Plíživý kontrolní stav: Je Evropa ohrožena systémem sociálních kreditů?

Digitální identita, která je provázaná s různými digitálními průkazy a zobrazuje veškeré informace o držiteli i jeho biometrická data, má být propojena s digitální programovatelnou měnou (CBDC).

Přesně tyto plány směřují do zdárného konce nejen v Evropě. Aby ovšem mohlo dojít k realizaci konečných plánů, jimiž je ovládnutí každého jedince, je třeba také zrušit hotovost a zavést systém sociálních kreditů, jehož cílem je vytvořit z občanů poslušné stádo.

K nastolení tohoto neofeudálního světa však nedojde otevřeně a s hlášením v korporátních médiích. Naopak, přechod k této diktatuře bude propagován jako něco přínosného.

Když se svoboda postupně vytrácí, málokdy se to stane s velkou fanfárou. Většinou jsou nástroje k ovládání mas podávány jako dobře míněné projekty (vzpomeňte si na Covid pasy), které se podle slov jejich zastánců zdají být bezpečnější, progresivnější a inkluzivnější, ale v praxi skrývají velké nebezpečí.

Plánovaná digitální měna centrální banky, „digitální euro“, by mohla zajistit centrální dohledatelnost plateb. Zatím jen v eurozóně, ale CBDC se postupně chystá všude.

Navzdory ujištění o respektování soukromí experti jako Agustín Carstens (Bank for International Settlements) uvedli, že vláda CBDC bude mít „plnou kontrolu“ nad pravidly a technickou implementací.

Infrastruktura, která se nyní buduje, by se mohla ve špatných rukou stát mocným nástrojem kontroly.

Obzvláště výbušná je možnost udělat digitální peníze programovatelnými. Státy by například mohly určit, pro jaké účely mohou být peníze použity nebo kdy ztratí svou platnost.

To by představovalo změnu paradigmatu: od volně dostupného vlastnictví k podmíněnému přidělování zdrojů. Zásadní otázkou svobody se stává otázka, zda si hotovost ponecháme nebo ji postupně nahradíme monitorovatelnými transakcemi.

Digitální identity: hlavní klíč ke společnosti?

Podobně kritickým způsobem je nahlížen i vývoj peněženek digitální identity. To, co se prodává jako pohodlný přístup ke službám, by se v praxi mohlo stát hlavním klíčem ke společenskému životu: Každý, kdo neukáže QR kód, bude vyloučen.

Doba covidová nám již ukázala, jak rychle lze vytvořit systém digitálního přístupu, který účinně omezuje občanské svobody.

Celoevropská plánovaná „evropská peněženka digitální identity“ by se v budoucnu mohla stát nezbytnou pro cestování, bankovní transakce, nájemní smlouvy, návštěvy lékaře a administrativní postupy.

Pokud se tato digitální identita nakonec stane předpokladem společenského života, ti, kdo ji odmítnou, de facto ztratí svou účast. Kritici varují, že jakmile bude taková infrastruktura vybudována, mohla by být kdykoli použita pro rozšířené účely, aniž by se občané mohli účinně bránit.

Agenda 2030: Pokrok nebo technokratická společnost?

K tomu se přidává komplexní vize Agendy 2030, v jejímž kontextu – jak se mnozí kritici obávají – by mohla vzniknout technokratická společnost, v níž jsou individuální svobody stále více podřízeny zastřešujícímu „zelenému“ či „sociálnímu“ cíli.

Prohlášení Klause Schwaba o „sloučení fyzické, digitální a biologické identity“ vyvolává pochybnosti, zda si zastánci tohoto nového řádu cení svobody jednotlivce dostatečně vysoko.

Světové ekonomické fórum (WEF) propaguje vize, v nichž se majetek stává zastaralým ve prospěch kolektivního užívání („Nebudeš nic vlastnit a budeš šťastný“).

