Turkish border.#fires #syria #latakia #wildfires #firefighting

By @lynesammouri pic.twitter.com/q0YQru7nOH

— This is Beirut (@ThisIsBeirut_) July 13, 2025

Když se jejich rodiny zeptaly místních úřadů na místo jejich pobytu, jediná odpověď, kterou dostali, byla: „Převezli jsme je do Latakie.“

Demografická válka pod rouškou ohně

Mnoho alavitů věří, že Turecko se snaží účinně anektovat části syrského pobřeží, aby se zmocnilo námořních zásob plynu, a že útoky turkmenských a ujgurských militantů loajálních k Damašku mají za cíl vyprovokovat prosby o tureckou ochranu.

Historicky nebylo žhářství v Sýrii náhodné. V roce 2020 bývalá vláda zatkla 39 osob za založení koordinovaných požárů v Latakii, Tartúsu, Homsu a Hamá – údajně financovaných „zahraniční stranou.“

V loňském roce rozsáhlé požáry sežehly Wadi al-Nasara v Homsu a později se rozšířily do Kasabu poblíž tureckých hranic. Tehdejší guvernér Khaled Abaza připustil:

„Množství požárů silně naznačuje, že byly úmyslné, protože během jediného dne vypuklo 30 až 40 požárů v různých oblastech guvernorátu, zejména v těch členitých oblastech, které jsou pro vozidla nepřístupné.“

Pokračoval: „Bylo zahájeno pátrání po dvou vozidlech, o kterých se předpokládá, že patří žhářům.“

Vzorec politicky načasovaného žhářství je nyní nemožné ignorovat. Každý větší požár v posledních pěti letech se časově shodoval s klíčovými politickými milníky, jako jsou změny režimů a vypuknutí sektářských nepokojů, což ukazuje na záměrnou strategii maskovanou jako ekologickou katastrofu.

Zatímco chudoba a nelegální těžba dřeva jsou obvyklým vysvětlením sezónních požárů v Sýrii, formují se i hlubší motivy. Zpravodajské služby údajně prohledávají lesy v Latakii a hledají zakopané zásoby zbraní.

Zahraniční armády zkoumají terén pro budoucí základny. Developeři pobřežních pozemků pokukují po vypálených vesnicích pro projekty luxusního cestovního ruchu.

A za tím vším zůstává Izrael neustálým agitátorem, který rozdmýchává sektářské plameny pro svou vlastní expanzionistickou agendu a pro další podkopávání Osy odporu.

Pokud něco, tak trvání ministerstva na vyloučení účasti lidí na letošních požárech dále narušilo důvěru veřejnosti. V zemi, která je vystavena nekonečným tajným operacím, nemůže oficiální verze událostí obstát při podrobném zkoumání.

V Latakii nehoří jen půda – je to poslední naděje, že post-Assadovská Sýrie by mohla tento přechod přežít neporušená.