Češi a Slovinci musí v rámci zemí OECD pracovat nejvíce, aby se vymanili z chudoby

Oficiální průzkum, který zahrnuje všechny země OECD, nám jasně ukazuje, kam nás dovedla vláda Fialova hnusu (a samozřejmě do jisté míry i všechny vlády od 90. let).

Denně jsme vládou spřátelenými korporátními médii ubezpečován o tom, jak jsme na tom dobře, někteří propagandisté se neštítí tvrdit, že žijeme v dosud nejlepší době.

Ano, chápu, že takový Polívka, Pazderková či jiný aktivistický „umělecký“ odpad, který je zaražen hluboko v pozadí vládních modrých strak, se má mnohem lépe než kdy dřív.

Ostatně, divadlo zmíněného Polívky dostalo z peněz Brňanů 24 milionů, což je slušný úplatek za neutuchající podporu jednoho alkoholika.

Podle nedávného zjištění je u nás nutné pracovat mnohem víc než jinde, pokud se chcete vymanit z chudoby. Jsme na tom výrazně hůř než téměř všechny zkoumané země, hůř než my je na tom pouze Slovinsko.

Důvodem jsou samozřejmě zejména vysoké ceny energií, bydlení a potravin, které jsou ve vztahu ke kupní síle nepřiměřené, ale také vysoké zdanění.

K čemu tedy průzkum zemí OECD došel?

V dané zemi mají reálná mzda, pracovní podmínky a ekonomické příležitosti často vliv na to, jak snadno dokážou lidé překonat chudobu.

Dostat se nad hranici chudoby tedy vyžaduje v některých zemích mnohem více práce než v jiných, a to i mezi zeměmi OECD.

Tato infografika prostřednictvím Niccola Conteho z Visual Capitalist využívá data z OECD k tomu, aby ukázala týdenní pracovní dobu, kterou musí jedna osoba (bezdětná) odpracovat, aby se dostala nad hranici chudoby v 35 zemích OECD, za předpokladu, že vydělává 67 % národní průměrné mzdy.

Hranice chudoby se vypočítá jako 50 % mediánu disponibilního příjmu v zemi. V průměru v zemích OECD musí jeden jedinec s podprůměrným příjmem pracovat 21 hodin týdně, aby překročil práh chudoby.

Mezi zeměmi na horním a dolním konci spektra však existují výrazné rozdíly, jak ukazuje tabulka výše.

Vyniká zejména Slovinsko, které vyžaduje 35 pracovních hodin týdně – téměř ekvivalent práce na plný úvazek – jen aby se pracovník dostal přes hranici chudoby.

V těsném závěsu za nimi jsou Česko, Nový Zéland, Spojené státy a Dánsko, přičemž každá z těchto zemí potřebuje k vymanění se z chudoby 26 až 28 hodin týdně.

Několik rozvinutých zemí se seskupuje kolem průměru OECD 21 hodin, včetně Austrálie, Kanady, Jižní Koreje a evropských zemí, jako je Německo a Portugalsko.

Mnohé země přitom vyžadují méně práce, než je obvyklá hodnota práce na částečný úvazek (20 hodin týdně), aby se nízkopříjmový pracovník pozvedl nad chudobu.

Turek potřebuje pouhých 9 pracovních hodin týdně, aby se dostal nad hranici chudoby. To naznačuje, že medián disponibilního příjmu v zemi je relativně nízký, přičemž několik hodin týdně stačí k překročení hranice chudoby při nižších než průměrných mzdách.

Mezi další země, které vyžadují nízkou pracovní dobu pro vymanění se z chudoby, patří Spojené království se 14 hodinami týdně, následované Belgií, Řeckem a Japonskem s 16 hodinami.