Svoboda versus bezpečnost: Nebezpečné vyvažování

Benjamin Franklin jednou důrazně varoval: „Ten, kdo je ochoten obětovat svobodu, aby získal bezpečnost, si nezaslouží ani jedno – a nakonec ztratí obojí.“

Dnes se zdá, že mnozí politici jsou ochotni vyměnit malé svobody za slíbenou bezpečnost v tomto Faustovském paktu – údajně na ochranu před pandemiemi, klimatickými změnami nebo finančními krizemi.

Historie ukazuje, že jakmile jsou kontrolní mechanismy zavedeny, jen zřídka jsou znovu zrušeny. Z nouzového stavu se snadno stane stav trvalý. Každý, kdo věří, že jednou zavedené sledovací a kontrolní technologie nelze zneužít, nechápe dynamiku politické moci.

Postupná změna: rozpoznáno nebezpečí?

Jistě, nikdo otevřeně nevolá po systému sociálních kreditů pro Evropu. Nařízení EU o umělé inteligenci se také pokouší zakázat explicitní „sociální bodování.“

Ale když se podíváte pozorněji, můžete vidět jednotlivé části, které se již objevují: centrální digitální identitu, monitorovatelné finanční toky, behaviorální pobídky prostřednictvím bonusových bodů (testováno v Boloni, Římě, Bavorsku, Holandsku, Dánsku, Vídni a mnohde jinde…).

K omezení svobod není potřeba žádný velký příkaz – stačí vytvořit systémy, které by to dokázaly, kdyby chtěly. A tyto systémy se v posledních letech vytváří – a to ve stále širší míře.

Obce již experimentují s tzv. „chytrými občanskými peněženkami“, které odměňují ekologické chování nebo sociální konformitu bonusovými body.

To, co začíná jako dobrovolná iniciativa, může být zítra základem sociálních a ekonomických privilegií – a pozítří základem sankcí proti „závadnému“ chování.

S postupnou změnou je těžší bojovat než s otevřenou hrozbou. Proto je nyní potřeba společnost šíře seznamovat s těmito hrozbami, když mainstream jim je bude podávat jen jako výhodu.

Skutečně někdo věří, že to s námi myslí EU dobře a nikoho nechce omezovat? Vzpomeňte si opět na Covid pasy EU, které se tato organizace neštítila lživě prezentovat jako „průkazy bezinfekčnosti.“

Měly ve skutečnosti za cíl s pomocí lokajských vlád vyčlenit „neposlušné“ a potrestat je za to, že si odmítli aplikovat experimentální injekce. Jednou již EU zneužila technologii proti občanům. Proč by to neudělala znovu?

Od roku 2026 se budou na celém území EU vydávat nejen ID, ale také digitální očkovací průkazy, vše podáváno jako „pohodlí a pokrok.“

Jedna věc je však jistá: technologie, které se vyrábí dnes, budou zítra použity – kým a za jakým účelem se teprve uvidí.

Další programy a právní vývoj

Za zmínku také stojí, že v Evropské unii probíhají iniciativy na podporu měření osobních uhlíkových stop, digitálních ID produktů a jednotných platforem pro zdravotní údaje.

Všechny tyto projekty – jakkoli se jejich individuální cíle zdají legitimní – přispívají k digitálnímu záznamu stále širších oblastí života.

Revize nařízení eIDAS, zavedení digitálního eura a plánované datové platformy pro údaje o klimatu, spotřebě a zdraví pokládají základ pro bezprecedentní koncentraci datového výkonu.

V současnosti není jasné, zda je tato pravomoc obsažena v odpovídajících mechanismech na ochranu základních práv.

Závěr: Chraňte svobodu dnes, abyste ji zachovali zítra

Obrana svobody znamená stanovení chytrých hranic dnes – než bude zítra pozdě. Dnes chybí skutečně jen málo, aby Evropa sklouzla do digitální společnosti, v níž práva již nejsou samozřejmá, ale jsou spojena s chováním a konformitou.

Jen informováním mas, které vůbec netuší, co se chystá, je možné postupný přechod do digitální diktatury zastavit…