Pobaltské státy blokují vzdušný prostor pro lety ve snaze zabránit Vučičovi a Ficovi v letu do Moskvy

Oslavy, které většina Evropy ignoruje, nemají nic společného se současností, jde o vzdání úcty těm, kteří kdysi položili životy za to, aby vůbec mohly některé národy přežít. To ovšem někteří současní politici, sami nasáklí fašismem, příliš nechápou – nebo možná nechtějí pochopit.

A v hledání takových politiků ani netřeba chodit do zahraničí, stačí se podívat na náš politický odpad. Ten si ovšem zaslouží samostatný komentář.

Zajímavé je, že postoje evropských politiků ke 2. světové válce velmi zaujaly i za oceánem, kde již upozorňují na jisté fašizující tendence EU a jejích satelitů. Jak dlouho potrvá, než si EU postaví před své bruselské sídlo sochu Hitlera?

I když předpokládám, že jste již zprávu zaznamenali, ráda bych upozornila právě na to, že podobné jednání EU a jejích satelitů zaujalo i mimo Evropu, kde se na jednání Pobaltí a EU vůči suverénním státům dívají velmi kriticky.

Stále triviálnější a nedůtklivější chování některých členských států EU se včera naplno projevilo, když litevské a lotyšské úřady zablokovaly letadlo srbského prezidenta Aleksandara Vučiće v průletu jejich vzdušným prostorem na cestě do Moskvy.

Cesta, která se shoduje s 80. výročím Dne vítězství – připomínajícího porážku nacistického Německa – je součástí diplomatické mise Vučiće a slovenského premiéra Roberta Fica.

Pobaltské státy, podle srbské mediální společnosti Novosti, uváděly pro toto omezení vágní „technickou a diplomatickou citlivost,“ což je špatně zastřená výmluva, která odráží více o jejich nejistotě a sladění s bruselským skupinovým myšlením než o jakémkoli legitimním mezinárodním standardu.

Zatímco Litva a Lotyšsko se zdají být spokojené se zablokováním letu, polské úřady zaujaly poněkud nuancovanější, i když stále blahosklonný přístup.

Varšava udělila povolení k přeletu vládním letadlům premiéra Fica, ale ne bez toho, aby ho veřejně pokárala za účast na ruské akci. Polské ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení, v němž odsoudilo Ficovo rozhodnutí jednat s Moskvou.

Přesto zejména uznali, že neexistují „žádné formální mezinárodní právní překážky“ žádosti o přelet, což je přiznání, že zákazy ze strany ostatních jsou čistě politické.

V úterý odpoledne zavládl zmatek s protichůdnými zprávami o tom, zda Polsko také odepře vzdušný prostor pro Fica. Původní tvrzení srbského média Novosti a regionálních zdrojů uváděla, že jak Polsko, tak Litva zablokovaly jeho let.

Později téhož dne však Polsko objasnilo, že přelet schválilo, ale zůstalo „kritické“ k jeho cestě. Protichůdné zprávy zanechávají dojem, že některé vlády EU nejsou schopny ani koordinovat své vlastní zprávy, natož vytvořit soudržnou zahraniční politiku.

Fico, který si nikdy nebral servítky, označil popírání přeletů pobaltskými státy za „hysterické.“ Když mluvil o této záležitosti, poznamenal: „Jen si představte, kde jsou nyní mezinárodní vztahy.“

Jeho postoj odráží rostoucí frustraci mezi středoevropskými a východoevropskými lídry, kteří se snaží udržet otevřené kanály se všemi globálními mocnostmi, což je něco, co Brusel, jak se zdá, hodlá trestat.

Vučić zase zůstal neoblomný navzdory sílícímu tlaku EU. Srbský vůdce již dříve slíbil, že se zúčastní oslav Dne vítězství a dodržel to, i když údajně bez oficiální delegace, aby ochránil srbské představitele před odplatou EU.

Očekává se, že jeho návštěva bude také zahrnovat bilaterální rozhovory s Putinem, aby se diskutovalo o regionální stabilitě na Balkáně, což je otázka mnohem podstatnější než povrchní signalizace ctnosti přicházející z Vilniusu a Rigy.

EU již varovala kandidátské státy, jako je Srbsko, aby se vyhýbaly Moskvě, a pohrozila vágními „důsledky“ pro ty, kteří se této směrnici vzepřou. Takové pózování však pouze odhaluje vlastní nejistoty EU.

To, že kontinent, který byl kdysi zachráněn před Hitlerovým zuřivým nacismem těmi samými vojáky, kteří jsou dnes uctíváni v Moskvě, a které se nyní snaží v EU vymazat nebo delegitimizovat, je smutnou ironií.

Ještě smutnější je skutečnost, že malé, převážně bezvýznamné státy jako Litva a Lotyšsko nyní považují za vhodné vnucovat se diplomatickým misím suverénních národů jen proto, aby se ucházely o přízeň Bruselu.

Zatímco Západ pokračuje ve svém sestupu do performativních zahraničněpolitických a ideologických testů čistoty, lídři jako Vučić a Fico vynikají nikoli svým vzdorem.

Angažují se tam, kde je to nutné, poctivě si pamatují historii a odmítají pokleknout před malichernými rozmary byrokratů a jejich podřízených vymahačů v Pobaltí.

Připojí se k nim více evropských lídrů a zvolí diplomacii místo dogmat? O tom lze oprávněně pochybovat…